foto: Se souhlasem Martina Exnera/Martin Exner (STAN)
Místopředseda sněmovního výboru pro bezpečnost Martin Exner zdůrazňuje, že posílení obrany musí být prioritou i za cenu vyššího zadlužení či progresivního zdanění. Za klíčovou označil také roli domácího průmyslu.
Zásadním nejen předvolebním tématem jsou a budou výdaje na obranu. V ČR uzákoněné v minimální výši 2 % HDP, nový závazek z Haagu hovoří o 3,5 % až 5 % se započtením mimorezortních/infrastrukturních výdajů, a současně se řeší otázka, do jaké míry má stát navýšení financovat na dluh, do jaké míry má tato priorita vést k úspoře v jiných kapitolách. Jak by podle Vašeho názoru měla budoucí vláda k otázce financování obrany přistoupit?
Osobně si myslím, že obrana je základem všeho. A je potřeba si uvědomit, že v ní máme dluh. Dvě procenta jsme měli dávat už dlouho – a dávali jsme pouze jedno procento. Vznikl dluh - a v geopolitické situaci, v které se dnes nacházíme, je rozhodně na místě dávat tři a půl plus jeden a půl procenta (tři a půl procenta přímo do armádních, zbylé jedno a půl procenta do infrastrukturních výdajů pozn. red.), celkově tedy pět procent. A to minimálně po několik příštích let, než dosáhneme schopností, kterých máme podle závazků NATO dosahovat.
Financovat by se to mělo mixem tří zdrojů. Prvním je dluh, druhým jsou úspory a třetím je samozřejmě zvýšení daní. Nezvyšoval bych ale daně od průměrných příjmů a níž, ale progresivní daň nadprůměrným příjmům nebo – lépe řečeno – silně nadprůměrným příjmům.
V průběhu končícího volebního období jsme sledovali poměrně velkou roztržku mezi civilním vedením armády a generálním štábem. Lze očekávat, že se případné spory budou v příštím volebním období řešit za zavřenými dveřmi?
Samozřejmě nevíme, jak dopadnou volby, nevíme, kdo bude ministrem obrany, takže v tuto chvíli těžko predikovat. Ale vnímám tento nesoulad jako velice špatný pro rozvoj Armády České republiky.
Osobně si vážím náčelníka Generálního štábu Karla Řehky za to, že měl odvahu vystupovat před veřejností a varovat ji před bezpečnostními riziky, a myslím, že za to by se mu slušelo poděkovat.
Měla by se příští vláda v maximální možné míře zasazovat o co nejvyšší podíl domácího průmyslu i na těch zakázkách, u nichž z definice věci musí být dodavatelem zahraniční společnost?
Česká republika má tradičně silný obraný průmysl a domnívám se, že na dodávkách ze zahraničí by se měl určitě podílet subdodávkami, protože toho spoustu umíme vyrobit sami. Další možností je, že bychom mohli nakupovat licence a vyrábět u nás. A vnímám jako velmi důležité, protože s Amerikou můžeme počítat jenom do omezené míry, unifikovat evropský obranný průmysl, sloučit zbrojní systémy do podstatně menšího počtu. Teď jich má Evropa stovky, zatímco Spojené státy jich mají, pokud vím, několik desítek. A český průmysl v tom by v tom mělhrát velkou roli.
Konflikt na Ukrajině ukazuje, že v intenzivních bojích stále hraje velkou roli dělostřelectvo. Měla by příští vláda podpořit domácí produkci dělostřelecké munice?
Dnes se jedná o natolik rostoucí průmysl, že finanční podporu bych tam neviděl, ale spíš legislativní a politickou podporu, to ano.
Zároveň se v kontextu ruské agrese na Ukrajině silně tematizuje vnitřní bezpečnost. Je na místě uvažovat o pevném stanovení minimálních výdajů na vnitřní bezpečnost po vzoru obrany a obecně trvat na vyváženém přístupu vlády k vnější i vnitřní bezpečnosti, například proto, aby si jednotlivé sbory nekonkurovaly na trhu práce?
Ano, to rozhodně, protože bezpečnost je jenom jedna. A vnitřní bezpečnost se doplňuje s tou vnější. A samozřejmě víme, že si konkurují, že policisté mohou přecházet k armádě a naopak, takže určitě je potřeba to koordinovat. Je velmi dobře, že pan ministr vnitra sladil s paní ministryní obrany jednání o platech policistů s jednáním o platech vojáků, to je nepochybně správně.
Osobně bych byl velice pro, abychom stanovili závazný objem výdajů na vnitřní bezpečnost. Část z toho by se určitě dala počítat i do těch pěti procent (na vnější obranu pozn. red.), protože hybridní působení nebo kognitivní válčení máme teď částečně na vnitru, částečně v armádě. Určitě je potřeba posílit obranu a odolnost vůči hybridní válce, kterou proti nám Rusko vede.
Silným tématem se ukazují lidské zdroje. Mluvilo se o dobudování těžké brigády, obecně o personálním posílení armády, případně armádních rezerv. Máte připravené konkrétní kroky, jakým způsobem byste lidi motivovali ke vstupu do armády?
Motivací jsou samozřejmě peníze, benefity a určité sociální výhody. Máme problémy s byty, proto si myslím, že pro část mladých by mohlo být atraktivní, pokud by armáda a policie disponovaly služebními byty – a já bych byl pro –, kdyby byly zájemcům o vstup do bezpečnostních sborů nabízeny.
Specifický bod, který navazuje na předchozí otázky, se týká také zmíněného přednostního využívání domácího obranného a bezpečnostního průmyslu. Mělo by se ministerstvo vnitra v maximální možné míře snažit pořizovat výzbroj a výstroj od domácích výrobců, a pokud možno unifikovat vybavení policistů a vojáků v těch oblastech, v nichž to je z hlediska operační interoperability, ale také ekonomických benefitů domácí produkce výhodné?
Částečně už jsem odpověděl. Bezpečnost je pouze jedna a armáda by samozřejmě měla s policií koordinovat výzbroj, abychom měli těch systémů co nejméně. Byl bych ale zároveň pro to, abychom to koordinovali na evropské úrovni.
Autor: David Šiktanc
Tagy