Ministerstvo obrany o ženijních vozidlech: vývoj domácího řešení nechceme. Prý se nevyplatí

Ministerstvo obrany o ženijních vozidlech: vývoj domácího řešení nechceme. Prý se nevyplatí
Autor fotografie: Snow Doniah, CC BY-SA 4.0|Popisek: Prototyp vozidla Bushmaster
19 / 01 / 2024, 08:00

Protože tiskové oddělení Ministerstva obrany nejen se Security Magazínem nekomunikuje, obrátili jsme se 6. prosince 2023 na MO s dotazy podle zákona 106. Zajímalo nás diskutované téma ženijních vozidel.

V první řadě otázka, zda půjde ve věci univerzální kolové platformy ženijního vojska o veřejnou soutěž, přímé oslovení výrobce, nebo mezivládní dohodu. Ministerstvo uvedlo, že o způsobu vypsání zakázky na pořízení UKP-ŽV dosud nebylo rozhodnuto. Protože se při pořízení vozidel TITUS hovořilo až o třech stovkách kusů, a protože ženijní varianta byla výrobcem představena na IDETu již v roce 2021, zajímalo nás, zda byla tato platforma zvažována:

„V průběhu analytické fáze přípravy projektu byla porovnávána vozidla TITUS, Bushmaster a další, a to v rámci studie proveditelnosti, kterou zpracoval VTÚ, s. p. Vozidla byla porovnávána z hlediska zavedení v rámci armád NATO, zkušeností s operačním použitím a případných požadavků na jejich vývoj atd. O budoucí podobě kolové platformy ženijního vojska bude rozhodnuto po dokončení aktualizace studie proveditelnosti, která bude mj. obsahovat i prvotní odhady nákladů životního cyklu. Rozhodnutí bude přijato po posouzení aktualizovaných dat.“

TITUS v ženijní verzi, IDET 2021

V médiích již zazněla kritika rozšíření množství platforem, které malá Armáda České republiky provozuje. Podle Ministerstva obrany pořízení vozidel na platformě již zavedené v AČR „by sebou přineslo dodatečné (nemalé) náklady na vývoj a testování se současným prodloužením dodacích lhůt. Při pořizování takovýchto variant vozidel tedy bude nezbytně docházet k rozšiřování počtu platforem a snahou AČR bude maximální možná unifikace v souladu s principy 3E (hospodárnost, účelnost, efektivita).“ A uvedlo, že AČR „aktuálně neplánuje pořízení dalších variant vozidel TITUS.“

Nová zahraniční platforma = vyšší náklady a rizika. A menší příležitost pro domácí firmy

Předseda výboru pro obranu a exministr obrany Lubomír Metnar otázku podpory domácího průmyslu ze strany MO komentuje slovy: „Tak jak jsem již v minulosti reagoval a odpovídal na některé Vaše dotazy, tak dle mého je podpora domácího obranného průmyslu ze strany MO velmi pozoruhodná, kdy četná prohlášení ministryně obrany o podpoře zůstávají pouze na papíře a v poloze politických proklamací. Dle mých informací od firem z obranného průmyslu je realita jiná! Takže paní ministryně se drží hesla "příslibem nezarmoutíš". Je to smutné, ale při takovýchto investicích do armády (tím mám na mysli skokové navýšení rozpočtu MO na r. 2024) je jejich efektivní a účelné využití se zaměřením na podporu domácího obranného průmyslu nedostatečné a komunikace i v této oblasti žalostná.“

Rozhodnuto podle ministerstva i ministryně Černochové ve věci ženijních vozidel „nic není“, ale TITUS armáda kupovat neplánuje, a vývoj domácích řešení by byl prý příliš nákladný. Pomineme-li, že právě TITUS v ženijní variantě již vyvinutý je, pak je argument nemalých nákladů skutečně pozoruhodný. Odečítá od nich MO zvýšené náklady na zavedení, provoz a údržbu zcela nové platformy? Logistiku oprav a údržby vozidel, které mají původ na druhé straně planety? A přesně v duchu povzdechu poslance Růžičky: co podpora domácího průmyslu?

Pokud chce armáda, jak se lze dočíst například v Právu, čtyřkolová vozidla, nikoli těžší šestikolová, tak v ČR existují minimálně tři výrobci obrněných platforem na podvozku 4x4. Jedna z nich již v AČR zavedena je (podvozek Tatra). Českému průmyslu MO/AČR svěřily vývoj a výrobu vozidel KOVS, KOVVŠ, MKPP. Mimořádně technologicky náročné rušičky STARKOM. Ženijní vozidlo již domácí firmy rovněž vyvinuly, ale z nějakého důvodu potřebuje MO v tomto případě trvat na nákupu ze zahraničí, aniž by v rámci zakázky poskytlo českým firmám příležitost a možnost mj. produkt zavedený do AČR následně nabízet zahraničním zákazníkům.

Do hry pak vstupuje argument zkušeností z bojového nasazení. U něj se nelze zcela zbavit dojmu, že je vytahován často účelově. Nejen v případě velitelských nebo spojovacích vozidel uplatněn nebyl. Ani v případě LÚV. A pak je tu argument hmotnosti a náprav. Proč musejí být ženijní vozidla čtyřkolová, zatímco u lehkých útočných vozidel armáda připouštěla i variantu 6x6? A není omezení 20 tunami motivováno například tím, aby bylo předem z nějakého důvodu diskvalifikováno řešení, které se automaticky nabízí a existuje? Jestliže schopnost vyvinout a vyrábět pásová bojová vozidla český průmysl (zatím) nemá, v oblasti kolových vozidel patří české firmy ke světové špičce. Ministerstvo nedbá a touží po nové platformě, a schovává se za armádu. Opravdu si ženisté v Bechyni svou existenci bez australských vozidel neumějí představit?

Zdroj: Ministerstvo obrany, Právo

Tagy článku