Autor fotografie: Tatra Trucks/ Public domain|Popisek: Tatra 815-7
Tatra 815-7 byla speciálně vyvinuta českou společností Tatra pro potřeby Armády České republiky. Podvozek vozidla používá Kyjev pro své samohybné houfnice Bohdana od roku 2023.
Armádní podvozek Tatra 815-7 8x8 patří mezi nejúspěšnější produkty kopřivnické Tatry posledních let. Unikátní je stavebnicová konstrukce základního modelu Tatra 815, kterou společnost vyrábí v nápravách 4x4, 6x6, 8x8 a 10x10. Na zakázku je možné objednat i nápravy 10x8, 12x12, 12x8 a dokonce i 16x8. Poslední podvozek je určený k instalaci mobilní vrtné věže. Podvozek s prověřeným páteřovým rámem bylo nutné modifikovat tak, aby odpovídal standardům NATO pro přepravu v letadlech C-130 Hercules a vývoj byl provázen nutností udržet se na špičce výrobců armádních vozidel. To se v zásadě povedlo.
Tatra 815-7 jako univerzální podvozek i pro Bohdanu
Polonápravy jsou nadále nezávisle na sobě zavěšené na centrální rouře. Ta je spojená s centrálním rámem. Tatra modernizovala pneumatické pérování a mechanismus řízení. Vzduchové pérování umožňuje nastavitelnou světlost vozidla. Již samozřejmostí je centrální systém dohušťování pneumatik. Verze 8x8 umožňuje pohyb i s více poškozenými koly. Na podvozku T-815-7 bylo nainstalováno několik obrněných kolových transportérů. Například česká VEGA 4x4, egyptský Fahd 3000, známý TITUS, izraelský Wildcat, nigerijský ARA, Legion ze SAE a jordánský al-Vahš. Verze 8x8 byla použita pro francouzské samohybné houfnice Caesar, které kupuje AČR, ukrajinský protilodní systém Neptun, slovenský MLRS RM-70 Vampire, izraelský systém PVO Spyder a ukrajinskou samohybnou houfnici Bohdana.
2S22 Bohdana je ukrajinská samohybná houfnice z Charkovského traktorového závodu ráže 155 mm a splňuje standardy NATO. Podle Army Technology zvládne šest výstřelů za minutu, což je poměrně málo. Německá PzH 2000 jich zvládne deset a třeba švédský Archer za 2,5 minut vystřelí dvacetkrát. Poprvé byla představena v roce 2018 ještě na vozidle KrAZ-6322. Bohdana je určena k ničení dělostřeleckých baterií, velitelských a spojovacích stanovišť a polních opevnění. Munici mimo jiné dodává česká společnost Excalibur Army. Celková hmotnost na podvozku Tatra 815-7 by se měla pohybovat kolem 27 tun a má zásobník pro 20 střel.
Minimální dostřel je 780 metrů a maximální se standardní municí je 42 kilometrů, což je velmi slušný parametr a podle GG by modernizovaná verze měla být schopna používat i špičkové střely M982 Excalibur. Jedná se o řízený granát s dostřelem až šedesát kilometrů a pravděpodobnou chybou čtyři metry od místa zamýšlené souřadnice. Aplikací této střely se Bohdana automaticky zařadila do světové špičky po bok RCH 155 nebo právě třeba švédského Archeru. Přebití zásobníku trvá deset minut, opět solidní parametr a modernizace dostala systém automatického nabíjení. Není zcela jasné, jak rychle dokáže Bohdana odjet z místa výstřelu, což je další klíčová záležitost u samohybných houfnic.
Bohdana na podvozku Tatra 815-7 v Kurské oblasti
Při nasazení protidělostřeleckých radarů může být střela vypálená ze samohybné houfnice snadno zachycena. Systém spočítá odkud byla vystřelena, kam dopadne a za jak dlouho. Informace je předána řídícímu systému, který je autonomně schopen určit nejvhodnější zbraň, munici a povel k odvetné palbě. Houfnice má zhruba 3 až pět minut k tomu, aby z místa výstřelu zmizela, jinak je vysoce pravděpodobné, že bude zničena. Válka na Ukrajině svým způsobem začíná odepisovat tažené dělostřelectvo, protože to na opravdu moderním bojišti nemůže obstát při rozsáhlejším nasazení antibateriových radarů.
Výše vložené foto ze sítě X ukazuje Bohdanu na podvozku Tatra 815-7 v Kurské oblasti, v žádném případě se nejedná o Phoenix. Vzhledem k postavení druhého a třetího kola se jedná o nápravu 8x8 a tu mají Bohdany jen od Tatry. Kursk se pomalu stává noční můrou Vladimira Putina. Stejně jako roje ukrajinských dronů, které začínají systematicky ničit ruská vojenská letiště s Su-34 a Tu-22M, aby zabránily Rusům používání třítunových pum FAB-300, se kterými si aktuálně ukrajinská PVO neví rady. Je šokující, že po téměř 14 dnech se Moskva stále nezmohla na silný protiútok, kolony jsou částečně ničeny MLRS HIMARS, a najednou tu máme extrémně vidět katastrofálně nízkou akceschopnost ruské armády. Gloriola vojenské velmoci se drolí stále víc.