Kreml tvrdošíjně experimentuje s tím málem, co má

BMP-3, drony Gerbera a Šáhid-136, MT-LB. Zhruba základní výčet vytrvale inovovaných bojových prostředků Ruska. Nové systémy nejsou a aktuálně úřadovaly ukrajinské P1-SUN.

Polský WPtech píše o útoku ukrajinských stíhacích dronů P1-SUN na ruské imitace známých Šáhid-136, které nesou jméno Gerbera. Ty byly dosud používané jako základní prostředek zahlcení ukrajinské protivzdušné obrany. Loni jich přes dvacet kusů vlétlo do Polska a ukázalo západu, že proti dronům nemá vůbec nic. A to navzdory masivním investicím Varšavy do armády. Situace vypadala poněkud trapně. Rusko má kromě balistických Iskander-M k dispozici především právě bezpilotní vzdušné prostředky (UAV). Zmíněný útok P1-SUN proti Gerberám je zajímavý především tím, že ruské imitace Šáhid-136 byly použity jako mateřská loď pro drony.

S Šáhid-136 Rusové experimentují

 

Rusové s Šáhid-136 a teď i UAV Gerbera neustále experimentují. Je to jen jeden z mnoha důkazů, že Kreml má obrovský problém si vyvinout vlastní a moderní systém. Zjednodušeně řečeno od rozpadu Sovětského svazu nevyvinuli Rusové prakticky nic nového. A pokud ano, buď to nevyšlo, nejzářnějšími příklady jsou T-14 Armata a Kurganěc-25, nebo s tím mají obrovské množství potíží jako u Su-57. Světlými výjimkami jsou Su-35, Su-34 nebo některá plavidla ruského námořnictva. A i tam jsou obrovské potíže s konkurenceschopnou elektronikou. K tomu neustále probíhá modernizace prastarých systémů jako MT-LB nebo BMP-3.

P1-SUN si poradily s Gerberami

 

Gerbery jsou v podstatě velmi jednoduché drony s opravdu hlučným pístovým motorem. Jsou střední velikosti s dosahem podobným jako Šáhid-136. Stačí ubrat trochu paliva, nainstalovat jednoduché ukotvení FPV dronů a máme mateřskou loď pro UAV. Jednoduchá technologie, která i přesto může být nebezpečná. Kvalitativně se pochopitelně nedají srovnat se západní proveniencí. Ukrajinské P1-SUN, případně stíhací drony STING nebo STRILA, jsou naopak ukazatelem technologického postupu Ukrajinců. Kreml se sice také chlubí vlastními interceptory, ale tam je to vždy otázka míry propagandy.

Kreml tvrdošíjně experimentuje s tím málem, co má. Snad nejviditelnějším důkazem je těžká pozemní obrněná technika. Pokud vynecháme T-14 Armata, stačí se podívat na T-15 Armata a Kurganěc-25. Oboje jsou bojová vozidla pěchoty. T-15 je stejně mimo jako T-14, Kurganěc-25 byl poprvé spatřen v roce 2015, některá vozidla byla dokonce předvedena loni na přehlídce na den vítězství. Realita? Kurganmašzavod donekonečna inovuje BMP-3, které na frontě hoří jako papír. S hmotností kolem 20 tun a velmi slabým pancířem jsou BPM-3 vděčným cílem pro ukrajinské drony. Obrněné transportéry MT-LB jsou na tom podobně.

MT-LB klasický příklad

 

Například v roce 2023 začal Kreml podle Defense Express produkovat MT-LB s protiletadlovým kanónem 2M-3 Marine. Na bojišti ovšem nejsou vůbec vidět. Jejich pancíř je ještě horší než u BMP-3. Jenže i MT-LB už v centrálních skladech zřejmě došly. Army Recognition loni zmínil jejich nástupce, MGT-LB. Ty už jsou zřejmě výrazně lépe pancéřované s prázdnou hmotností kolem 17 tun. Jenže na IFV Lynx, pásové Boxery nebo britské Ajaxy to stejně v žádném případě nemá. Tam hmotnost začíná na téměř 30 tunách. Jejich odolnost je někde úplně jinde než u MT-LB a budou stále výrazně lepší než MGT-LB, které stejně Kreml nemá k dispozici.

Kreml experimentuje s tím, co má

 

T-90M, nejlepší tank světa, alespoň podle Putina. Jenže už je téměř stejně neviditelný jako Su-57. Uralvagonzavod má zjevně velký problém se sériovou výrobou. Nemluvě o tom, že náhrady za francouzské komponenty pro systém zaměřování ruské provenience jsou katastrofa. T-90M je stejně jen hloubková modernizace T-72. Na obzoru nic nového. FPV drony na Gerberách jsou jen dalším důkazem toho, že Kreml se snaží tvrdošíjně experimentovat s tím, co má. Nové systémy nepřichází. Zatímco třeba ukrajinský stíhací dron P1-SUN je důkazem neustálého vývoje Kyjeva.

Tagy