foto: Ministerstvo obrany, Public domain/CV90
Nákup 246 bojových vozidel pěchoty CV90 MkIV od švédské společnosti BAE Systems Hägglunds představuje jednu z největších armádních zakázek v novodobé historii České republiky. Jde o modelový příklad, jak k zakázkám nepřistupovat.
Ministryně obrany Jana Černochová na začátku zrušila původní překombinovaný tendr a rozhodla se pro přímý nákup. Tímto krokem však následně dojednala výrazně horší podmínky než jaké bylo možné získat v řádné soutěži. Armáda nakonec pořídila ochuzená vozidla za mnohem vyšší jednotkovou cenu. Navzdory vyššímu počtu kusů (246 místo původně plánovaných přibližně 210) se ministryni nepodařilo vyjednat žádnou množstevní slevu. Vláda Petra Fialy zakázku schválila v květnu 2023 za deklarovanou cenu 59,7 miliardy korun včetně DPH.
Součástí dohody byla garance minimálně 40% podílu českého obranného průmyslu, tedy přibližně 24 miliard korun. Od začátku jsou však diskutovány vážné otazníky nad plněním těchto závazků vůči českým firmám. Kritici poukázali na snížení některých požadavků v zájmu udržení politicky deklarované ceny, problematickou inflační doložku a pomalé zasmluvňování prací pro český obranný průmysl. Nová vláda má příležitost poučit se z těchto zkušeností. Klíčové poselství zní jasně: průmyslovou spolupráci je nutné vyjednat velmi konkrétně a závazně ještě před podpisem hlavní smlouvy. Po jejím podpisu totiž výrazně klesá motivace zahraničního dodavatele vyjít objednateli vstříc.
Snížení nároků na výbavu v zájmu ceny a harmonogramu
Jedním z viditelných kompromisů bylo upravení požadavků na výbavu vozidel. Ministerstvo obrany samo vysvětlovalo, že změny reagují na zkušenosti z moderních konfliktů. Konkrétně došlo ke snížení počtu maskovacích sítí z plánovaných tří sad na vozidlo (lesní, sněžná, pouštní) na pouze jednu sadu. Stejně tak u rušiček proti nástražným výbušným zařízením (IED) – ne všechna vozidla dostanou plnou výbavu okamžitě, pouze přípravu na instalaci.
Tyto úpravy ministerstvo obhajovalo jako racionální optimalizaci. Faktem však zůstává, že ve skutečnosti dostane armáda ochuzená vozidla při výrazně vyšší jednotkové ceně– lze jistě připustit, že ne všechna vozidla potřebují kompletní sadu maskovacích sítí nebo rušičky proti IED – ale takový byl požadavek armády – a došlo-li k jeho revizi, měla být adekvátně snížena cena. Skutečný průběh spíše naznačuje snahu zůstat opticky v původním cenovém rámci, ovšem za cenu nižšího plnění ze strany dodavatele. Deklarovaná suma 59,7 miliardy korun (původně se hovořilo o nižších částkách kolem 51–52 miliard za 210 vozidel) tak v očích některých představuje kompromis, který by nová vláda mohla v některých ohledech přehodnotit – případně doplnit dodatečnými zakázkami, aby armáda získala plnou operační hodnotu.
Inflační doložka: Deklarovaná cena vs. rozpočtová realita
Slabým místem je inflační mechanismus ve smlouvě. Deklarovaná kupní cena 59,7 miliardy korun slouží jako základ pro výpočet 40% podílu českého průmyslu. Státní rozpočet však na rok 2026 a následující léta počítá s výrazně vyššími výdaji kvůli indexaci cen práce, surovin a subdodávek. Státní rozpočet na letošní rok pracuje s celkovou cenou 71,5 miliardy korun. Reálná cena zakázky může být v součtu i vyšší. Ministr Karel Havlíček (ANO) na tento rozpor upozorňoval. Celkový 40% podíl měl podle něj být vypočítáván z inflačně navýšené částky, aby české firmy skutečně získaly odpovídající objem práce. Pokud se podíl počítá pouze z původní deklarované ceny, reálný přínos pro domácí průmysl klesá v poměru k navýšeným výdajům státu. Tento nesoulad mezi smluvní a rozpočtovou realitou ukazuje na nedostatečné provázání inflačních mechanismů s offsetovými závazky.
Průmyslová spolupráce: Z 24 miliard jen část
Nejostřeji diskutovaným tématem bylo naplňování 40% podílu českého obranného průmyslu. Klíčovými partnery na české straně jsou VOP CZ (jako integrátor podvozku a montáže), Excalibur Army (věže), Meopta (optika), Ray Service, VR Group a další firmy. Karel Havlíček již v květnu 2024 pro Security Magazín řekl: „Nejsem nadšený – z 24 miliard pro české firmy je dnes zasmluvněno jen devět.“ Rok po podpisu smlouvy tak bylo podle jeho zjištění zajištěno pouze přibližně 9 miliard korun z plánovaných 24 miliard (z deklarované ceny).
Havlíček dále zdůraznil: „Nechci jen montování švédských komponent. Klíčová je česká přidaná hodnota.“ Poukázal tím na riziko, že část zapojení státních podniků může spočívat spíše v přeprodeji nebo montáži s nízkou přidanou hodnotou, což neodpovídá cíli rozvoje domácích kapacit, transferu know-how a vytváření vysoce kvalifikovaných pracovních míst. Ministerstvo obrany Jany Černochové naopak tvrdilo, že podíl přesáhne 40 % a zapojení bude širší, včetně dlouhodobého servisu a vývoje. Realita v každém případě odhalila, že po podpisu hlavní smlouvy se výrazně snižují možnosti objednatele do věcí zásadně promlouvat. Dodavatel má zakázku zajištěnou, sankce za nedodržení vyjednaného podílu jsou obtížně vymahatelné, kontrolovány budou až po skončení projektu, a jednání se zpomalují.
Hlavní lekce: Konkrétnost před podpisem
Právě zde leží nejdůležitější ponaučení pro novou vládu. Průmyslovou spolupráci nelze řešit „po podpisu“. Ideální přístup zahrnuje detailní offsetovou přílohu smlouvy s pevnými čísly, konkrétními firmami, objemy zakázek, úrovní přidané hodnoty (vývoj a výroba, nikoliv jen montáž), harmonogramem a mechanismy kontroly. Dále propojení inflační indexace s podílem českého průmyslu. Nezávislou kontrolu plnění (například za účasti ministerstva průmyslu nebo externího auditu). A preferenci reálné přidané hodnoty před pouhým „vykázáním“ procent.
Příklady z Norska nebo Finska ukazují, že důsledné vyjednávání předem přináší lepší výsledky pro domácí průmysl. České firmy jako VOP CZ, Excalibur Army nebo Meopta prokázaly schopnosti – zakázka CV90 by měla být katalyzátorem jejich růstu, nikoliv jen příležitostí k montáži. Nová vláda má šanci nastavit jasnější a tvrdší pravidla už v přípravné fázi velkých projektů, které bude řešit. Pokud se jí to podaří, posílí nejen obranyschopnost země, ale i český obranný průmysl jako strategický pilíř ekonomiky a národní bezpečnosti. V opačném případě hrozí, že velká zakázka zůstane spíše symbolickým než reálným přínosem. Do České republiky nebude transferováno žádoucí know-how a technologie, a z hlediska udržitelnosti techniky bude armáda více závislá na zahraničním dodavateli.
Tagy