Autor fotografie: BAE Systems|Popisek: CV90
Zatím poslední oficiální komunikace Ministerstva obrany ve věci pořízení pásových BVP proběhla v polovině ledna, kdy byla o stavu zakázky informována vláda. Téma není zařazené ani na dnešní schůzi výboru pro obranu. Nabídku podle různých zdrojů švédská strana ministerstvu doručila v průběhu února, ale ministerstvo s ní není spokojené a jednání pokračují. Specifikace, cena ani podmínky dodání se údajně nemění, nabídka podle stejných parametrů již byla výrobcem podána v září 2021, a přesto je zřejmé, že ke shodě přes podepsané memorandum o porozumění nedochází. Požadavky na změny podle všeho přicházejí od výrobce, který tam žene Českou republiku do pasti a dostává ji do časového tlaku. Pokud ministryně Černochová bouchne do stolu a jednání ukončí, nebude to její politickou prohrou, ale obezřetností - ze dvou zel vybere to menší.
Ministerstvo stále zakázku nekomentuje a médiím se tedy otevírá široké pole pro spekulace. Jako problém se ukazuje nedodržení původního harmonogramu. Česká strana žádala podání švédské nabídky již v první polovině prosince. V takovém případě by měla dostatek času na vyjednání detailů. Namísto toho došlo k několika odkladům. Před Vánocemi bylo podepsané referendum, které v obecných rysech potvrdilo základní parametry zakázky, ale již v lednu přišla informace, že Švédsko chce do kontraktace přímo zapojit také výrobce vozidel, společnost BAE Systems-Hägglunds, "neboť Švédské království nemůže být samostatnou smluvní stranou smlouvy o dodávkách PBVP na straně prodávajícího." Což bylo odhaleno půl roku po začátku vyjednávání o mezivládní dohodě a více než měsíc po původním termínu podání nabídky.
Problémy zakázky se točí kolem ceny, termínu dodání, specifikace vozidel, ale nejdůležitější obecně je míra zapojení českého obranného průmyslu. Ministerstvo žádá minimálně 40 %, ale přesný způsob realizace dosud nebyl popsán. A navíc, jak jsme již uvedli, hraje svou významnou roli to, že MO zvýhodňuje v tomto ohledu svůj státní podnik VOP CZ, kterému do jeho podílu na zakázce započítává zjednodušeně řečeno také švédské subdodávky. Tím ovšem v součtu omezuje přístup dalších společností k zakázce a potenciálně významným způsobem zmenšuje ekonomický přínos celého projektu pro českou ekonomiku.
Švédská strana svým přístupem, odklady a novým požadavkem na zapojení BAE Systems-Hägglunds do smluvního vztahu, dostává Ministerstvo obrany pod tlak. Ministryně Černochová do celého projektu investovala nemalý politický kapitál. Po svém jmenování zadala analýzu letitého tendru, z níž vyplynulo doporučení změnit podmínky ve vztahu k uchazečům, a v případě, že by je tito neodsouhlasili všichni, tendr zrušit. K tomu skutečně v létě došlo, a vláda následně pověřila MO jednáním o dodávce švédských CV90 na základě mezivládní dohody. Spekulovalo se tehdy mj., ale ministryně to popřela, že jde o určitou kompenzaci Švédsku za rozhodnutí přezbrojit letectvo americkými stroji F-35. Švédská BAE Systems-Hägglunds byla také jediným ze tří původních uchazečů, která chtěla v tendru i za nových podmínek pokračovat.
Armáda nová BVP potřebuje, a včera bylo pozdě. S volbou CV90 je armáda spokojená, ačkoli zaznívaly již v minulosti a nejen v důsledku průtahů hlasy, že je vlastně jedno, které ze tří vozidel (ASCOD 42, LYNX KF41 a CV90) to ve finále bude, hlavně ať už je to nějaké. Ministryně je v situaci dané zřejmě nevyhovující a s několikaměsíčním zpožděním podanou nabídkou pod velkým tlakem. V současné zhoršené bezpečností situaci by další odklad výsledku pro pozemní síly klíčového projektu byl mimořádně závažným krokem. Zároveň ale není možné vynaložit obrovské prostředky způsobem, který diktuje oslovený dodavatel, jistý si svou výjimečnou pozicí, a snažící se získat maximum - čehož kromě možných změn v harmonogramu dodávek nebo specifikaci vozidel dosáhne zejména díky hře s výpočtem míry zapojení českého průmyslu a zvýhodněním VOP CZ, které bylo celému projektu již před mnoha lety vloženo do genetické informace.
Komplikovanost zakázky, některé nepříliš vysvětlitelné požadavky armády na nová vozidla (osádková věž, počet převážených vojáků), průtahy, odklady, zrušení tendru, a nyní potenciálně také krach jednání, na které nezbývá v důsledku švédského přístupu mnoho času. Cenová nabídka platí do konce června, ministryně oznámila zájem smlouvu podepsat do konce května. V důsledku to může znamenat nové kolo, oslovení původních zájemců, či některého z nich, a v důsledku také čistou ztrátu času. Ministryni Černochové přitom nelze upřít tah na branku. Pokud jednání o CV90 zkrachují, nepůjde o její politickou prohru. Česká strana do jednání vstupovala s jasnými požadavky a Švédsko se je zavázalo respektovat. V žádném okamžiku se neobjevil ani náznak informace, že by snad MO své požadavky stupňovalo či zásadně měnilo.
Naopak, objevují se informace o tom, že podaná nabídka v zájmu udržení nabídkové ceny garantované podepsaným memorandem, tedy 51,7 miliardy korun vč. DPH, osekává vybavení vozidel, které požaduje armáda. Oficiální vyjádření v tomto smyslu chybí. Jde ovšem o cenu, která byla stanovena před mnoha lety, rozsah zakázky a požadavky armády se nezměnily. Ministerstvo na naše dřívější dotazy opakovaně uvádělo, že specifikace vozidel zůstává stejná. Vzniká tedy otázka, zda byla původní marže dodavatele tak velkorysá, že v ní může dodnes efektivně utopit navýšené náklady na energie, materiál, ceny rostoucí mj. poptávkou po technice v důsledku války na Ukrajině, vyšší personální náklady, atd., anebo byla přiměřená, a v tom případě se nelze divit, že v jejím rámci nemůže dodat vozidla v původní specifikaci. To ovšem může způsobit problém, protože o zakázku mělo původně zájem více dodavatelů. Jen BAE Systems kývla na nové podmínky tendru, slíbila vozidla dodat v původní specifikaci a za cenu 51,7 miliardy.
Pokračovat v jednáních se Švédskem v sobě skrývá riziko soudních sporů s dalšími možnými dodavateli, již jen proto, že zapojením BAE Systems do smluvního vztahu se zřejmě mění charakter zakázky, která opouští původně ohlášený model vláda-vláda. Pokud budou jednání zastavena bez dohody, vláda bude muset rozhodnout o dalším postupu. Tendrovat velmi specifickou a nákladnou vojenskou techniku Česká republika neumí. To je fakt, který není třeba prokazovat. Možnou cestou bude oslovení jiného potenciálního dodavatele. Kromě režimu vláda-vláda může jít, jako v případě děl CAESAR, o přímé oslovení vybraného dodavatele. A veřejnosti by měla být představena analýza odpovědnosti za to, proč Česká republika neumí během čtyř let koupit 210 obrněných vozidel.