Lovci amerických letadlových lodí – ruské ponorky třídy Oscar se zabijáckými raketami Shipwreck

Lovci amerických letadlových lodí – ruské ponorky třídy Oscar se zabijáckými raketami Shipwreck
Autor: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: K-525 Archangelsk
28 / 04 / 2022, 13:00

Ponorky třídy Oscar z doby SSSR rozhodně nejsou na špici aktuální technologie ponorek, ale stále mohou zůstat účinným prostředkem k ohrožení cenných hladinových lodí z extrémně dlouhé vzdálenosti díky střelám s plochou dráhou letu.

Obrovské ruské jaderné útočné ponorky třídy Oscar, známé jako Projekt 949A, byly navrženy během studené války se specifickým posláním – být lovci amerických jaderných letadlových lodí, pýchy amerického námořnictva.

Video: YouTube

Vzhledem k tomu, že každá americká skupina letadlové lodě je chráněna svou vlastní malou flotilou doprovodných válečných lodí, z nichž mnohé se specializují na protiponorkový boj, třída Oscar rozhodně nebude útočit pomocí torpéd. Místo toho vyšle na americký (či britský) svaz obrovské protilodní střely s plochou dráhou letu ze vzdálenosti stovek kilometrů.

Ponorky s řízenými střelami označované americkým námořnictvem jako SSG a SSGN nebyly novým konceptem. Nejstarší raketové ponorky byly upraveny z konvenčních ponorek v 50. letech minulého století a sovětská třída Echo, uvedená do provozu v roce 1961, byla první, která byla navržena tak, aby používala střely s plochou dráhou letu jako primární výzbroj.

Práce na velké ponorce třetí generace vyzbrojené raketami s plochou dráhou letu, označené jako Projekt 949 Granit, začaly v polovině 70. let minulého století. Konstrukce disponovala dvojitým trupem, jak bylo standardem u velkých sovětských ponorek. Primární trup s prostory pro posádku a lodními systémy je uvnitř vnějšího trupu z tenké oceli. Na Oscarech II, které jsou stále ve službě, je vnější trup vzdálen od vnitřního až šest stop či dva palce, v závislosti na umístění. Dva jaderné reaktory dodávají výkon sedmdesát tři megawattů pro obrovskou ponorku, schopnou se hnát rychlostí až 32 uzlů, tedy rychleji než americké letadlové lodě.

Původní ponorky třídy Oscar jsou dlouhé 143 metrů s průměrem trupu 18,2 metru a výtlakem 17 000 tun. Oscar II je delší, má 154 metrů a výtlak 18 000 tun. Oscar je tak druhou největší ponorkou na světě hned po monstrózních Typhoonech,

Hlavním účelem Oscara bylo sloužit jako palebná platforma pro dvacet čtyři obrovských střel P-700 Granit, které NATO pojmenovalo SS-N-19 Shipwreck. Deset metrů dlouhé střely s plochou dráhou letu váží téměř osm tun a mohou být vypuštěny pod hladinou moře na cíle vzdálené téměř 750 kilometrů. Rakety vyletí ze svých sil pomocí raketového motoru před přepnutím na ramjet, aby se pohybovaly rychlostí až Mach 2,5, v závislosti na výšce. Jsou naváděny k cíli satelitním systémem. Pokud je ve salvě vypáleno více Granitů, mohou být propojeny dohromady, aby si předaly informace o cíli a přiblížily se k němu z různých úhlů. Rakety Granit mohou být také vybaveny pětisetkilotunovými jadernými hlavicemi. Granitů bylo vyrobeno asi 300 ks a výroba již byla zastavena a není možné ji obnovit.

První dva Oscary, Archangelsk a Murmansk, byly dokončeny v loděnicích Severodvinsk v letech 1980 a 1982. V letech 1982 až 1996 následovalo jedenáct lodí Projektu 949A Antej.

V postsovětské éře se ruské námořnictvo soustředilo na udržení a modernizaci své flotily Oscarů na úkor starších konstrukcí. Oscary pokračovaly v pronásledování amerických letadlových lodí během 90. let a jeden se dokonce zamotal do sítí španělské rybářské lodi v roce 1999.

Nyní je ve službě ruského námořnictva asi 5 nebo 6 Oscarů, zbytek je vyřazen nebo čeká na případnou reaktivaci. Kompletně znovu vybavená a přezbrojená je například K-119, předpokládá se přezbrojení maximálně dalších 4 ponorek.

V plánu ruského námořnictva je výměna střel Granit za menší Kaliber, což by zvedlo počet střel z 24 na 72. Vzhledem k jejich menší účinnosti je ale možné, že budou pouze některá sila osazené menšími moderními střelami a zbytek zůstane na Granitech.

Zdroj: The National Interest

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace