KOMENTÁŘ: Válka na Ukrajině a dodávky zbraní. Nemohou být pastí na obranyschopnost členů NATO?

Válka na Ukrajině jednoznačně ekonomicky vyčerpává Ukrajinu i Rusko, ale i spojence Ukrajiny, kteří dodávají v rámci pomoci různé zbraně. Jenže zásoby nejsou nekonečné, mnohá uložená munice i technika je na hraně životnosti a dodávky moderních zbraní vyžadují čas, výcvik a změnu logistiky.

Z několika zemí NATO, jež používají či používaly techniku z dob Varšavské smlouvy nebo na základě licencí je vyráběly, a to včetně ČR již zaznělo, že předatelné zásoby se blíží ke konci a již nebude co dodávat. Jinak by došlo k plnému vyčerpání zásob, tím i mobilizačních, a je otázkou kdy a za jakou cenu by se podařilo je v případě potřeby nahradit.

Státy střední a východní Evropy již nějakou dobou plánovaly a realizují přezbrojení na standardy NATO. Tedy zásoby starých zbraní a munice byly zmenšovány a v lepším případě prodány do zahraničí, v horším případě elaborovány případně sešrotovány. V době rozpadu Varšavské smlouvy řada národních zbrojovek ukončila svoji činnost a byly zachovány jen některé klíčové schopnosti sdílené s dalšími. Jenže jak se ukazuje, to není dostatečné na zásobování válčící Ukrajiny a doplňování vlastních zásob na plné stavy a mobilizační počty. A pokud dojde k vyprázdnění mobilizačních skladů a jejich pomalé zaplnění jinou technikou, bude to znamenat svolávání záloh (aktivních i mobilizačních) a v rámci ne zrovna krátkých a levných cvičení jejich přeškolení na zcela novou techniku, a to se týká osádek, obsluh i techniků, dopad to má i na logistiku, plánovače a další.

Malou sondou do historie si dokážeme představit, co nyní může probíhat v myslích ruského vedení. Německé tanky Tiger nebo Leopard byly technologicky jistě vyspělejší než sovětské T-34, jež byly ve své kategorii též vynikající. Ale problém byla náročnost výroby a nedostatek zdrojů na jedné straně a masovost výroby a schopnost v podstatě okamžitě nahrazovat ztráty na straně druhé.

Rusko ztratilo několik nejmodernějších MBT a najednou se na frontě objevují poměrně archaické T-62. Jenže jejich počet je ve skladech vysoký a modernizace jednoduchá. Vzhledem k věku odpadá vysoká závislost na čipech a jiných materiálech. Na zničení jednoho Tigera bylo kalkulováno 3-5 T-34, ale náhrada byla časově rozdílná. Zničení jednoho Abramse tanky T-62 (především silou PTŘS) může být ve stejném poměru, ale náhrada ze strany Ruska bude rychlejší, nesmíme také zapomínat, že moderní munice se velmi vyvinula. Samozřejmě vždy jde o výcvik a taktiku, jenže zde hraje situace do karet Rusům, sedí ve strojích, na které jsou zvyklí, Ukrajinci by seděli ve strojích zásadně modernějších, ale zcela jim nepřivykli a mohou se dopouštět zásadních chyb.

Navíc každá země dodá, co má. Dnes je to dar, po válce to může být „danajský dar“. Pak již nebudou dary, ale Ukrajina si bude muset brát půjčky na obnovu hospodářství, a navíc nějakým způsobem provozovat v rámci svých ozbrojených sil přehled obranné produkce Evropy a USA. A buď se snažit to nějak „utáhnout“, nebo něco vyřadit, ale již ne formou darů získat něco jiného – nakupovat a unifikovat.

Ani Rusko nemá nevyčerpatelné zásoby a nemělo doposud rozvinuté některé technologie jako drony všeho druhu. Proto vstoupilo do jednání s KLDR nebo Íránem, není jisté, zda neprobíhají i zásadní zákulisní jednání například s Čínou, byť ta se vůči ukrajinskému „dobrodružství“ Rusaka politicky vymezila. Ale to mohla být jen předsjezdová rétorika.

Rusko samozřejmě v návaznosti na reakci mezinárodního společenství zrušilo udělené výrobní/technické licence, což dopadlo třeba i na státní podnik LOM Praha. Zároveň si je Rusko vědomo toho, že zásoby použitelných zbraní z dob SSSR v NATO rychle vysychají a dodávky moderních je nemohou ve stejných počtech nahradit.

Zdá se tedy, že současnou strategií může být nutit západní země vyčerpat své zálohy a zároveň nezvládat produkci moderních prostředků, aniž by nebyla poškozena obranyschopnost zemí NATO/EU. A destrukcí ukrajinské infrastruktury a bržděním prodeje zemědělských produktů jí efektivně blokovat od finančních zdrojů a nutit ji k dilematu – nakupovat drahé zbraně, nebo opravovat před zimou teplárny, domy, elektrárny a vodovody.

Pár moderních zbraní na frontě se jistě bude hodit, ale v zázemí jsou stovky či tisíce lidí, kteří mohou dopadnout jako v obléhaném Stalingradu. A Cherson, Charkov a Kyjev, případně jižní přístavy se mohou dostat do stejné situace. Už jenom obavy z této situace jsou silným psychologickým faktorem.

Dalším faktorem je, že Západu docházejí kapacity na rozsáhlejší materiální pomoc ve vojenské oblasti, sklady se vyprazdňují a výroba nestíhá, a pokud by byla obnovena na uzavřených linkách, tak jistě ne hned a jistě za jiné ceny.

A s blížící se zimou dojde i k diskuzi, zda z armádních skladů posílat tanky a munici, nebo zateplené stany s kamny, deky, hygienické a zdravotnické prostředky a další více humanitární než vojenskou pomoc. Obsáhnout zcela vše není ani v možnostech USA.

 

Zdroj: fortune.com, statista.com, ifw-kiel.de, redakce

Tagy