Kritikové bijí na poplach. Bojeschopnost amerických letounů napříč všemi složkami je nízká. Varuje také zpráva vládní agentury

Kritikové bijí na poplach. Bojeschopnost amerických letounů napříč všemi složkami je nízká. Varuje také zpráva vládní agentury
Autor: flickr.com (CC BY-SA 2.0)|Popisek: F-16
07 / 12 / 2020, 14:00

Nově zveřejněná zpráva vládní agentury Government Accountability Office (GAO) potvrzuje nepříznivý trend v bojové připravenosti nejen amerických leteckých sil, ale také námořnictva, armády či námořní pěchoty.

Již poměrně dlouhou dobu kritikové americké armády z řad novinářů, bývalých pilotů USAF, zbrojních expertů a dalších zainteresovaných odborníků upozorňují na fakt, že bojová připravenost letectva není dobrá. Tento problém je pak vztažen i na námořnictvo a námořní pěchotu.

Nepříznivý trend se odrazil i ve zveřejněné zprávě vládní agentury GAO, která výše uvedenou skutečnost potvrzuje. Zpráva se zabývala právě bojovou připraveností a v této oblasti nedošlo k zásadnímu zvratu. V reportu, který si vyžádal Kongres, je uvedeno, že agentura zkoumala stupeň bojové připravenost letounů na vzorku 46 strojů napříč jednotlivými složkami (námořní pěchota, USAF atd.) v letech 2011-2019 a zpráva konstatuje, že jen 3 splňovaly každoroční požadovaná kritéria pro bojeschopnost po většinu tohoto období. Byly to letouny EP-3E ARIES II (což je evoluční vývoj letounu pro REB P-3 ORION), E-6B Mercury (vzdušné velitelské stanoviště a komunikační spojovací centrum v době krize) a UH-1 Iroquois (vrtulníkový veterán z války ve Vietnamu). Podle zprávy vládní agentury GAO pak 24 strojů, které hodnotila, ve zmíněných letech 2011-2019 vůbec nesplnila každoroční kritéria pro bojeschopnost.

Trend je tak podle zprávy zřetelný: Průměrná každoroční stupeň bojeschopnosti od roku 2011 klesá pro letouny USAF, námořnictvo a a námořní pěchotu. O to více je zpráva varující, protože Pentagon vynakládá každý rok desítky miliard dolarů na údržbu letounů. Zpráva informuje o tom, že existuje mnoho ztěžujících faktorů, které komplikují bojeschopnost vzdušných prostředků.

Jako příklad, který shora zmíněná kritéria během hodnocení nesplnil, zpráva uvádí strategický bombardér B-1B Lancer. Tento stroj se potýká s nedostatkem náhradních dílů, jejichž dodávky jsou navíc zpožďěny, což potom ztěžuje údržbu letounu, uvádí zpráva GAO. Z podobného ranku vychází problémy s dalšími letouny jako C-130J Super Hercules či C-5M Super Galaxy. Zmíněn je rovněž v této kategorii letoun F/A-18E and F Super Hornet. U námořní verze konvertoplánu MV-22B se hovoří i o problémech s nedostatkem personálu, v tomto případě údržbářů. Jako červená nit se pak line všemi problémy, na které zpráva GAO upozorňuje, nedostatek náhradních dílů, respektive jejich malá dostupnost.

Za pravdu dává vyznění celé zprávy také zástupce náčelníka amerického generálního štábu John Hyten. Ten ostatně již v srpnu tohoto roku sdělil americkým zákonodárcům, že pouze 6 z 62 bombardérů B-1 Lancer bylo v té době bojeschopných.

Tuto nepříliš povzbudivou vizitku se snažil před dvěma lety napravit někdejší ministr obrany Jim Mattis, jehož plán počítal s významným navýšením bojové připravenosti. V září 2018 představil Mattis memorandum, v němž stanovil cíle mimo jiné pro letouny F-16, F-22, F-35 či F/A-18, které měly dosáhnout 80% stupně bojové připravenosti do konce roku 2019. Záměr však nevyšel podle Matissových představ a bojeschopnost letounů je tak jedním z trvalých problémů, na které se musí američtí političtí i vojenští činovníci do budoucna zaměřit.

Ze zprávy je evidentní, že bojeschopnost, tedy bojové letouny, jsou až další v pořadí a momentálně jsou prioritizovány letouny pro získávání informací a velení/řízení. Avšak při vzniku konfliktu již bude pozdě stav měnit. Stíhací, stíhací bombardovací, bitevní či bombardovací letouny musí být v plné pohotovosti, až letouny průzkumu čí velení dají pokyn k akci. Zahájit postupný proces modernizace a zbojeschopnění nezajistí bezpečnost státu v případě ohrožení. Toto se týká například i armády ČR, nelze tedy prioritizovat jeden segment, ale je nutné řešit komplexní přístup.

 

Zdroj: Defense News

 

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace