foto: Se souhlasem Michala Zuny/Michal Zuna (TOP09)
Security Magazín nabízí rozhovor s poslancem TOP09 Michalem Zunou, členem výboru pro obranu. Tématem jsou programové priority pro oblast obrany a bezpečnosti.
Zásadním nejen předvolebním tématem jsou a budou výdaje na obranu. V ČR uzákoněné v minimální výši 2 % HDP, nový závazek z Haagu hovoří o 3,5 % až 5 % se započtením infrastrukturních výdajů, a současně se řeší otázka, do jaké míry má stát navýšení financovat na dluh, do jaké míry má tato priorita vést k úspoře v jiných kapitolách. Jak by podle Vašeho názoru měla budoucí vláda k otázce financování obrany přistoupit?
Dvě procenta HDP považuji za absolutní minimum, takovou startovací čáru. Bezpečnost není výdaj, ale investice do stabilní budoucnosti. Můžeme vystavit tisíce nových bytů, ale pokud jenebudeme schopni ubránit například před dopady dronů, jaký to má smysl? Pokud ztratíme domov a naši zemi, všechno ostatní už bude jedno. Nikdo z nás válku nechce a právě proto musíme zbrojit. Jako odstrašení a prevenci. Bezbranná země je chutným soustem a Rusko už otevřeně říká, že má chuť rozšířit svou sféru vlivu od Aljašky po Berlín. Předat stát Putinovi s vyrovnaným rozpočtem není strategické.
Pro efektivitu vynakládaných prostředků je klíčová souhra a soulad mezi civilní a vojenskou částí rezortu obrany, mezi ministrem či ministryní obrany a náčelníkem generálního štábu. V tomto období jsme byli svědky řady situací, které by šlo označit za nesoulad až konflikt, a které byly tématem veřejné diskuse. Při vědomí, že nelze zaručit shodu za všech okolností, lze přinejmenším očekávat, že napříště budou spory urovnávány za zavřenými dveřmi?
Náčelník generálního štábu je nejvyšší vojenský profesionál. Politické rozhodnutí však má ministr jako politicky odpovědná osoba řídící resort. Jak paní ministryně Černochová, tak pan generál Řehka jsou silné osobnosti, což občas vyústilo ve vzájemnou debatu. Ta ovšemvedla v to nejlepší možné řešení pro naši obranyschopnost. Považuji to za pozitivní posun oproti předchozím osmi ostudným letům, kdy se na resortu nedělo prakticky nic, rozpočet pro obranu se snížil kvůli komunistům, naši vojáci nebyli dobře ohodnoceni a nesplňovali jsme ani ta 2 % HDP.
Pro obranyschopnost České republiky a zejména pro zajištění potřeb ozbrojených sil v době krize je klíčová rovněž role domácího obranného průmyslu. Měla se by příští vláda v maximální možné míře zasazovat o co nejvyšší podíl domácího průmyslu na těch strategických zakázkách, u nichž z definice věci musí být dodavatelem zahraniční společnost?
Stát má za úkol zajistit obranu suverénního území, spolehlivé dodávky a funkční logistiku. V případech, kdy je to možné musí tyto potřeby saturovat domácí výrobou. Samozřejmě nejsme schopni vyrobit vše, v některých případech je takpro nás výhodnější spojit se s partnery v NATO nebo hledat dodavatele v zahraničí.
Obraně, vnější bezpečnosti, je věnována velká pozornost, a to zejména s ohledem na zhoršenou bezpečnostní situaci v důsledku pokračující ruské agrese proti Ukrajině. Vnitřní bezpečnost je ovšem neméně důležitou oblastí. Je na místě uvažovat o pevném stanovení minimálních výdajů na vnitřní bezpečnost po vzoru obrany, jejich stabilitě, a obecně trvat na vyváženém přístupu vlády k vnější i vnitřní bezpečnosti, například proto, aby si jednotlivé sbory vzájemně nekonkurovaly na trhu práce?
Každá z těchto klíčových oblastí má vlastního ministra, jehož úkolem je zajistit potřeby svého resortu. Je důležité, aby se „finanční nůžky nerozevíraly“. Vzájemná kanibalizace personálních zdrojů, které jsou a budou vždy omezené, k ničemu nevede. Umím si představit „národní náborové centrum“ za spoluúčasti všech bezpečnostních a obranných složek k zajištění efektivnějších náborů a nižší fluktuace mezi sbory. To by určitě vyžadovalo zásadní legislativní úpravy.
Specifický bod, který navazuje na předchozí otázku, se týká také zmíněného přednostního využívání domácího obranného a bezpečnostního průmyslu. Mělo by se ministerstvo vnitra v maximální možné míře snažit pořizovat výzbroj a výstroj od domácích výrobců, a pokud možno unifikovat vybavení policistů a vojáků v těch oblastech, v nichž to je z hlediska operační interoperability, ale také ekonomických benefitů domácí produkce výhodné?
Podpora našeho obranného a bezpečnostního průmyslu je na místě. K tuzemským výrobcům však nelze přistupovat jako ke státní firmě. Stále je to komerční subjekt a dávat výhodu pouze na základě „českosti“ snižuje tlak na kvalitu i cenu.
Autor: David Šiktanc
Tagy