V posledních týdnech se téma Severoatlantické aliance opět dostalo do českého mediálního prostoru. Především v souvislosti se smrtí českých vojáků v Afghánistánu se pak znovu rozhořela i debata, zda Česká republika svou účastí na zahraničních misích a členstvím v Alianci více neztrácí, nežli získává. Ačkoliv vysílání českých vojáků na zahraniční mise může vyvolávat občasné kontroverze, neměla by se debata o členství České republiky v NATO zdaleka omezovat jen na tuto problematiku. Severoatlantická aliance se především v posledních třech dekádách znatelně proměnila ve všestrannou organizaci, která plní funkce dalece přesahující její původní roli kolektivní obrany. Tato transformace se projevuje hned na několika úrovních.
Když Spojené státy v roce 2005 zasáhl hurikán Katrina, který připravil o život stovky obyvatel, Severoatlantická aliance vytvořila mezi Evropou a Spojenými státy letecký most k poskytnutí okamžité pomoci. Francouzské, německé, italské, ale i řecké letouny následně během pouhých několika dní přepravily do USA 189 tun zásob od potravin a lékařského vybavení až po generátory a vodní pumpy.
Když o pár měsíců později zasáhlo oblast Kašmíru ničivé zemětřesení, které si podle odhadů vyžádalo až 53 000 obětí, Severoatlantická aliance se na žádost Pákistánu okamžitě zapojila do rozsáhlé humanitární operace. Mimo přepravu materiální pomoci, Aliance vytvořila i lokální velitelství pro kontrolu inženýrských jednotek a lékařského personálu. NATO tak v místě katastrofy poskytovalo přístřešky a logistickou i zdravotní pomoc tisícům nemocných či raněných.
psali jsme: Stoltenberg: NATO je připraveno spustit manévry Trident Juncture
V případě, že by kterýkoliv člen Severoatlantické aliance dnes čelil přírodní katastrofě takového rozsahu, byli by alianční partneři schopni poskytnout pomoc téměř ihned. V situaci, kdy každá hodina hraje roli, je pak taková skutečnost zcela klíčová. Za zmínku stojí i fakt, že Česká republika sama již takovéto pomoci využila při povodních v roce 2002.
Krizová pomoc však není jedinou oblastí, ve které se Severoatlantická aliance po skončení studené války začala výrazně angažovat a která je mnohdy opomíjena.
S ohledem na okolní ohrožené regiony a s cílem zabránit jejich další destabilizaci Aliance již od roku 2005 například aktivně zasahuje v Súdánu, kam přepravila a nyní nadále podporuje rozsáhlé mírové sbory Africké unie. Tím se snaží zabránit vzniku nových ohnisek konfliktu v evropském sousedství, které by kromě zničených životů donutily další statisíce obyvatel opouštět tyto regiony. Obdobným způsobem NATO již v minulosti úspěšně stabilizovalo i západní Balkán. Velkou zásluhu na této stabilizaci měli i vojáci Armády České republiky.
V současné době zůstává Severoatlantická aliance nadále jedním z nejefektivnějších nástrojů k řešení takových krizí, který Česká republika má a jehož je zároveň i aktivní součástí, a to bez ohledu na skutečnost, že operace takového charakteru nejsou vždy zcela úspěšné. Příkladem může být i současná situace v Libyi, kde se NATO s mandátem OSN relativně neúspěšně pokusilo, poté co v zemi propukly nepokoje spojené s arabským jarem, zabránit další eskalaci.
psali jsme: Putin varoval NATO před přijetím Ukrajiny a Gruzie
Ačkoliv je NATO především vojenskou aliancí, již dávno o tomto uskupení nelze hovořit pouze jako o organizaci kolektivní obrany. Úlohy, které Severoatlantická aliance dnes plní, se výrazně rozšířily, a tak se rozrostly i oblasti, ve kterých je dnes NATO schopné zajišťovat naši obranu a poskytovat České republice případnou pomoc. Vymezovat v mediální diskusi roli NATO pouze s ohledem na zahraniční mise a českou účast v nich je tak nejen nepřesné, ale i velice krátkozraké.
Autor: Michal Bokša
Tagy