Autor fotografie: redakce|Popisek: Lubomír Metnar a Jakub Samek (ilustrační foto)
Exministr obrany a předseda sněmovního Výboru pro obranu Lubomír Metnar v rozhovoru pro SM komentuje dosavadní dostupné informace o rozpočtové kapitole ministerstva obrany pro rok 2025, a to nejen v kontextu na konci loňského roku přijaté Koncepce výstavby AČR 2035.
Jak hodnotíte dosud dostupné informace o státním rozpočtu pro rok 2025, který bude vláda schvalovat na konci září, a specificky problematiku obranných výdajů?
Předeslal bych, že podle mého názoru se vláda Petra Fialy chytila do pasti vlastních slibů. A možná bych dokonce řekl, že se chytila do pasti svých lží. A to již podle toho, co vláda dosud prezentovala. Vláda svými neuváženými kroky nejen zadlužuje Českou republiku na desetiletí dopředu. K tomu je třeba dodat, že oznámený deficit nepočítal s žádnými mimořádnými výdaji, jako byl covid, jako byla válka na Ukrajině, jako byla energetická krize, a vláda jej stanovila před povodněmi, a náklady na likvidaci jejich následků, které teprve přijdou, na něj neměly vliv. Vláda ničí podnikatelské prostředí, prohlubuje chudobu, zhoršuje dostupnost bydlení. V uplynulém týdnu byla projednávaná digitalizace stavebního řízení. O miliardových problémech ve stavebnictví slyším z mnoha stran. Premiér, jak to zatím vypadá, se z těchto problémů chce jen vymlčet. Vadí mi to a je třeba to zmínit. Pokud jde o výdaje na obranu, pak je třeba říci, že až budou obranné rozpočty hodnoceny na úrovni Aliance, zažije současná vláda ve světle svých dřívějších prohlášení blamáž.
Máte na mysli letošní rozpočet, nebo již ten připravovaný na rok 2025?
Jsem přesvědčen, že jak letošní pro rok 2024, tak i ten návrh, který je připravován na příští rok. Neříkám to jenom já. Jde o názory řady odborníků na toto téma, které rezonuje v mediálním prostoru. Uvést mohu bývalého velvyslance při NATO Jakuba Landovského (nedávno pro Novinky.cz uvedl: „Ale vláda by neměla zkoušet uplatnit výdaje na platy učitelů základních škol s odůvodněním, že učí budoucí vojáky číst, psát a počítat. Výdaje Národního bezpečnostního úřadu nebo Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost také není možné uplatňovat plošně, protože neslouží jen k zabezpečení potřeb ozbrojených sil,“ pozn. red.). Dívá se na to jako znalec procesů a znalec aliančního prostředí. Již dnes je jasné, že obrana skládá rozpočet a přijatý závazek 2 % HDP z několika započtených rozpočtů institucí, a o tomto panuje pochybnost.
Matematicky to vychází, ale pochybuji, že Aliance nám uzná celý rozpočet NBÚ, celý rozpočet NÚKIBu, celý rozpočet Technologické agentury ČR, a další. Pro letošní rok byly započítány rozpočty osmi institucí státní správy. Na příští rok je to již jedenáct institucí. Je jasné, že tyto instituce se nějakou měrou na zajištění obrany podílejí, ale jejich rozpočty slouží také pro něco jiného. Mám tedy v tomto směru velké pochybnosti, a spíše za tím vidím snahu na oko vyhovět přijatému závazku, ale v důsledku tohoto přístupu také snížit prostředky alokované přímo do rozvoje obranných schopností, a tedy i tímto způsobem vlastně jen opticky nebo účetně snižovat schodek státního rozpočtu. Tyto podvody současné vlády mi opravdu vadí.
Ministerstvo obrany v rámci svých zakázek zdůrazňuje roli českého obranného průmyslu. Do jaké míry se letošní růst výdajů ke 2 % HDP v tomto odráží?
Již na jaře jsem se na to dotazoval rezortu. Víme, že rozpočet nominálně roste. Chtěl jsem vědět, jak ve skutečnosti letošní přijatý obranný rozpočet podporuje domácí obranný průmysl, jakým způsobem se to reálně projeví. Z písemné odpovědi jsem byl zklamán. Bylo mi řečeno, že od 1. ledna letošního roku do 19. května letošního roku uzavřel rezort obrany smlouvy v hodnotě 124 miliard korun. Ale z toho s českými subjekty byly smlouvy v hodnotě pouze 7,6 miliardy korun. To je nějakých šest, nebo sedm procent. Můj dotaz přesně směřoval k tomu, že rozpočet roste. Neustále je deklarována, slovně, podpora domácího průmyslu a její multiplikační efekty. Jaké to má efekty daňové, zaměstnanecké, reputační a další. Ale vidíte, že tvrdá čísla a data ukazují, že tato prohlášení nejsou pravdivá. Touto cestou asi nedosáhneme toho, co chceme, a co vláda slibuje.
Říkáte do 19. května. V červenci uzavřelo MO rámcovou smlouvu na dodávku až bezmála 900 vozidel Tatra od společnosti Tatra Defence Systems...
Říkám přesně to, co mi bylo odpovězeno v dané době. Zmiňujete-li rámcovou smlouvu, je třeba si uvědomit, že rámcová smlouva ještě není objednávka. Velmi důležité je také zapojení českých firem do těch velkých strategických investic, akvizic techniky ze zahraničí. A porovnat opět realitu s tím, co bylo proklamováno a slibováno. A v tomto směru ta situace není ideální. Pokud jde o ty Tatry podepsané v červenci, tam je minimální množství odebraných kusů asi sto, a teprve další roky ukážou, o jak významnou realizaci té rámcové smlouvy půjde. Nehledě na to, při hodnotě asi 13 miliard korun na těch asi 900 vozidel, i kdyby byla všechna skutečně pro armádu nakoupena, jde o zakázky na dalších několik let. Ani tato zakázka tedy žádným zásadním způsobem ten trend nemění. Ten problém není o jedné rámcové smlouvě. Jde o celkový přístup.
Tento trend byl možná vidět již z KVAČRu 2035 schváleného na konci minulého roku, totiž relativně malý prostor pro významné domácí zakázky?
Přesně tak. Projekty se naopak odkládaly. Na KVAČR navazují akviziční plány a ani v těch nic převratného nelze v dnešní situaci očekávat. Žádné domácí akvizice, které by posouvaly schopnosti armády, nic takového. Zcela zásadní část obranného rozpočtu půjde i nadále do obřích zahraničních investic, které budou stát naše daňové poplatníky obrovské prostředky, a je otázka, do jaké míry do nich bude domácí průmysl zapojen, aby to mělo alespoň nějaké pozitivní ekonomické efekty. To jsou věci, které mě trápí. Byl jsem v Lešanech na Tankovém dni, což byla pěkná akce VHÚ, ale hned v zápětí jsem se dozvěděl, že se stále neblíží ke konci vyjednávání o prodloužení pronájmu Gripenů, tedy od roku 2028, do toho proklamovaného data, kdy budou operačně nasaditelné F-35, pro které se vláda rozhodla, a které jsou a ještě dlouhé roky budou zásadním výdajem našich obranných rozpočtů. Švédská nabídka je nyní ročně o miliardu vyšší. No a já se vlastně vůbec nedivím. Informace, které jednání provázely optimismus nevzbuzovaly. Ta indikativní švédská nabídka je až za 35 miliard korun. A pak tedy není divu, že na jedné straně obranný rozpočet sice stoupá, ale na druhé straně na výboru slyšíme, že se projekty odsouvají, protože obrana nemá peníze. To jsou vyjádření náčelníka generálního štábu. Něco tady asi není dobře.
Vrátíme-li se k připravovanému návrhu rozpočtu na rok 2025, v základních parametrech ho již lze obecně hodnotit?
Je navrhován rozpočet ve výši 154,4 miliardy korun pro rezort obrany. To se započtením rozpočtu zmíněných jedenácti institucí státní správy, které jsem zmiňoval, a mezi něž patří mj. také Státní správa hmotných rezerv, Ministerstvo vnitra, Kancelář prezidenta republiky, ČTÚ a další, dává avízovaná 2 % HDP. Ale je opravdu otázkou a je problematické, zda tyto výdaje budou ze strany NATO uznány, a zda tedy bude přijatý zákon o výdajích na obranu ve výši alespoň 2 % HDP dodržen. Řeknu vám, co mi vadí především. Ministerstvo obrany tyto finanční prostředky neumí čerpat. My jsme vůči HDP čerpali v roce 2021 asi 1,39 %, v roce 2022 byl propad na 1,34 %, v roce 2023 pak 1,37 %. Z toho je vidět, že se ani do konce roku 2023 nedostali ani na úroveň roku 2021. Za loňský rok odvedli do fondu určeného na strategické výdaje téměř deset miliard. Ty de facto neutratili.
Na jednu stranu rozpočet roste. Na druhou stranu neumějí čerpat. Nemají připravené projekty, aby tyto finanční prostředky smysluplně a efektivně utratili. Naopak projekty odsouvají. Přitom jde o projekty pro armádu velice důležité. Zároveň zmrazili platy a nedaří se jim nábory. Budou-li mít techniku, potřebují vojáky. Za roky 2022 a 2023 nabrali ze započtením vojáků, kteří ze služby odešli, jen 680 vojáků. Za vlády hnutí ANO se nabíralo 700 až 900 vojáků každý rok. Problémů je tedy hodně.
Návrh rozpočtu na příští rok mimo zmíněné pochybnosti počítá s programovým financováním, tedy s investicemi, ve výši 69,5 miliardy korun. Oproti 72,4 miliardám korun schváleným pro letošní rok je to asi o tři miliardy méně. Ptám se proč? Odpověď zatím nemám. Investice jsou přece proto, aby se nakupovala potřebná vojenská technika, doplňovaly zásoby, aby se budovaly a dobudovávaly schopnosti armády. Na jedné straně slyšíme, že se musíme připravovat na válku s technologicky vyspělým protivníkem vybaveným jadernými zbraněmi. Na druhou stranu je tedy otázka, co se pro to konkrétně dělá. Proč ty projekty nejsou připravené, nebo se odkládají? Nechci úplně předbíhat. Rozpočet bude v definitivní podobě ve Sněmovně až na konci září po schválení vládou. Teď se zatím bavíme o nějakých číslech a návrzích.
V nejobecnější rovině v průběhu léta zaznělo, že by si paní ministryně představovala meziroční nárůst ve výši asi 17 miliard korun, a budou to miliardy přibližně tři. Jsou tato čísla neúspěchem?
Ano, ale na druhou stranu, já jsem spíše zastáncem efektivního a hospodárného vynakládání prostředků. Politika je pak trochu jiná a další věc. Proto také říkám, že se chytli do své vlastní pasti, protože ten zákon o 2 % HDP si předložili sami. Je mnohem důležitější, jaký je reálný faktický výsledek a dopad do armády, jak se daří budovat schopnosti, než to, jestli mám 1,9, nebo 2,1 % HDP. Pokud bychom viděli hospodárný a efektivní přístup a realizované projekty, pak by nebylo třeba nějakých čachrů s čísly a jejich jakési přikrášlování, kdy se jeden rok do výdajů započítají výdaje osmi institucí, aby to vyšlo, v dalším roce jedenácti, aby to vyšlo. To je vůči občanům neseriozní. Jde o nakládání s veřejnými penězi. Rozpočty se nadto schvalují s dvěma roky střednědobého výhledu. A ani toto jim nesedí, protože střednědobý výhled na příští rok z roku 2024 je o necelých šest miliard nižší. Je to zajímavé sledovat, jak se rezort chce z vlastní pasti dostat. První zpětnou vazbu z Aliance z hlediska započítání výdajů budeme mít až počátkem příštího roku, kdy bude hodnocen letošní rozpočet. Tam se uvidí, jak to bude vypadat.
Bude-li tato zpětná vazba nepříznivá, můžeme asi jen pokrčit rameny, protože to už pak nikdo nenapraví, a zároveň se to nebude moci promítnout do rozpočtu na rok 2025?
To už nikdo nenapraví. Buď si to obhájí, nebo ne, ale podle mého se tím netrápí. Je to takový přístup pokus/omyl, a politické proklamace, aby to vypadalo, že plníme politické závazky, ale stojí to na velmi křehkých nohách.
Zmiňoval jste odložené akviziční projekty podle KVAČRu 2035...
Jen si je připomeňme. Jde o lehká útočná vozidla pro výsadkáře, samohybné minomety, C-RAM, tedy obranu proti raketám, dělostřelectvu a řízeným střelám, některé zásoby k doplnění. To jsou všechno velmi důležité věci. A pak se dozvíme, že ve fondu je téměř deset miliard korun, které se neutratily. Je to hra s čísly, a to není správný přístup. Tyto prostředky byly pro rezort obrany schváleny, ale nepromítají se do budování schopností. Ty zmíněné projekty jsou posunuty až k roku 2035. Náčelník generálního štábu řekl, že na ně dnes nemá finanční prostředky. Nemá je proto, že obrovské peníze jdou na obrovské zahraniční projekty jako, je F-35. Ročně splátky ve výši 16, 7, 15 miliard korun. Je to velká zátěž. Letouny budou operačně nasaditelné v roce 2035. Podle mnoha odborníků by byly Gripeny dostatečné a že možnosti F-35 ani nevyužijeme. Přitom nejde o požadavek Aliance, která má nadzvukových letounů dostatek. Jde o rozhodnutí současné vlády a vedení rezortu obrany. Kdybych to měl v tuto chvíli podle dostupných informací shrnout: vidíme i na tomto příkladu, že obrovské investice a prostředky jsou do zahraničí na strategické projekty.