Autor fotografie: IAI|Popisek: útočný letoun Harop na veletrhu Eurosatory 2014
Dnes si může koupit bezpilotní letounek nebo vrtulníček prakticky každý. V posledních letech se pro ně vžil společný název drony. Všeobecně se o nich mluví jako o průzkumných prostředcích, nicméně od prvopočátků v dobách první světové války se používají rovněž jako bojové. A po pravdě řečeno, takové použití se stále více rozšiřuje.
Pomineme-li oblast jak pozemní, tak námořní války, dělí se bojové drony známé pod anglickou zkratkou UCAV (Unmanned Combat Aerial Vehicle) na dvě skupiny. První je vyzbrojená a určená k útokům na pozemní, létající, nebo námořní cíle. Typickými představiteli jsou oblíbený americký MQ-9 Reaper (Predator B), nebo námořní X-47B Pegasus, který by měl zahájit přípravu k nahrazování palubních bojových letounů amerického námořnictva drony.
Druhá, relativně méně známá skupina se používá přímo k ničení pozemních cílů jako řízené střely. Říká se jim rovněž lotrovské (lootering drones) a můžeme o nich rovněž hovořit jako o samostatné kategorii řízených střel. Pomineme-li prvopočátky, o nichž jsme nedávno psali, můžeme jako jejich typické představitele uvést řízenou střelu V1 z doby druhé světové války a současné takzvané křižující řízené střely s plochou dráhou letu (cruise missile) BGM-109 Tomahawk. U nás si většina lidí pod názvem řízená střela představí raketu, ale je to jen problém překladu, protože v angličtině je slovo missile pojato velmi široce. Jak V1, tak Tomahawk jsou bezpilotní letouny, neboli po novu drony. Důležitý je jeden zásadní fakt. Průzkumné a bojové drony se obvykle vracejí na základnu, nebo k operátorovi a jsou schopné opakovaného použití. Útočné, či lotrovské typy jsou na jedno použití. Proto jsou v médiích občas nazývány rovněž jednosměrné (one way), nebo kamikaze.
psali jsme: Dron ,,Spiderman" vypouští na svou kořist síť
Především díky vývoji v oblasti mikroelektroniky došlo v posledních dvou dekádách k tomu, že útočné bezpilotní letouny se rozdělily na strategické typu BGM-109, nebo ALCM a taktické. Druhou skupinu začali používat jako první Izraelci a můžeme je označit jako levné a přesné útočné prostředky. Mají dvě hlavní skupiny cílů. Prvním jsou specializovaná vojenská pracoviště, například radary protivzdušné obrany, druhou standardní pozemní cíle od pěchoty po neobrněnou techniku a pozice dělostřelectva. Jako první se objevil izraelský typ Dellilah, což byla letecká řízená střela s proudovým pohonem pro americký program Tacit Rainbow. V USA se paralelně testoval typ XM501 naváděný na dálku pomocí optického kabelu jako některé protitankové řízené střely. Typickým příkladem moderního levného typu je izraelský Harpy, který nakoupila kupříkladu čínská armáda.
Důvodem šíření lotrovských dronů je především téměř absolutní přesnost. Palba hlavňových dělostřeleckých systémů je sice mohutnější, ale méně přesná. Navíc dělo, či minomet nejsou nejlehčí a musí se nést, nebo převážet. V nepřehledném terénu, nebo urbanizovaném prostoru vyvstává další problém, a to minimální vzdálenosti mezi bojujícími stranami, což použití klasického dělostřelectva omezuje. Nelze rovněž přehlédnout potřebu značného množství drahé, těžké a rozměrné munice. Letectvo zdaleka ne vždy je po ruce. Přitom z hlediska boje pěších jednotek v terénu, jejichž vizuální kontrola bojiště se pohybuje ve stovkách, maximálně tisících, ale mnohdy jen v desítkách metrů je čas zásadním faktorem. Taková je situace právě v poměrně hustě zabydleném Izraeli s členitým terénem. Jenže obdobné je to i jinde, včetně Evropy. Pěší hlídky, stejně jako družstva a čety v kontaktním boji potřebují účinný prostředek rychlé a přesné lokalizace a ničení protivníka.
Důležitým faktorem při vývoji lotrovských dronů je miniaturizace a komercionalizace elektroniky. Díky nim se podařilo snížit ceny výsledných produktů doslova v řádech. To umožňuje sériovou výrobu bezpilotních útočných dronů, aniž by byl výsledný produkt extrémně drahý. Pokračováním vývoje typu Harpy jsou v současnosti kupříkladu typu Harop a Hero.
psali jsme: VIDEO: Noční můra všech nepřátelských dronů: Laserový systém ATHENA
Harop, označovaný rovněž jako Harpy 2, vyrábí konsorcium Israel Aeriospace Indusries (IAI). Letounek poháněný malým spalovacím motorem koncepce Wankel s tlačnou vrtulí, konfigurace kachna (nosné plochy vzadu, předkřídlo vpředu) o délce 2,5 m a rozpětí 3 m dokáže letět až šest hodin a překonat vzdálenost 1000 km. Nese 23 kg trhaviny, což je množství odpovídající několika dělostřeleckým granátům ráže 155 mm. Malé rozměry, elektrický pohon a další konstrukční řešení snižují jeho radarovou odraznou plochu na minimum, takže se v podstatě jedná o letoun kategorie stealth. Díky tomu jej lze velmi obtížně lokalizovat a sestřelit. Navíc dokáže vykonat misi prakticky autonomně, takže se neprozrazuje ani transferem dat. Kromě Izraele je ve výzbroji Indie a Azerbejdžánu. Vážný zájem má Čína. Je doloženo úspěšné nasazení z bojů mezi Azerbejdžánem a Arménií při ničení pozemních cílů.
Menší typy útočných dronů vyrábí rovněž izraelská společnost UVision. Jedná se o řadu Hero 30 až Hero 900 s různými rozměry a hmotností. Největší z nich váží 90 kg, má vytrvalost v letu 7 hodin a nese hlavici o hmotnosti 20 kg. Pohon zajišťuje malý spalovací motor. Technický pokrok, především miniaturizace, umožnil vývoj podobných letounů i v řadě dalších zemí. Některé výrobci nabízejí ve dvou verzích jako průzkumné, nebo úročné. Mezi nové typy patří například turecký XQ-06 Fi, nebo polský WB Electronics. Z hlediska perspektivy boje s všemožnými, stále početnějšími teroristy neminou rostoucí problémy ani evropské armády a policejní sbory, a to i na domácí půdě. I zde bude místo pro lotrovské drony, pravděpodobně miniaturní. Přesto se stávají těžkou výzbrojí pěchoty a mohou lokálně nahrazovat dělostřelectvo i letectvo. Budeme se jimi zabývat příště.