MAKS 2019: Exportní verze MiGu-35 a Su-57 představeny

MAKS 2019: Exportní verze MiGu-35 a Su-57 představeny
Autor: Dmitry Fediushko|Popisek: MiG-35 na stojánku
21 / 09 / 2019, 14:00

Na nedávném MAKS 2019 došlo k představení dvou exportních verzí víceúčelových stíhacích letounů – MiGu-35 a Su-57. Co o nich vlastně víme a jaké jsou jejich šance u potenciálních zákazníků?

O něco horší MiG-35?

I exportní varianta je označována jako letoun tzv. 4++ generace s údajným využitím některých prvků 5. generace. Maximální vzletová hmotnost má dosahovat ke 24 500 kg a o pohon se má starat dvojice motorů RD-33 MK. Ty pak mají umožnit dosažení maximální rychlosti 2 100 km/hod a výškový dostup 16 000 m. Odpovídají-li tak uvedené parametry podle některých zdrojů realitě, by exportním MiG-35 měl o něco horší výkony než je tomu u verze pro domácí ruské letectvo.

To co ale zahraniční zájemce už může zaujmout je tankovací adaptér PAZ-MK, po jehož instalaci se z MiGu-35 v podstatě stává vzdušný tanker v obvyklé konfiguraci s dvojicí přídavných nádrží pod každým křídlem. Umožněna má být i instalace přídavných modulů rozšiřujících možnosti letounu a to ať už vlastních nebo i cizích. K dispozici by měl být také nový radar Žhuk-A/AM s dosahem až 160 km.

Z hlediska výzbroje nemá v nabídce chybět střela s označením RVV-AE, pod nímž se skrývá exportní varianta R-77. Její dosah má být sice omezen na nějakých 80 km, ale i tak se jedná o žádanou střelu vzduch-vzduch, kterou by rádo ve svém arzenálu kdejaké letectvo. Přeci jen v kombinaci se střelou krátkého dosahu R-73 jde o vhodnou kombinaci pro případný vzdušný boj. MiG-35 je nicméně víceúčelovým stíhacím letounem a proto ve výzbroji nechybí střely Kh-28 určené proti pozemním a protilodní Kh-35UE. V prezentaci pro tureckého prezidenta pak neměla chybět dokonce střela dlouhého dosahu R-37, jinak obvyklá zbraň z MiGu-31. Dále ve výzbroji má být podpora celé řady neřízené protizemní munice, jak je u ruských letounů stále obvyklé.

Su-57 prvně představen veřejnosti

Nejvíce mediální pozornosti na sebe pochopitelně strhla exportní verze Su-57E, jež byl zároveň jediným letounem 5. generace představeným v rámci moskevské air show. Na ní zástupci Rosoboronexportu dodali, že letoun již má mít povolené k vývozu, ale žádný zájemce dosud formálně nepotvrdil nákup. Že pro ně má být prioritou taktéž není překvapením – ukazuje se, že zájem domácího ruského letectva není pro udržení ekonomiky případné sériové výroby dostatečný. Kolem Indie, jenž původně počítala s Su-57 (ještě pod označením PAK FA) zůstává mnoho nejasností (//www.securitymagazin.cz/defence/novinky-kolem-su57-zkusebni-lety-svyzbroji-i-potvrzeni-prvni-objednavky-1404059066.html).

Bohužel alespoň co je známo toho o konkrétních parametrech Su-57 nevíme více, než jsme věděli. Přesto vzhledem k aktuálnímu vývoji můžeme odhadnout, že případné první letouny pro export by případně byly vybaveny staršími motory AL-41F1 (Izdělije 117). Z hlediska výzbroje by pak bylo obvyklé, budou-li k dispozici ne ty úplně nejnovější a nejlepší varianty jednotlivých zbraňových systémů – podobně jako je tomu v případě MiGu-35.

V politických tahanicích

Země, které mohou mít o exportní Su-57 zájem musíme hledat především na Blízkém východě, Africe a v Asii. Řada z nich totiž nedosáhne a leckdy ani nechce dosáhnout na možnost pořízení amerických F-35 a musí se tak v případě zájmu o letoun 5. generace poohlížet v Rusku anebo v Číně.

Vedle již zmínění Indie se v poslední době často v souvislosti s Su-57 přetřásá Turecko, jenž bylo v létě vyřazeno z programu F-35. V tomto případě ale musíme celou věc brát vzhledem k politickým tahanicím s notnou nadsázkou.  Dále se objevily spekulace nad překvapivým zájmem Myanmaru (dříve Barma). Vycházejí dokonce optimistické názory, že Su-57 by jednoho dne mohlo skončit téměř u každého letectva, které nyní provozuje MiG-29, či Su-30.

Právě Su-30 má za sebou největší exportní úspěchy ze všech ruských stíhacích letounů od konce Studené války. Celkem už bylo vyrobeno přes šest stovek tohoto typu, přičemž jen něco málo přes sto z nich provozuje ruské letectvo – zbytek létá v těch zahraničních. Výroba navíc stále probíhá a nezdá se, že by zájem měl spadnout. Krom dodávek pro domácí letectvo má Suchoj objednávku od Běloruska a spekuluje se nad vývozem do Arménie i Íránu.

Ostatně technické i obchodní výhody Su-30 jsou takové, že do značné míry alespoň v současné době omezují reálné šance MiGu-35. Toho doposud drží nad vodou Rusko, jež jej pořizuje pro vlastní letectvo, byť v malých počtech. Z původního zájmu Egypta nakonec vykrystalizoval sice jen, ale alespoň prodej 46 letounů ve variantě označované jako MiG-29M/M2.

 

Autor: Michal Polák

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace