Autor fotografie: Jiří Šedivý|Popisek: Jiří Šedivý
Bývalý náčelník Generálního štábu Armády ČR generál Jiří Šedivý poskytl SECURITY magazínu rozhovor týkající se aktuálního výběrového řízení na nákup několika nových víceúčelových vrtulníků pro armádu ČR.
Některá výběrová řízení pro AČR, která se konala v minulosti, působila silně netransparentním dojmem, co je nutné udělat, aby stejným způsobem nedopadl výběr vrtulníků pro českou armádu?
Současný výběr víceúčelových vrtulníků pro AČR je veden v režimu vláda/vláda. Vyjednávací týmy jsou složeny zpravidla z odborníků ministerstev zúčastněných států - tedy USA, Itálie a ČR. Podmínky pro nákup jsou shodné, jak byl proveden nákup pro námořní pěchotu USA nebo složky italských ozbrojených sil. Pokud budou dodrženy zásady stanovené pro pořízení víceúčelových vrtulníků, není důvod označit toto výběrové řízení za netransparentní.
Několik desetiletí používala AČR bitevní vrtulník sovětské provenience Mi-24 schopný přepravy 8 osob nebo nákladu a zároveň schopný útoku na pozemní jednotky protivníka. Bude nákup víceúčelových západních vrtulníků, pro AČR přínosem, nebo dojde k omezení jejích schopností?
Vrtulníky sovětské provenience Mi 24 jsou již dnes zastaralé a jejich provozování je drahé. Technologie Mi24/35, které jsou použity a i koncepci, která nebyla nikde v podobném rozsahu používána, jsou již neperspektivní. Ani následný vývoj v Sovětském svazu a později v Rusku nekopíruje tento koncept. Spojení útočného vrtulníku s vrtulníkem transportním omezuje použití těchto strojů v obou uvedených rolích. Již tak těžký vrtulník Mi24 by při zatížení 4-6 plně vyzbrojenými vojáky nebo jinou zátěží měl omezené manévrovací schopnosti. I v Rusku, tedy nejenom ve státech NATO se stalo standardem, že jsou používány vrtulníky útočné, pro boj s pozemními cíli, ať to jsou především obrněné cíle, opevněné objekty či prostory a živá síla. Víceúčelové vrtulníky jsou používány pro rychlý manévr, transport malých jednotek do místa nasazení. Samozřejmě, že i na přepravu nákladu. Musí to být vrtulníky schopné operovat v prostoru bojové činnosti a tudíž musí být i jejich konstrukce takto uzpůsobena a dostatečně zodolněna a pancéřově chráněna. Armáda ČR dnes pořizuje víceúčelové vrtulníky, přičemž požaduje, aby byly vyzbrojeny v úrovni útočných vrtulníků. To je sice neobvyklé, ale možné. Pokud bude vybrán vrtulník, který je schopen plnit roli palebné podpory na bojišti tím, že budou integrovány zbraně, včetně PTŘS (protitanková řízená střela), raket, kanónů a velkorážních kulometů, nesníží se schopnosti AČR, ale naopak se zvýší. Mimo jiné, není rozumné, aby jsme měli ve výzbroji systém, jehož provoz je závislý na libovůli našeho protivníka.
Bude podle vás zapotřebí dokoupit čistě útočné vrtulníky, a pokud ano, preferujete dodávku obou typů strojů od jednoho výrobce?
Vždy i v době, kdy jsem byl v aktivní službě a funkci náčelníka Generálního štábu AČR, jsem preferoval unifikaci v maximální možné míře. Bylo by ideální, kdyby v případě dokoupení nových útočných vrtulníků byly pořizovány útočné vrtulníky ne jen od jednoho výrobce, za důležitější považuji, aby to byly stroje v maximální možné míře totožné. Tuto podmínku splňuje jen jeden výrobce unikátní koncepcí ,,jedné platformy, dvou účelů". Nevím, zda je možné jmenovat Bell H1, kde je z 85% totožná verze UH1 a AH1. Ale vracím se zpět k otázce, zda útočné vrtulníky nebo ne. Každý, kdo má zkušenosti z bojových operací (AČR tyto zkušenosti bezesporu má) potvrdí, že kvalitní moderní útočný vrtulník je neocenitelným prostředkem na bojišti.
Nejlevnější nabídka byla původně od Airbusu, který nabízel stroje za cca 6 miliard (tedy o 3 miliardy méně než je nabídka AgustaWestland). Myslíte si, že by bylo vhodné s Airbusem obnovit jednání?
Navrhovaný vrtulník ,,Airbus" byl sice nejlevnější, ale nejednalo se o vrtulník vhodný pro uvažované užití. Nejlevnější neznamená nejlepší. Pokud armáda chce používat vrtulníky pro bojové operace, kdy se budou vrtulníky pohybovat nad bojištěm, bylo by trestuhodné, kdyby byla jediným kritériem cena. Kvalitní vrtulníky jsou samozřejmě že i dražší. Ale jde především o životy vojáků, kteří v nich budou létat. Úředníci v kancelářích sice mohou mít jiný názor, ale nasazovat své životy budou vojáci a ti by měli dostat to nejlepší, co je k dispozici.
Vzhledem k tomu, že ministerstvo obrany pod vedením M. Stropnického téměř tři roky tápalo, co vlastně pořídit, domníváte se, že by bylo vhodné zakázku znovu posoudit a případně vypsat znovu?
Dnes je výběr v závěrečné fázi. To že nebude ve funkci ministr Stropnický by nemělo být důvodem, aby se začínalo znova. Ministerstvu sice výběr trval dlouho, ale koncem října byly předloženy nabídky posledních dvou partnerů - USA a Itálie. Změna ministra by neměla mít vliv na práci státních úředníků. Osobně si myslím, že konečné posouzení nabídek by nemělo trvat více než měsíc. Důvodem je to, že všechny parametry byly již několikrát hodnoceny a nejedná se v těchto finálních návrzích o něco, co by bylo pro experty ministerstva obrany neznámé.