Lehká útočná vozidla pro 43. výsadkový pluk lze pořídit napřímo mezivládní dohodou. Je to efektivnější způsob akvizice než soutěž

Podle informací Security Magazínu postoupila do další fáze připravovaná akvizice tzv. lehkých útočných vozidel, kterými mají být nahrazena dosluhující vozidla Land Rover 130 Kajman 43. výsadkového pluku (a v budoucnu také 102. průzkumného praporu). Ministerstvo financí již mělo schválit vyhlášení veřejné soutěže, které se má účastnit 12 uchazečů, resp. 14 vozidel, která přicházejí do úvahy. Podmínky soutěže dosud nejsou veřejně známé. Organizovat veřejné soutěže se ale českému Ministerstvu obrany příliš nedaří - a tucet možných soutěžících společností předznamenává potenciální problémy a průtahy, jaké jsme sledovali nejen v případě BVP. Na rozdíl od soutěží se obraně v poslední době jednoznačně osvědčil nákup vojenské techniky mezivládní dohodou (G2G). Lehká útočná vozidla za přibližně 7 miliard by tak bylo možné nakoupit samozřejmě také.

Radary MADR, samohybná děla, útočné a víceúčelové vrtulníky, v poslední době také výhledově pásová BVP, nadzvukové bojové letouny a hlavní bitevní tanky: díky nákupům vojenské techniky přímým oslovením vybraného výrobce či mezivládní dohodou se Ministerstvu obrany daří v reálném čase řešit dluhy, které vůči dlouhodobě podfinancované armádě rok za rokem vršilo. V kontextu horkého konfliktu na území nedaleké Ukrajiny je to jednoznačně dobrá zpráva. Armáda razí heslo "víme, co chceme", a ministryně obrany Jana Černochová odpovídá, že úkolem politiků je zajistit pro potřeby armády dostatečné prostředky, nikoli přehodnocovat priority stanovené odborníky.

Vojenská technika představuje specifickou komoditu. Do rozhodnutí pro ten či onen typ promlouvá mnoho proměnných, které nejsou na první pohled zřetelné. Nejde ani zdaleka jen o takticko-technické parametry vozidel, zbraní či systémů, ale také o možnost zapojení domácího obranného průmyslu, o logistickou náročnost a nákladnost provozu a údržby, samozřejmě o pořizovací cenu ovlivněnou rozsahem objednávky a příslušenstvím, a v neposlední řadě také, a není na tom nic v principu špatného to přiznat, o politické či geopolitické souvislosti. Tyto a další prvky je třeba v případě veřejné soutěže zohlednit do objektivně měřitelných parametrů. A v tom je často kámen úrazu. Viděli jsme v případě pásových BVP, kam to může v extrémním případě vést: uchazeči museli odpovídat na 9000 otázek, a překombinovaný tendr skončil ve slepé uličce a byl po třech letech bez výsledku zrušen. Mechanizovaná pěchota dál jezdí v muzeálních BVP-2 – a k čemu vede nasazení zastaralé techniky, to sledujeme v přímém přenosu na Ukrajině.

Výsledek tendru, který se tváří objektivně a měří všem uchazečům stejně, je přitom ovlivněn především tím, na které parametry je kladen důraz. Je důležitější pořizovací cena, nebo celkové náklady životního cyklu? Jsou důležitější technické parametry vozidla, nebo míra zapojení domácího průmyslu do jeho výroby a údržby? A jak ve veřejné soutěži zohlednit například potřebu posilovat vazby s tou či onou spojeneckou zemí?

Vláda se ve svém programovém prohlášení zavázala k navyšování obranného rozpočtu ke 2 % HDP, a má v tomto ohledu obecnou podporu i největšího opozičního hnutí. Přes výrazný růst obranného rozpočtu v posledních letech půjde o velmi rychlý a výrazný nárůst prostředků. A to v rozpočtově mimořádně napínavé době. Agresívní politika Ruska a celkově nestabilní bezpečnostní situace ve světě jsou jasným argumentem pro takový postup - současně však nelze nevidět, že míříme do hospodářsky i společensky velmi těžké doby. Tím důležitější bude efektivní vynaložení peněz, které (správným) rozhodnutím vlády míří do zvýšení obranyschopnosti země (a tím Aliance). Obrana si jednoduše může těžko dovolit alokovat významné prostředky na projekt, u kterého hrozí průtahy na roky.

Pokud jde o lehká útočná vozidla, lze snášet argumenty o tom, že tento typ techniky není pro obranu teritoria a hrozící symetrický konflikt na východní hranici NATO prioritou, a že by se měla AČR soustředit především na jiné oblasti (těžkou brigádu, drony, letectvo). Jednou však již 43. výsadkový pluk ustaven je, a je tedy třeba, aby byl schopen plnit stanovené úkoly, zajistit mu odpovídající výstroj a výzbroj. Lze například polemizovat s tvrzením, že doba velkých zahraničních misí skončila. Podíváme-li se do Afriky, významnému nasazení AČR v součinnosti se spojenci v Mali brání aktuální složitá politická situace – která se ovšem může změnit, případně může být identifikována potřeba nasadit ozbrojené síly v jiné oblasti. Ruská agrese proti Ukrajině možná mediálně přebíjí ostatní bezpečnostní rizika, ta tím však jsou spíše umocňována. NATO musí být schopné efektivně působit nejen v Evropě, a nejen pro takové působení pak jsou lehké jednotky typu 43. pluku potřebné.

Možných dvanáct uchazečů v tendru na lehká útočná vozidla a čtrnáct typů vozidel, které mohou AČR nabídnout, je na jednu stranu slibnou okolností, díky níž si bude moci armáda vybrat to nejlepší řešení; na druhou stranu se násobí riziko různých snah nastavení veřejné soutěže ovlivňovat a/nebo následných sporů, které v důsledku protáhnou dobu, po kterou bude muset 43. pluk (a 102. prapor) využívat zastaralých vozidel a jeho schopnosti zůstanou omezené. Namísto veřejné soutěže se nabízí osvědčená cesta G2G, jednání s vládou spojenecké či partnerské země, které neumožňuje jakékoli korupční vlivy. Ministerstvo obrany ji umí využívat a neexistuje důvod, proč se specificky v případě LÚV vydávat cestou komplikované veřejné soutěže.

Forma G2G umožňuje rychlé, přímé a flexibilní jednání o pořízení techniky, která je zavedená, prověřená a vyzkoušená, a to včetně možnosti úspěšného zapojení domácího průmyslu a zajištění průmyslové spolupráce. Současně s sebou nese výhodu možnosti položit důraz na strategicko politický aspekt zakázky, tedy prohloubení spolupráce s klíčovými spojenci, společná cvičení a přenos know-how.

Například způsob pořízení dronů Heron 1 komentovala ministryně obrany Jana Černochová slovy: „Podobně jako u dalších velkých akvizic jsme se rozhodli pro cestu G2G, tj. přímé jednání mezi vládami. Umožní nám to nastavení dlouhodobé spolupráce a zabezpečení provozu, oprav a dodávek náhradních dílů dodávané vojenské techniky po celou dobu životnosti.“ Jen finančním objemem je nákup LÚV 2-3x větší projekt, než bezpilotní prostředky. Nevyužití cesty mezivládní dohody v případě BVP vyčítala předchozímu vedení ministerstva opakovaně. V březnu na schůzi Výboru pro obranu například uvedla: „Kdyby se před lety, než se začala děla různá výběrová řízení, marketingové průzkumy, kdyby se vláda, jakákoli, rozhodla, že do toho projektu půjde v rámci G2G (mezivládní dohodou), tak jako se nakoupily vrtulníky, ušetřili jsme si spoustu starostí a dnes jsme mohli 7. mechanizovanou brigádu mít už alespoň částečně přezbrojenou.“ Totéž lze říci o lehkých útočných vozidlech, a nevydávat se trnitou cestou veřejné soutěže, která může přinést zmíněné starosti velmi snadno.

Zdroj: Ministerstvo obrany