Metnarovo ministerstvo nakupuje nový systém řízení palby: Kdo prosazuje systém ODIN, který nevyhovuje potřebám české armády?

Metnarovo ministerstvo nakupuje nový systém řízení palby: Kdo prosazuje systém ODIN, který nevyhovuje potřebám české armády?
Popisek: Lubomír Metnar, ministr obrany
21 / 04 / 2020, 16:30

Ministerstvo obrany plánuje ještě v letošním roce pořídit nový systém řízení palby (SŘP). Hlavním úkolem takového softwaru je vypočítat palebné prvky dělostřeleckého systému, například se jedná o minomety, kanóny/kanónové houfnice nebo houfnice, či raketomety.

Úkolem systému je vypočítat vzdálenost cíle, sílu bočního větru, nutnost náměru a odměru (tedy jakým směrem zamířit hlaveň a v jaké elevaci – tedy úhlu výstřelu). Systém řízení palby dělostřelectva kalkuluje balistickou křivku výstřelu, místo cíle a pravděpodobnost zásahu první ranou, meteorologické podmínky, nadmořskou výšku (hustotu vzduchu), směr větru, typ cíle a použitou munici a další faktory ovlivňující přesnost zásahu cíle. U moderních systémů též při vypálení salvy schopnost zasáhnout jedno místo více granáty – tedy způsobit více škod jednou hlavňovou palbou.

Jaký systém potřebujeme?

Česká republika se spolu s dalšími státy řadí k bývalému východnímu bloku. Musíme tedy řešit problém, jak zavádět nové technologie NATO při současném zachování technologií z bývalé Varšavské smlouvy.Například u dělostřelectva (které SŘP primárně řídí) se jedná o rozdíl v rážích a tím pádem i o výpočet palebných prvků. NATO používá téměř standardně ráži 155 mm, kdežto v případě zemí bývalé Varšavské smlouvy se jedná o ráže 122 – 152 mm. Palebné prvky i dostřel jsou rozdílné, navíc při střelbě na stejnou vzdálenost ráže 155 mm použije vyšší balistickou křivku, než ráže 152 mm, tedy každá ráže je jinak ovlivněna meteorologickými podmínkami v určité hladině letu granátu na cíl.

Česká republika tedy potřebuje SŘP, který zohledňuje schopnosti jak nově zaváděných technologií dle norem NATO, tak použití stále ve výzbroji nebo určených pro zálohy technologií pocházejících z východních zemí – tedy jiná ráže, jiné systémy, jiné komunikační systémy apod.. Je těžko představitelné, že budou zlikvidovány zálohy a mobilizované jednotky na úkor z jedné západní země pořízeného systému řízení palby. Pak by spolu systémy totiž nemohli komunikovat a dělostřelci v první linii by se nemohli spolehnout na podporu dělostřelců v druhém sledu, respektive by nemohli využít kompletní schopnosti dělostřelectva, tedy všechny možné ráže a všechny možné systémy.

Co všechno musí nový systém řízení palby integrovat:

  • Děla ráže 155 mm
  • Děla ráže 152 mm
  • Minomety různých ráží, přenosné i mobilní
  • Raketomety (v AČR zrušeny ale plánovány obnovit)
  • Bezpilotní prostředky (bojové i průzkumné)
  • Průzkumné jednotky
  • Dělostřelečtí návodčí

Této zcela logické úvahy se ale nedrží Metnarovo ministerstvo. To preferuje nákup norského systému ODIN, který ale uvedené prvky ovládat neumí. Kauza se táhne už minimálně od roku 2018, kdy byla zpracovávána tzv. studie proveditelnosti, která řešila pouze jeden systém – norský ODIN od společnosti Kongsberg.

Úplně stejně je postavena i specifikace generálního štábu armády ČR, která definuje požadavek na pořízení právě norského softwaru. Výslovně se zde hovoří o palebném prostředku 155 mm.

Posledním zásahem ve prospěch SŘP ODIN je zpracování marketingové studie, které si zadalo Ministerstvo obrany u Vojenského technického ústavu. Zde mělo dojít k omezení rozsahu finálního materiálu a namísto komplexního posouzení konkurenčních systémů se opět řešila jen norská varianta.

Kromě samotného zjevně jednostranného postupu MO ve prospěch systému ODIN, je zde ještě jeden zásadní problém. Norský systém, jenž byl primárně vyvinut pro děla ARCHER, umí řídit palbu pouze z děl ráže 155 mm. Absolutně tedy nevyhovuje požadavkům ČR, jako země mající i děla starých východních ráží.

Finální otázka je více než zjevná: Kdo má zájem na zavedení systému, jenž „umí“ jen jeden segment široké škály dělostřeleckých systémů a který nemůže vyhovovat potřebám české armády?

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace