Metnarův účet za vrtulníky: Drahý nákup, drahý servis, dvojitá pokuta. Dopočítali jsme přes 100 miliard

05. 03. 202111:00

Metnarův účet za vrtulníky: Drahý nákup, drahý servis, dvojitá pokuta. Dopočítali jsme přes 100 miliard

foto: Ministerstvo obrany (army.cz); USMC, volné dílo, koláž redakce/Lubomír Metnar, AH-1Z

Přes do jisté míry pochopitelnou spokojenost některých vojáků, odborníků i fandů vojenství s tím, že na českém nebi budou létat atraktivní vrtulníky systému H-1 v českých barvách, tedy víceúčelový Venom a bitevní Viper, přetrvávají pochybnosti o smysluplnosti jejich nákupu. A především o formě tohoto nákupu, a ceně, kterou zaplatíme. Kritizovaná byla již pořizovací cena bezmála 18 miliard korun, a to ve srovnání s druhou diskutovanou nabídkou od italské společnosti Leonardo, která dvanáct svých vrtulníků nabízela za přibližně sedm miliard. Ale pořizovací cena ani provozní náklady nebudou stačit, jak se ukazuje.

Kromě pokuty od ÚOHS ve výši půl miliardy korun může přijít mnohem citelnější pokuta od Evropské komise. Samozřejmě po volbách, s novým ministrem. Nová vláda bude říkat: "to my ne, to oni". A státní rozpočet opět zapláče. Ale ani to není vše.

S pořizovací cenou a akvizicí vrtulníků vůbec se v uplynulých letech na Ministerstvu obrany čarovalo intenzivně. Roky se hovořilo o záměru pořídit dvanáct víceúčelových vrtulníků za přibližně 5-8 miliard korun. Tuto cenovou hladinu respektovala italská společnost Leonardo, která nabídla České republice dvanáct strojů AW139M. Nabídky americké byly od začátku výrazně dražší. Když od druhé poloviny roku 2019 argumentuje Ministerstvo obrany, že nabídku v režimu nákupu mezivládní dohodou dostalo jen od americké vlády, zapomíná na konec října 2017, kdy tehdejší náměstek pro vyzbrojování Daniel Koštoval převzal od zástupců americké a italské vlády obálky s nabídkami na dodávku 12 víceúčelových vrtulníků. Je velmi zajímavé, že zpětně o tom nenajdeme na webu MO žádnou zmínku. Evidentně není žádoucí, aby tato informace ve veřejném prostoru svítila.

Američané tehdy nabízeli dvanáct víceúčelových UH-1Y Venom. O systému H-1 a kombinaci s Vipery nebyla zatím vůbec řeč. A zatímco Italové nabízeli za necelých sedm miliard kromě palubních kulometů také řízené i neřízené střely, jak to AČR od svých "supervrtulníků" požadovala, americká nabídka zahrnovala jediný palubní kulomet. Nabídková cena přitom činila asi 13 miliard. Když se i následně potvrdilo, že Venomy jednoduše protitankové řízené střely nenosí a nosit nebudou, neplnily tyto vrtulníky zasádní armádní požadavek (o střelách APKWS II nebyla nikdy řeč). Aby se požadavku vyhovělo, nahradily čtyři víceúčelové Venomy čtyři kusy bitevních Viperů. Tím se pomyslný americký vlk mohl nažrat. Celkem za bezmána 18 miliard.

Z USA kromě nabídky kombinující Venomy a Vipery přišla také nabídka na dvanáct UH-60 Black Hawk, napřed za 18 miliard, posléze za 13 miliard, odkud je velmi dobře vidět, že marže amerických výrobců jsou astronomické a umožňují i velmi citelné slevy. A i z toho lze číst, že cena se určovala jak na arabském trhu a nikoli formou nezávislých znaleckých posudků, ani pod tlakem konkurence. Titulky médií oznamovaly výraznou slevu na americké vrtulníky, a to nepochybně pomohlo, aby veřejnost vnímala americké nabídky vstřícněji. Metnarovo ministerstvo se pak rozhodlo pro řešení Venom+Viper, a ve finále za něj zaplatí bezmála 18 miliard korun (vč. DPH). Tak vysoká cena rozhodně ze strany ministerstva obrany nebyla očekávána. Proto se na konci prosince 2019 musel narychlo a v tichosti zásadně navýšit rozpočet programu rozvoje schopností vzdušných sil. Strategické dokumenty a obranný rozpočet jednoduše s takovým výdajem za vrtulníky nepočítaly. Vždyť měly původně stát 5-8 miliard.

