Autor fotografie: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: J-20
Dva nejrozšířenější stíhací letouny v západním, tedy EU/NATO světě, americký STEALTH stíhač páté generace F-35 Lighting II a čtvrté+ generace francouzský Rafale, se oba potýkají s rozsáhlými problémy v dodavatelském řetězci, které jim brání rychle splnit domácí, ale i zahraniční poptávku. Ačkoli výrobní měřítko F-35 převyšuje rozsah všech ostatních západních stíhacích letounů všech tříd dohromady, očekává se, že program klesne o více než 50 kusů pod cílový normativ 156 vyrobených letounů v letošním roce – což je samo o sobě mnohem nižší než původní výrobní cíle, které byly výrazně vyšší.
V důsledku toho se od amerického letectva, které původně plánovalo převzít 110 letounů F-35A ročně, neočekává, že bude letos schopno splnit ani svůj výrazně omezený projekt na 48 letounů. Snížení výroby F-35 bylo způsobeno problémy s upgrady softwaru i technickými problémy s motory. Jako jediná další stíhačka páté generace vyráběná ve velkém měřítku je čínský J-20, který zaznamenal nárůst dodávek pro letectvo Čínské lidové osvobozenecké armády. Ruský SU-57, dá se říci, „se snaží udržet při životě“. U čínského J-20 s očekávaným dodáním 80–100 letounů v letošním roce – a přibližně 120 v roce 2024 získá Čína alespoň početní dominanci, technickou nelze zatím posoudit.
Kromě snížení dodávek do roku 2023 je z dlouhodobého hlediska s více než 20 klienty produkce F-35 příliš nízká na to, aby modernizovala flotily amerických ozbrojených sil (US AF, US NAVY, US MC) a dalších partnerů. I proto musí AČR velmi přesně vyjednat, pokud se rozhodne pro F-35, vyjednat termíny a též sankce za zpoždění a neplnění kontraktu. Finanční ředitel Lockheed Martin Jay Malave v červenci v souladu s tímto zdůraznil, že bude zapotřebí rozsáhlých a významných investic v celém dodavatelském řetězci, aby se výroba smysluplně zvýšila nad současný cíl 156 letadel ročně. Otázkou je, zda to znamená zdražení letounů kvůli problémům amerického obraného průmyslu.
Zatímco nové zahraniční zakázky na letouny přinesly do programu F-35 značné finanční prostředky a letoun soustavně vyhrává tendry na přezbrojení armád nejen v NATO starším letounům čtvrté generace, řešení mnoha faktorů omezujících výrobu může trvat roky. Vážný nedostatek talentů a nedostatečný počet kvalifikovaných pracovníků ve Spojených státech, kteří by byli schopni vyrábět stíhačky páté generace a složité high-tech produkty, jsou hlavní překážkou – ta, která má důsledky pro celou výrobu a podporuje další outsourcing pokročilé výroby. Zejména do východní Asie, čímž vzniká jisté bezpečnostní riziko.
Francouzský Rafale byl jediným dalším západním stíhačem, který v posledních letech získal významné objednávky, a problémy s dodavatelským řetězcem, které podkopávají jeho produkci, se neustále zhoršují, což ztěžuje zajištění objednávek. Výrobce stíhačky Dassault Aviation proto v polovině července varoval, že „tato situace má dopad na vývoj a výrobu našich letadel, zatímco musíme restartovat, abychom splnili naše závazky“. Výrobce má nevyřízené objednávky na 160 stíhaček Rafale, velká většina z nich na export a polovina z nich má být dodána do Spojených arabských emirátů na základě dohody v hodnotě 19 miliard dolarů podepsané v prosinci 2021. Rafale byl v počátku velmi nepopulární stíhač a permanentně prohrávaly ve výběrových řízeních od Alžírska a Maroka po Jižní Koreu a Singapur se stíhačkami, jako jsou ruské Su-30 a americké F-15 a F-16. Jeho pozice se jen zhoršila, vstupem F-35 na exportní trhy v polovině roku 2010. Tím zanechal minimální prostor pro Rafale a končící EUROFIGHTER, protože technologicky operuje ve zcela jiné lize. Ale vždy jde o nabídku, poptávku a finance.
Rafale se podařilo získat významné zakázky od poloviny roku 2010 zacílením na státy, které z politických důvodů usilovaly o získání západní výzbroje, ale zároveň jim bylo z politických důvodů zablokováno získání F-35. Drtivá většina prodejů byla určena klientům, kteří odpovídají tomuto popisu, tedy svým způsobem partneři USA, rozhodně ne partneři Číny nebo Ruska a v celkem korektním vztahu s dnes snad již jediným evropským výrobcem, tedy Dessult Aviation. Spojené arabské emiráty například nesměly nakupovat F-35 poté, co odmítly americký tlak na ukončení spolupráce s čínskou telekomunikační firmou Huawei, zatímco Indii, Egyptu a Kataru nebyly F-35 nikdy nabídnuty, a Turecko bylo z programu vyřazeno. Dalším významným faktorem byla skutečnost, že prodeje letounu byly neustále obklopeny korupčními skandály. Rafale má oproti F-35 řadu výhod, včetně menšího počtu problémů s výkonem a spolehlivostí, mnohem nižších provozních nákladů a nákladů na celou dobu životního cyklu a možná nejdůležitější značnou autonomii v tom, jak lze letadlo používat podle standardů západních stíhaček – Spojené státy jsou tím, kdo velmi přísně kontroluje, kde, jak a pro jaké účely mohou být její zbraně použity, a to i pro letadla čtvrté generace, a to i ve válce na Ukrajině. Politické zájmy dominují mnoha rozhodnutím. Bojový potenciál francouzského letounu je však nižší a evropské státy pravděpodobně v dohledné budoucnosti nebudou vyrábět stíhačku operující ve stejné lize jako F-35 a J-20, pokud kdy vůbec. Problémy dodavatelského řetězce ovlivňující F-35 i Rafale přicházejí uprostřed širších průmyslových problémů ovlivňujících západní high-tech výrobu v mnoha sektorech, které se od krize COVID-19 pouze zhoršily a nabývají stále významnějších důsledků v době vysokého geopolitického napětí. Protivníci Západu, zejména Čína, Rusko a Severní Korea, rychle zlepšují rozsah a sofistikovanost vlastní výroby pokročilých zbraní, včetně bojových letadel.
Nejde pouze o technologie, ale i o prvky k jejich výrobě, kdy např. Čína má významný potenciál v kontrole trhu s přírodním bohatstvím důležitým i pro moderní zbraňové systémy. Skoro se dá říci, že bez Číny se již nic nevyrobí, nebo za výrazně jiné ceny. Samozřejmě nelze Číně umožnit možnost být jedinou světovou supervelmocí, a to jak vojensky, technologicky tak i přírodními zdroji. Čím dál více je nutno hledat alternativy a u „outsourcingu“ velmi přesně dohledat, kdo je „pánem“. Sleduj tok peněz řekl jeden klasik, a například do Číny jich teče, zdá se, čím dál tím více.
Zdroj: csis.org, sipri.org, reuters.com