Má vůbec smysl uvažovat o evropské armádě?

Myšlenka společné evropské armády či minimálně nějaké formy společné obrany je stejně stará jako samotná evropská integrace, jejíž počátky můžeme sledovat po skončení druhé světové války. V době začínající studené války bylo zajištění bezpečnosti a účinné obrany pro celou svobodnou část Evropy jednou z priorit.

Dva ambiciózní projekty

Prvním ambiciózním plánem na společnou obranu byl tzv. Bruselský pakt. Sdružoval západoevropské země (včetně Velké Británie) a vznikl mj. i jako reakce na vnímané ohrožení ze strany SSSR. Konečným impulzem pro jeho vytvoření se stal i komunistický puč v Československu v únoru roku 1948.

Poté, co se v roce 1954 přidaly i Itálie a Západní Německo, na něj navázala tzv. Západoevropská unie (ZEU). Organizace zůstávala po celou dobu studené války ve stínu NATO. Po celou dobu své existence tedy ZEU hrála jen okrajovou roli, a nakonec v roce 2011 zanikla.

Za připomenutí stojí Plevenův plán Evropského obranného společenství z r. 1950, který se ale nakonec nerealizoval. Účelem návrhu tehdejšího francouzského premiéra Reného Plevena bylo vyřešit otázku, jak zapojit znovuvyzbrojené Západní Německo do společné evropské obrany.

Jednalo se o projekt společných evropských sil jako alternativy vstupu Západního Německa do NATO. Vše ale nakonec vyřešilo začlenění Německa do zmíněné Západoevropské unie. Francouzský plán tak nakonec ztratil smysl a skončil paradoxně tím, že Smlouvu o Evropském obranném společenství nakonec odmítl ratifikovat francouzský parlament.

A co dnešek?

Ani jeden ze zmíněných počinů neměl pro evropskou obranu příliš velký význam. První zůstal celou dobu ve stínu NATO, druhý se nakonec nerealizoval.  Také dnes můžeme čas od času zaslechnout volání o tom, že by Evropa měla mít svoji vlastní společnou armádu. Hlavní otázkou je, zda má takový projekt ale vůbec v dnešní době smysl.

Před pár dny jsem diskutoval s lidmi ze své frakce Evropské lidové strany o myšlence vytvoření evropské armády. Platí sice, že by se Evropa měla naučit jednat více samostatně a nespoléhat se neustále na pomoc USA. Zastánce společné evropské obrany ale odpověď příliš nepotěší. Důvodů, proč evropská armáda postrádá smysl, je několik.

Prvním důvodem je už zmíněná existence NATO. Docházelo by ke zbytečné duplikaci obou projektů. Vstup Švédska a Finska do NATO je důkazem toho, že tahle organizace má smysl a navíc je díky USA mnohem silnější, než by bylo sebelepší obranné společenství pouze na evropské bázi. Při současné existenci NATO je evropská armáda naprostý nesmysl. Museli bychom vytvořit drahé velící středisko, které už máme v NATO a nic nového by to nepřineslo.

Neosvědčily se ani projekty s mnohem menšími ambicemi. V nedávné minulosti už vznikly Evropské síly rychlé reakce, které měly posílit společnou obranu. Problém je ale v tom, že se vůbec neosvědčily. Nejsou na to peníze, chybí logistické zabezpečení i systematický rozvoj.

Řešit je třeba jiné problémy

Na místo snění o evropské armádě by bylo lepší v rámci společné obrany věnovat pozornost jiným věcem. Jednou z nich je i otázka, jak zohlednit v rámci Green Dealu téma evropské bezpečnosti. O cílech zelené dohody se u nás mluví především v souvislosti s otázkou udržitelností jaderné energetiky a zemního plynu.

Málo se ví o tom, že vliv může mít i na zbrojní průmysl v Evropě. Jeho realizace by neměla být důvodem k tomu, abychom ničili náš zbrojní průmysl. Bohužel v oné taxonomii není otázka bezpečnosti vůbec zohledněná. Skrze Zelenou dohodu nemůžeme dávat kvůli taxonomii šachmat našemu zbrojnímu průmyslu, který nedokáže bez půjček od bank vyrábět.

Není divu, že třeba německý obranný průmysl kvůli tomu bije na poplach. Jedná se o další oblast, ve které je potřeba opravdu provést revizi nařízení EU. Evropa bez robustního zbrojního průmyslu nebude schopná se sama bránit. A pokud nebude v Evropě zajištěná bezpečnost, o udržitelnosti nebude moci být ani řeč.

V rámci obrany by také nebylo od věci rozvinout spolupráci v rámci jednotlivých členských států a odstartovat společný vývoj zbraní a nákupy techniky. Také bychom měli posílit spolupráci našich vojenských tajných služeb a využit k obraně EU všech prostředků, které máme v současné době k dispozici, včetně našich satelitních systémů.

Vzhledem k osvědčené spolupráci v rámci NATO se v případě evropské armády jedná o utopistickou myšlenku bez většího smyslu, kterou bude potřeba opustit.

 

Autor: Tomáš Zdechovský (europoslanec za KDU-ČSL)