KSČM tlačí na snížení výdajů kvůli volebnímu debaklu. Munice do nový děl se má licenčně vyrábět v ČR, říká generál Šedivý

Požádali jsme bývalého náčelníka generálního štábu, armádního generála v.v. Jiřího Šedivého, o odpověď na několik otázek na aktuální dění. Zajímal nás jeho názor na komunistický návrh uzmout obraně deset miliard korun, otázku závazku 2% výdajů na obranu vůči HDP, nebo aktuální problémy Ministerstva obrany s čerpáním prostředků na investice. V případě houfnic CAESAR generál Šedivý předpokládá jejich výrobu v České republice na základě licence a dokonce navýšení podílu účasti českého průmyslu nad požadovaných 40 %. A dodává, že součástí zakázky musí být výroba munice, kterou na rozdíl od jiných států v České republice vyrábět umíme.

• Co byste odpověděl KSČM, která navrhuje v současné době snížit obranný rozpočet o deset miliard korun?

Armáda každého státu je jedním ze základních pilířů moci státu. Mít dobrou, dobře vybavenou armádu, ve které slouží vojáci morálně silní je významné pro každý stát, který chce na mezinárodní scéně hrát jemu odpovídající roli, je schopen prosazovat a bránit své národní zájmy a zároveň bude li to potřeba, ochránit vlastní občany na vlastním území. Pomoc občanům při vnitřních krizích a katastrofách je jeden z úkolů uvedených v zákoně o ozbrojených silách ČR.  

K tomu, aby tuto roli mohla armáda splnit, musí mít odpovídající strukturu, moderní vybavení a jak jsem již uvedl morálně silné, vzdělané a dobře připravené vojáky a civilní zaměstnance, kteří v armádě také hrají důležitou roli. Armáda v podmínkách, které jsou jí dány v maximální možné míře plní úkoly, které dostává. Zároveň platí, že v posledních více než deseti letech přes značné nároky, které byly a jsou na armádu nakládány, modernizace v zásadě stagnovala, nebo postupovala jen pomalu především kvůli omezenému a nestabilnímu financování. Nyní, kdy byly konečně zahájeny zásadní modernizační projekty by zase došlo k výrazné redukci armádního rozpočtu a tím k dalšímu zpomalení realizace koncepce výstavby armády. Za logičtější bych považoval, kdyby KSČM přišla s požadavkem na pokračování výstavby armády projekty, které budou prováděné především českým obranným průmyslem a tou cestou budou posilovat českou ekonomiku, nebo na rozvoj armády v segmentech, které mohou být použity pro podporu civilního obyvatelstva, jako je např. dnes vojenské zdravotnictví.   Z posledních vystoupení představitelů KSČM je ovšem cítit více politiky ovlivněné debaklem v posledních volbách a dlouhotrvající úzký vztah na Rusko a s tím spojený odpor k nahrazování ruských zbraní, zbraněmi standardů NATO.  Tím se v ČR omezuje stále určitý vliv Ruska na chod našich ozbrojených sil a logicky i na bezpečnost ČR.

• Náznaky, že výše 2 % výdajů na obranu vůči HDP se do roku 2024 nepodaří dosáhnout, se objevovaly již před vypuknutím pandemie, a nyní je téměř jisté, že původně ohlášený termín vláda nesplní. Je podle Vás tento závazek vůči Alianci nastaven správně?

Severoatlantická Aliance je aliance suverénních států, které se dobrovolně zavázaly respektovat společné normy spolupráce a obrany. Vědomě jsem oddělil spolupráce a obrany, protože NATO není jen „o obraně“. V době, kdy se NATO transformovalo, bylo součástí tohoto procesu i přijetí prvních států, bývalých členů Varšavské smlouvy – České republiky, Polska a Maďarska. Tehdy se otevřela i otázka financování, protože už v té době byl zřetelný pokles investic do armád jako následek rozpadu bipolárního světa a všeobecného pocitu většího bezpečí. NATO je svazek, který je založen na zásadě vzájemné solidarity. V závěru této diskuse – zda příspěvek do společné obrany vyjadřovat v hodnotě miliard příslušné měny, nebo v %, právě s ohledem na zásadu solidarity bylo zvoleno vyjádření v procentech státního HDP. Bohatší stát ve 2 % HDP alokuje více peněz do obrany než stát menší, nebo stát s méně výkonnou ekonomikou.  Zatížení financí státu je ale úměrně stejně velké pro všechny. Je také skutečností, že do roku 2014 velká část evropských států – členů NATO - tento závazek, který byl mimo jiné akceptován i ČR při vstupu do NATO, nebyl plněn.

2% HDP byla zvolena protože bylo vyhodnoceno, že je to část státních HDP, které jsou dostatečné pro celkový obranný potenciál NATO a zároveň tato část financí alokovaných do obrany výrazně, neovlivní v tom negativním pohledu, rozvoj států.

Po roce 2014, kdy došlo k výraznému zhoršení bezpečnostního prostředí na východě Severoatlantické Aliance – krize na Ukrajině a ruská anexe Krymu a zvýšení ambic Číny, které se zobrazují ve sporech o ovládání Jihočínského moře, pokračovala krize na Středním Východě a Afghánistánu si vyžaduje vrátit se k plnění tohoto závazku. Počátek je datován do roku 2014 kdy na Waleském summitu státy NATO znovu potvrdily svůj závazek v horizontu 10 let se vrátit k úrovni financování obrany 2%HDP. K tomu jsme se zavázali i my a není reálný důvod ho nesplnit. Česká republika je státem s velmi dobrou ekonomikou a tento svůj závazek je schopna splnit. Současná pandemie určitě přinese nemalé ztráty v hospodaření státu, ale měli bychom se k tomuto závazku co nejdříve vrátit. Chtěl bych dodat, a jsem o tom přesvědčen, že sice mluvíme neustále o závazku vůči NATO, ale především je to závazek nás vůči nám.

• MO má každoročně problém utratit všechny prostředky na investice a letos je tento problém výraznější mj. díky probíhající krizi. Jaké kroky by podle Vašeho názoru mělo MO udělat, aby se mu dařilo přidělené a zpravidla obtížně vybojované prostředky efektivněji využívat?

V úvodu bych na obranu ministerských úředníků uvedl, že se v posledních letech stav zlepšil a že se daří i velké investice realizovat. Veřejnost také nevidí hodně menších zakázek, které unikají pozornosti, ale často vyžadují podobně velké úsilí akvizičního aparátu jako ty, na které je soustředěna pozornost medií a veřejnosti. 

Co považuji za zásadní, to je mít dobře připravený personál, který se věnuje nákupům do rezortu ministerstva obrany, včetně kvalitní právní podpory. I když je realizace investic v obranném sektoru obecně poměrně složitá, v současné době má státní správa mnoho zkušeností, které mohou být použity i v resortu MO. Ale také platí, že náš zákon, kterým se řídí mimo jiné i nákupy do ozbrojených sil je poměrně složitý, a ne vždy je možné ideálně skloubit ustanovení zákona s potřebami armády a požadavky na kvalitní, ale tím i dražší zbraň. Současná verze zákona výrazně preferuje cenu před kvalitou. I když je uváděno, že to není dogma, realita je opačná. O složitosti zákona mluví i řada politiků, ale ke změně zákona, nebo vydání nového, specifického pro ozbrojené síly a bezpečnostní sbory ještě žádná koalice nenašla odvahu.

Už jsme zmínili rozpočet, který musí být stabilní a neměl by se v základních parametrech měnit. To je problém politický, ale problém je také na straně ministerstva a armády. Připravované projekty by měly být v odpovídajícím čase v předstihu vysvětlené a zdůvodněné tak, aby je politická reprezentace chápala a rozuměla armádním potřebám. Omezování informací, minimalizování času, kdy je projekt přestavován jak politické reprezentaci, tak potenciálním dodavatelům vytváří poměrně nervózní prostředí a napětí, které v důsledku přináší řadu protestů, podání na ÚHOS či k soudu. Problematické se také jeví změny parametrů předmětu výběrového řízení v průběhu tendru.

Rezort ministerstva obrany se v posledních letech snaží velké zakázky urychlit přímým jednáním s vládami států, které mohou požadovaný zbraňový systém nebo službu poskytnout. Možná, že tato cesta urychlí realizaci investic, ale neměla by se stát jenom cestou, jak obejít výběrové řízení. 

Ministerstvo obrany a armáda by za této situace měly být více flexibilní. V tomto roce dochází ke zpožďování nákupů mimo jiné z důvodu současně probíhající krize. Už dnes je zřejmé, že se některé projekty zpozdí, proto by bylo možné, aby se v úplném rozsahu zrychleně realizovaly smlouvy, které jsou již podepsány a jsou realizovány podle dříve odsouhlaseného harmonogramu. Týká se to rámcových dohod, jakou je například smlouva o dozbrojení ručními zbraněmi od České zbrojovky nebo probíhající dodávky obrněných vozidel TITUS apod. Armáda také může změnit pořadí realizace projektů, které jsou již v pokročilém stádiu rozpracovanosti nebo mohou být jednoduše zrealizovány. Bohužel, často se stává, že rozhodnutí přichází pozdě a projekty v daném roce už není možné zrealizovat. Pak přichází různá provizorní řešení jako jsou před platby, nákupy munice, pohonných hmot apod, které sice zajistí dočerpání velké části financí alokovaných na investice, ale ne vždy jsou plně efektivní.

• Velmi sledovaná je akvizice francouzských samohybných děl Ceasar, a především otázka 40% podílu českého obranného průmyslu na zakázce. Zvládne podle Vašeho názoru MO i tuto zakázku dotáhnout v pořádku do zdárného konce?

Je skutečností, že probíhající krize omezuje možnosti přímé komunikace, někdy i ve zdánlivě nesouvisející oblasti, což vytváří určité problémy. Ale podle dosavadních informací, které jsou uvolňovány z Ministerstva obrany se zdá, že možná s určitým zpožděním, ale přece jenom v přijatelném časovém horizontu bude kontrakt podepsán. Významné je, že řízení výběru bylo ukončeno a zpravidla velmi zdlouhavé hledání nejvhodnějšího dodavatele rozhodlo že se od června vyjednává o podmínkách smlouvy se společností NEXTER Systems. Trochu mě mrzí, že se do finále nedostala další generace česko/slovenské verze legendární houfnice DANA, ale pravděpodobně ještě není ve stádiu, kdy by bylo možné jednat o jejím zařazení do výzbroje armády a cenově je také nekonkurenceschopná.

Zvolená houfnice Ceasar má parametry odpovídající požadavkům českých dělostřelců. Je také důležité, že se jedná o zbraň, která je již zavedena ve francouzské armádě a v jiných armádách a která „bojovala“ např. v Iráku. Tedy se jedná o prověřený koncept, který vznikal na počátku 90 let. Do francouzské armády byla zařazena od roku 2008.  Za zásadní považuji, že se vyjednává i o podílu českého obranného průmyslu. Samozřejmostí je, že bude houfnice postavena na podvozku Tatra vyráběný ve verzi 8x8, což vytváří předpoklady, že podíl českého průmyslu bude relativně velký. Společnost TATRA ale spolupracuje s dodavatelem NEXTER již při výrobě obrněných vozidel TITUS, které jsou vyráběny přímo v továrně společnosti TATRA. Předpokládám tedy, že po zaučení klíčových pracovníků spol.TATRA bude houfnice vyráběna v ČR na bázi licenční výroby, včetně výroby pancéřové kabiny. Tedy ne pouhé přenesení výroby na území ČR. Tím by se mohl zvýšit podíl českého výrobce nad uváděných 40%.  Zároveň by se tím zajistilo, že v případě krize by byla Česká republika schopna výroby této zbraně relativně nezávisle na původním dodavateli.  V této konkrétní spolupráci je poměrně velký potenciál i do budoucnosti, protože unikátní tatrovácký podvozek by mohl být použit i pro další dodávky houfnic Ceasar mimo Českou republiku, mj. i pro modernizační projekt francouzského dělostřelectva. Bude ale záležet i na vyjednávačích rezortu MO, jak důrazní budou v konkrétním případě našeho projektu, ale i v podpoře další spolupráce na výrobě houfnice Ceasar pro další zákazníky. V současném složitém konkurenčním prostředí je podpora státu zásadní.

K tomu je nutné uvést, že zbrojovka Nexter Systems je společností státní, a tedy podpora českého obranného průmyslu, v tomto případě TATRY, ministerstvem obrany by měla být samozřejmostí, aby byla postavení vybalancovaná.  Trochu stranou je pořízení potřebného počtu muničních vozidel, které by měly být také na unifikovaných platformách. Pokud nejsou součástí této zakázky, měly by být součástí dalšího projektu dozbrojení vozidly TITUS.

• Jedním z prvků, které hrají při pořízení nových děl významnou roli, je otázka produkce munice. Aby mohla děla Armády České republiky využívat munici vyrobenou českými firmami, je třeba, aby tyto získaly od výrobce děl pro své granáty certifikaci. Je pro Vás představitelné, že bychom zde měly zbraně, u nichž by byla armáda z hlediska dodávek munice závislá na zahraničí.

Myslím, že odpověď je velmi jednoduchá a zároveň jednoznačná. Výroba munice musí být součástí této zakázky. Samozřejmě, že některé státy nejsou schopny zajistit produkci pokročilé munice, jakou bezesporu munice do houfnic Ceasar je. Česká republika mezi takové státy nepatří a výrobu je schopna zajistit. Tedy licenční výroba munice by měl a být zabezpečena na území ČR. To je z hlediska naší nezávislosti nutnost. Jsou všeobecně známé případy, kdy nemožnost zajistit dodávky munice rozhodovaly nejenom bitvy, ale celé války.  Na druhou stranu je potřebné zvážit jaká bude cena za licenční výrobu, přenesení knowhow a pozdější efektivita výroby. Pro poměrně omezenou spotřebu českým dělostřelectvem této munice bude nutné najít nejvhodnější model výroby drahé munice a případné další využití výrobních provozů pro dodávky do jiných armád.  I tady musí sehrát stát – Česká republika – roli podpory obranného průmyslu tak, jak to dělají jiné státy.

Tagy