Konvenční válkou Rusko Ukrajinu neporazí, to musí vidět i nejzarytější Putinovec. Na stole jsou ale také černé scénáře, říká politický geograf Libor Jelen

Konvenční válkou Rusko Ukrajinu neporazí, to musí vidět i nejzarytější Putinovec. Na stole jsou ale také černé scénáře, říká politický geograf Libor Jelen
Autor: Mvs.gov.ua, CC BY 4.0|Popisek: Válka na Ukrajině
12 / 05 / 2022, 13:00

Již několik měsíců trvá válečný konflikt na Ukrajině a nevypadá to, že by měl brzy skončit. SM oslovil politického geografa RNDr. Libora Jelena, Ph.D. z katedry sociální geografie a regionálního rozvoje PřF UK, aby okomentoval aktuální vývoj situace na horkém ukrajinském bojišti.

Pane doktore, 24. února začala invaze na Ukrajinu, k níž dal pokyn Vladimir Putin. Dá se z Vašeho pohledu hovořit dnes o tom, že splnila alespoň v nějaké dílčí formě svůj cíl?

Je sporné, jak definovat nějaký smysluplný cíl ruské agrese. Nesmysly o denacifikaci, defašizaci, apod. nelze brát vážně. Cílem mohly být územní zisky, které by dávaly geografický a strategický smysl. Tj. kromě již obsazeného a okupovaného Krymu a části Doněcké a Luhanské oblasti získání zbytku území propojující Krym s Ruskem, tedy Chersonskou oblast, včetně přivaděče vody na Krym, a pak i třeba Mykolajivskou a Oděskou oblast. Od roku 2014 mnohokrát z Putinových úst zazněl pojem Novorusko, v rámci tzv. antimajdanu mu to nevyšlo, a tak o obsazení daného území může usilovat nyní. V tomto ohledu agrese plní cíl jen z části, a ještě za obrovských ztrát a nákladů. A pak je tady ještě nedeklarovaný cíl, který je však zřejmý z dlouhodobé povahy Putinovy politiky: destabilizovat demokratické režimy v postsovětských republikách. Ty ho totiž ohrožují. Obnažují slabost a neúspěchy jeho domácí politiky. Proto chce rozdělenou Gruzii, Moldavsko, proto chce zničenou, vyčerpanou a rozdělenou Ukrajinu. I zde se plní plán jen zčásti. Ukrajina je sice vyčerpaná a zčásti zničená, ale zároveň jednotnější více, než kdy tomu bylo v minulosti.

Co jste si odnesl z Putinova projevu na přehlídce ke Dni vítězství? Jak jej číst směrem k další fázi konfliktu?

Nic zásadního. Putin byl bezbarvý, žádnou novou ideu nepřinesl a pro pokračování konfliktu nevymezil žádné nové kontury. Zdál se mi unavený, bezradný a opuštěný. Jeho nejbližší lidé vedle něj chyběli, chyběli také vnější spojenci Alexandr Lukašenko, Bašár Asad, Si Ťin-pching.

Západní státy zásobují Ukrajinu zbraňovými systémy, Německo se dlouho stavělo k dodávce těžkých zbraní na Ukrajinu zdrženlivě. Odkud pramení tento postoj Berlína?

Jsou dvě vysvětlení, která se trochu prolínají. Jednak současná německá vláda je středolevicová, tvoří ji koalice SPD, zelených a liberální FPD. Postoj těchto stran je tradičně více proruský (vzpomeňme na Gerharda Schrödera) a také pacifistický. Zároveň je obecně německá zahraniční politika od druhé světové války více zdrženlivá v zapojování se do konfliktů a spíše razí linii ekonomické spolupráce v duchu, kdo obchoduje, tak neválčí. Prostě doufali, že Putin válku nezačne, protože to pro něho není ekonomicky výhodné. Připomeňme, že navzdory ruské okupaci Krymu v roce 2014 byl dokončen rusko-německý projekt Nord Stream 2 vedený konsorciem, v jehož v čele stál zmíněný ex-kancléř. Vzájemná ekonomická závislost pak vedla k zdrženlivému postoji Berlína, který se bojí o ztrátu německých investic, pracovních míst či zdrojů pro reformu jejich energetické politiky. Na stranu druhou černé svědomí z vědomého vykrmování Putina vede německé politiky k postupnému odsekávání se od Ruska a ve finále i k vojenské podpoře, na kterou paradoxně v koalici tlačí více Zelení. 

Některé politické či proruské síly požadují, aby se dodávky zbraní na Ukrajinu zastavily, protože ,,přilévají olej do ohně", nicméně bez nich by se napadená země nejspíše neubránila. Stejné síly požadují, aby došlo k mírovým jednáním, ty by však již proběhly nikoliv ve formátu dvou rovnocenných stran, ale jako vítěz a poražený a Putin by si mohl nadiktovat v podstatě cokoliv. Souhlasíte s takovým pohledem?

Appeasement je to nejhorší, co by Západ v tuto chvíli mohl udělat. Ruská politická kultura a vlastně celá ruská společnost je založena na projevu síly. Pokud uhnete, jste považovaný za slabocha a neberou vás vážně. To přesně dělal Západ (kromě Poláků a Pobalťanů) celou dobu, až Putin nabyl přesvědčení, že kvůli Ukrajině nikdo do války nepůjde. Ukrajinci pochopili, že svobodu si musí vybojovat sami, my jsme snad definitivně pochopili, že jejich svoboda je i naše, a že je v tom nemůžeme nechat. Putinův požadavek z prosince 2021, aby se NATO stáhlo do hranic před rokem 1997, berme smrtelně vážně. Jeho megalomanské úmysly nejsou o nic menší než obnovení kontroly sovětské sféry vlivu. To by znamenalo postupný import ruských zkorumpovaných politických norem a hodnot, zničení principu demokracie, práva, svobody jedinců. Tak jak to precizně provedl v samotném Rusku a Bělorusku. Tady nejde o napínavou deskovou hru, kterou když dohrajeme, můžeme zkusit nové kolo. Tady jde o zcela reálnou hrozbu ztráty státní suverenity a národních hodnot. Nechci být patetický, ale pokud teď neobětujeme trochu z naší prosperity, můžeme později přijít o všechno.

Za jakých okolností podle Vás bude ochoten Putin zasednout s ukrajinskou stranou k jednacímu stolu a zastavit vojenské operace?

Pokud Ukrajina začne ruské okupační síly vytlačovat a on pochopí, že Západ pro záchranu Ukrajiny udělá vše. Tedy, že necukne ani při vyhrožování použití zbraní hromadného ničení. To, že konvenční válkou Rusko Ukrajinu neporazí, musí dnes vidět i ten nejzarytější Putinovec. Bohužel jsou na stole i černé scénáře, tedy jaderné zbraně, vůči kterým se Ukrajina bránit nemůže. Během studené války fungoval princip vzájemného odstrašení. Ten musí USA, Francie i Spojené království jednohlasně Putinovi připomínat…, je červená linie, za kterou skutečně začne světová válka. Na sílu je Rusům potřeba odpovědět silou, tomu oni rozumí.

Západ uvalil na Rusko celou řadu sankcí. Nemůže to však být v delší časové perspektivě kontraproduktivní, protože Putin bude oplácet západnímu společenství stejnou mincí a najde jiné trhy, například v Asii?

Uvědomme si, že Rusko rovná se nerostné suroviny. Pak ještě vyrábí zbraně a posílají lidi do vesmíru. Nic jiného oni neumí. S trochou nadsázky, oni si sami nevyrobí ani splachovací záchod. Takže ano, Putin si může hledat nové spojence. Ale komu se to ve finále vyplatí? Vždyť ani Čína Rusko nepodporuje. Jádrem světové ekonomiky je stále Západ, globální obchod je založen na spolupráci mezi Západem a Čínou (což je také špatně). Odstřižením Ruska bezesporu dojde k hlubokým změnám ve světovém obchodě, zpočátku to bude bolet, ale Západ to ve finále zvládne, protože jeho ekonomický i politický systém je založen inovacích a iniciativě bottom-up, tedy občanské společnosti, podnikatelích a schopnosti pružně reagovat na změny. Rusko je zkorumpovaný systém založený na poslušnosti carovi, kterého se všichni bojí. Stane se vyvrhelem, který bude obchodovat se Severní Koreou, Íránem, či podobnými rozvojovými diktaturami a místo splachovacích záchodů budou mít dál díru v zemi. Anebo se stane velkou periférií Číny.

Nakolik je pravděpodobné, že v případě, že by se celá operace na Ukrajině dlouhodobě nedařila, nebo dokonce zhroutila, může Putin použít taktické jaderné zbraně?

Už jsem na to odpověděl výše. Pokud bude Putin zahnán do kouta, ruská společnost začne být nespokojená s výsledkem války i sociální situací z ní vyplývající a pokud Západ neřekne jasně, že jaderné zbraně má i on.

Půjde podle Vás v příštích několika generacích zasypat příkopy vztahů mezi Rusy a Ukrajinci, které ještě více prohloubila vojenská invaze?

Trauma, které Ukrajinci zažívají, bude zásadní pro jejich národní uvědomění, pro jejich identitu. Už jsem zmínil, že Putin touto agresí Ukrajince spojil od západu na východ tak, jak nikdy jednotní nebyli. Tato válka, ať už dopadne jakkoliv, se stane základním prvkem ukrajinského příběhu, kterým se budou identifikovat další generace Ukrajinců, budou se jím vymezovat proti Rusům, tak jak se celé generace Čechů vymezovali vůči Němcům. Náš případ je ale pozitivním příkladem, že příkopy zasypat lze. Musí tam ale nastat kritická reflexe minulosti. Němci si prošli denacifikací, pochopili, jak moc ublížili ostatním. Přiznali to, omluvili se, kají se. Z vlastní zkušenosti si neumím představit situaci, kdy by to samé provedli Rusové v Rusku, a to bez ohledu na to, kdo bude u moci. Ti, kteří to udělali, tak už nejsou v Rusku. Museli anebo prostě raději utekli. Statisíce vzdělaných Rusů, intelektuální elita, sociální kapitál, který potřebujete nejen k provedení změn a budování zdravé společnosti, ale také k pochopení chyb minulosti. Takže ano, Putinova agrese prohloubila příkop mezi Ukrajinci a Rusy a ten tam zůstane dlouho. Tak dlouho, dokud bude existovat současné Rusko. 

 

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace