foto: Redakce SM/Ministr obrany Jaromír Zůna
Na Dnech NATO byla veřejnosti představena kompletní dodávka izraelského systému PVO SPYDER. Ministr obrany Zůna to označuje za mimořádný posun ve výstavbě pozemní protivzdušné obrany a za plnění programového prohlášení vlády.
Pane ministře, na Dnech NATO bylo veřejnosti prezentováno kompletní dodání systému PVO SPYDER. Jak hodnotíte význam toho, že se Česko stalo prvním provozovatelem tohoto systému v NATO – a co z toho vyplývá pro další budování pozemní protivzdušné obrany?
Jde bezesporu o mimořádný kvalitativní posun ve výstavbě schopností pozemní protivzdušné obrany AČR. Současně o praktický příklad plnění programového prohlášení naší vlády, kdy oproti předcházejícímu období řadíme budování protivzdušné obrany státu jako jednu z hlavních priorit. Nejde o to, jestli zavádíme systém SPYDER v rámci NATO jako první.
Členské státy NATO si dle svých potřeb, možností, priorit a charakteru obranného průmyslu sami volí, jakou cestou a s jakými zbraňovými systémy protivzdušnou obranu státu zajistit. V každém případě je to pro společnost Rafael, která systém SPYDER vyrábí, důležitý referenční rámec. Objednávky na tento systém jsou ale i z dalších států a nejenom z Evropy.
Pokud jde o následné etapy budování protivzdušné obrany České republiky, tak AČR po plné integraci systému SPYDER plánuje navázat pořízením dalšího systému. Mělo by jít o prostředek „All in One“ (AIO) opět od společnosti Rafael. Jde o vysoce moderní systém s otevřenou architekturou, který v sobě slučuje několik funkcionalit a schopností na jedné zbraňové platformě. AIO představuje prostředek, který je koncipován jako odpověď na požadavky moderního válčiště.
Znamená to schopnost reagovat na vzdušné ohrožení z různých směrů současně, detekovat cíle s malou odrazovou plochou, integrace do vícevrstevné protivzdušné obrany, rychle reagovat na vývoj na bojišti a měnit palebné postavení a také schopnost vlastní obrany proti vzdušnému napadení. Tyto koncepční požadavky se také označují jako M3I3 (Mass, Mix, Mobility/Information, Integration, Interoperability). Právě z těchto důvodů vidí AČR budoucnost budování pozemní protivzdušné obrany v prostředcích, jakým je například systém AIO od společnosti Rafael.
Smlouva na základní konfiguraci SPYDER vznikla ještě v roce 2021. Co podle vás z té doby zůstalo jako správný základ, a kde se v následujících letech naopak ztratila dynamika při rozšiřování schopností systému?
Myslím, že jsem odpověděl již v první otázce. Ale musíme to vidět v kontextu vývoje v bezpečnostním prostředí v uplynulých pěti letech. Systém SPYDER splňuje naše požadavky a jeho pořízení bylo oceněno ze strany Aliance i při hodnocení minulého cyklu obranného plánování NATO. Systém je vysoce moderní, perspektivní a je poptáván ze strany řady států. Druhou věcí je, že v současné době dodávka jakéhokoliv komplexního prostředku pozemní protivzdušné obrany běžně trvá 4 – 6 let. Tak tomu je i v našem případě.
Přirozeně se za tu dobu vojenské technologie opět významně posunou. Jde proto vždy o to, aby součástí projektů vyzbrojování spočívajících na vysoce pokročilých technologiích byla zajištěna podpora a modernizace v celém životním cyklu. Nejde pouze o zajištění finančními prostředky, ale také o zajištění dostupnosti, řekněme přístupu, k těmto modernizačním etapám v dlouhém časovém horizontu. Nejde o nový požadavek. To platilo vždy. Znám to ještě z dob svých studií a například ve výstavbě a modernizaci vzdušných sil vždy platila zásada, že se dlouhodobě nelze spoléhat na vyzbrojování pouze z jednoho zdroje.
Výrobce už v roce 2023 veřejně nabízel Counter-TBM nadstavbu (proti balistickým střelám, pozn. red.) jako praktickou opci. Jaký je váš pohled na to, že se tato cesta tehdy neproměnila v politické a vojenské zadání, přestože válka na Ukrajině už jasně ukázala význam obrany proti taktickým balistickým střelám?
Samozřejmě zde byl ohled na bezpečnostní potřeby státu, požadavky plynoucí z obranného plánování NATO a priority výstavby AČR tehdy a jaké jsou dnes. Neexistuje ale také nic takového, jako je levný voják a armáda je vždy jen tak silná, jak je silná ekonomika daného státu. Je to tedy o zdrojích. Proto, když dnes hovoříme o obraně proti taktickým balistickým střelám, tak Česká republika preferuje evropské řešení.
Proto jsme již v roce 2022 přistoupili k „European Sky Shield Initiative“, která je pod vedením Německa. Záměrem je vybudovat společnou síť senzorů, systémů velení a řízení a realizaci dalších opatření v budování vícevrstevné protivzdušné obrany evropského vzdušného prostoru. Společné řešení by umožnilo efektivnější vynakládání finančních zdrojů na pořízení těchto systémů ze strany jednotlivých států, ale i vybudování systému jako celku. Není to ale jediná iniciativa v tomto směru. Důležité je, aby se vzájemně doplňovaly a zajistily dosažení požadovaných cílů.
Předchozí vedení resortu argumentovalo, že pozemní vrstvu proti raketám nahradí stíhačky, čtyři baterie SPYDER a alianční deštník. Souhlasíte s touto tezí, nebo považujete samostatnou pozemní protiraketovou schopnost za něco, co Česko musí mít ve vlastní režii, resp. samo přispívat v rámci aliančního systému?
Potřeba je určitě větší. Pouze stručná rekapitulace, z čeho se celistvá vícevrstevná protivzdušná obrana skládá v případě země, jakou je ta naše: integrovaný systém protivzdušné a protiraketové obrany NATO, systém protivzdušné obrany státu, protivzdušná obrana vojsk, obrana hlavních zbraňových systémů proti vzdušnému napadení. Mohli bychom ale také hovořit o operačních doménách, jakou je vesmír, nebo obraně kritické infrastruktury, národním posilovém systému a dalších oblastech, které integrálně do celistvého systému patří.
Česká republika do jednotlivých vrstev v rámci společného úsilí Aliance přispívá řadou prostředků pozemních, vzdušných, systémy velení a řízení, sítí páteřních radarů, ale především plnou integrací do systému protivzdušné a protiraketové obrany NATO. Jak jsem již hovořil, usilujeme do budoucna o další posilování systému protivzdušné a protidronové obrany vojsk, hlavních zbraňových systémů a kritické infrastruktury.
SPYDER je koncipován jako otevřená platforma – střely, software, radary, další vrstvy. Jak lze tuto logiku využít dál, aby se ze systému nestala jen náhrada Kubů, ale skutečný základ vícevrstvé obrany včetně ochrany proti dronům, střelám s plochou dráhou letu a taktickým balistickým hrozbám?
Systém SPYDER je koncipován jako otevřená platforma, která je plně adaptována pro požadavky budoucího válčiště s redundantními schopnostmi. Je reakcí na již zmíněné koncepční požadavky shrnuté do zkratky M3I3. Proto také uvažujeme o systému AIO jako o optimální cestě zajišťující budoucí spolehlivou vzájemnou integraci a interoperabilitu. Při požadavcích na budování moderních armád tomu ani nemůže být jinak. Znamená to mít schopnost vedení bojové činnosti v širokém spektru potenciálních operací a souběžně v několika operačních doménách. K takovým závěrům jsme docházeli již před lety.
Vybavuji si obsah strategických cvičení NATO Allied Reach nebo přípravy operačních velitelů v rámci mého působení ve velitelské struktuře NATO. Tedy nic nového, pouze jsme dnes vystaveni silnému tlaku urgentních bezpečnostních potřeb. Nelze proto budovat jeden druh sil nebo jednotek bojové podpory a bojového zabezpečení, bez plné integrace v rámci vševojskového uskupení. Výzbroj pocházející například z industriální éry ve vojenství dnes nahrazují komplexní a plně integrované systémy. Proto je integrace stejně náročná jako sám akviziční proces. Pokud to shrnu, nenahrazujeme prostředek KUB, ale budujeme moderní a celistvý systém, který zajistí budoucí bezpečnostní potřeby naší země.
Pokud se ohlédnete za lety po únoru 2022, co považujete za hlavní poučení v oblasti pozemní PVO – a jak lze zajistit, aby se priorita v této oblasti už znovu neposunula až za horizont koncepčních dokumentů?
Především to, že protivzdušná obrana byla vždy prioritou. Bylo tomu tak v minulosti, dnes, a bude i v budoucnu. Pouze v minulosti převládla koncepce a ideologie budování expedičních kapacit v představě neměnnosti a trvalosti tehdejšího geopolitického a bezpečnostního vývoje. Když už jsem zmínil strategická cvičení Aliance, dělo se tak navzdory tomu, že již okolo roku 2008 se i v aliančním prostředí mezi experty vědělo, že pojetí výstavby budování vojenských schopností bude nutné změnit a NATO se vrátí ke své podstatě, tedy obraně teritoria.
Ale to by bylo na jiné a poměrně obšírné povídání. Jak zabránit posunu priority budování protivzdušné obrany v čase? Především je to o tom, jak vážně to s naší obranou a bezpečností myslíme. Realizujme přístup, který je obsažen již v programovém prohlášení vlády. Budujme obranu země na základě vlastní teorie, koncepčních přístupů a potřeb a teprve následně s využitím externích metodik.
Tagy