Ale vraťme se k nabídce italské vlády. Kdyby od začátku armáda požadovala vojenské vrtulníky osvědčené v bojovém nasazení, italská vláda by se nabídkou patrně neobtěžovala. Je třeba cokoli dodávat, aby bylo zřejmé, že jde o účelový a ex-post vymyšlený argument, který ve skutečnosti uměle jednoho z uchazečů z akvizičního procesu vyřadil? Změnilo se něco zásadního na potřebách armády mezi roky 2017 a 2019? Samozřejmě ne.

Odmyslíme-li si velice hypotetickou možnost, že budou třeba dva české Vipery nasazeny někde v Afghánistánu či Mali, a při pohledu na to, kde a jak dosud armáda nasazuje své Mi-35/Mi-24V, je více než jisté, že AW139M jsou z hlediska výkonu nejen prověřené, ale plně konkurenceschopné americkému řešení a roli víceúčelových vrtulníků mohou plnit za přijatelných pořizovacích i provozních nákladů. Nejde o to, že měly být pořízeny ty, nebo ony - ale měly být seriozně porovnány obě nabídky.

O náklady jde až v první řadě. K pořizovací ceně amerických vrtulníků, která je značná, připočtěme provozní náklady. Jen údržba může dosáhnout v průběhu životního cyklu tří až pětinásobek pořizovací ceny. A dále tu jsou pokuty. Ta od ÚOHS ve výši půl miliardy korun představuje "pouhá" necelá tři procenta pořizovací ceny vrtulníků. I tak, bude-li potvrzena, Ministerstvo obrany pořádně zabolí. Ale věc má na stole také Evropská komise, a v tomto případě již může hrozit problém přesahující kapacity českého MO. Za letouny CASA s pořizovací cenou 3,5 miliardy údajně hrozila v analogickém případě pokuta 1 miliardy. To představuje necelých 30 procent z hodnoty nákupu. Za vrtulníky by to mohlo být v této logice klidně i pět miliard. A když toto vše posčítáme, dostáváme se v případě amerických vrtulníků na celkových bezmála 80 až 110 miliard.

Italské řešení by bylo bývalo velmi pravděpodobně prosté pokut a i provozní náklady by byly nižší. Při stejném vzorci je řeč o 30-40 miliardách. V prvním případě za až 110 miliard (a bonusovou ostudu) dostaneme osm víceúčelových vrtulníků a nedostatečný počet čtyř bitevních vrtulníků, které široko daleko žádná armáda nenasazuje. Ve druhém případě bychom za 40 miliard dostali dvanáct moderních vrtulníků, jichž po světě, i v ozbrojených silách, létají stovky.

Nedostatečný počet čtyř Viperů se bude údajně řešit tím, že se někdy v budoucnu nakoupí tytéž stroje v obráceném gardu (a protože jejich výroba zřejmě skončí, půjde nejspíše o vrtulníky z druhé ruky po námořní pěchotě). Kdyby vláda byla v roce 2019 volila evropské řešení, mohla armáda dostat 12 víceúčelových vrtulníků, a dvanáct bitevních by se mohlo stát součástí budoucího akvizičního projektu, v jehož rámci by se mohly porovnat různé nabídky a vybrat nejvýhodnější. Svým americkým rozhodnutím tak Metnar nejen utratí násobně více peněz, než musel, a přivodí na sebe (resp. na nás) pravděpodobně sankce od českých i evropských úřadů, ale ještě dopředu rozhodl bez soutěže o tom, jaké bitevní vrtulníky budou české vzdušné síly v budoucnu využívat. Viper a Venom jsou kompatibilní. Při pohledu na celkové náklady je takový argument ovšem nepřesvědčivý.