foto: Evropská unie / Public domain/Ministr Jaromír Zůna v Bruselu jednal v NATO a v Radě EU
Security Magazín nabízí exkluzívní rozhovor s ministrem obrany Jaromírem Zůnou po jeho návratu z Bruselu a z Mnichova – před zítřejším Výborem pro obranu, kde bude klíčovým tématem obranný rozpočet na rok 2026.
Pane ministře, jaký byl celkový dojem z jednání ministrů obrany NATO a Rady EU v Bruselu – cítil jste tam shodu na klíčových prioritách, jako je posilování odstrašení, protivzdušná obrana nebo akcelerace obranného průmyslu?
Celkový dojem byl velmi pozitivní. Členské státy se shodly na potřebě naplňovat vojensko-politické ambice NATO a závazky, které z toho vyplývají. Je zde řada styčných bodů s programovým prohlášením naší vlády. V první řadě je to snaha posilovat do budoucna odstrašení ze strany Aliance vůči všem potenciálním protivníkům, dále posilování protivzdušné obrany a obrany proti dronům všech kategorií. Dále se samozřejmě hovořilo o akceleraci průmyslové základny zbrojního průmyslu, což je požadavek ve všech zemích a kde Česká republika může jít příkladem.
Mnichovská bezpečnostní konference je tradičně velmi intenzivní platformou – co Vás na letošním ročníku nejvíce zaujalo, případně překvapilo, a jak hodnotíte přínos bilaterálních setkání pro české priority?
Konference byla mimořádně významná – nejen z pohledu Evropy a euroatlantického prostoru, vzhledem k účasti nejvýznamnějších lídrů světa, ale i z celkového geopolitického pohledu. Osobně považuji průběh konference za velmi přínosný a cenný, ať už z hlediska informací, kontaktů, ale i bilaterálních jednání, kterých jsem se účastnil. Díky nim je možné s našimi partnery, nejen těmi aliančními, ale i těmi, kteří jsou partnery NATO, projednat praktické otázky či se utvrdit v plánech, záměrech, které na nejbližší období máme. Žádné velké překvapení tam nebylo, ale potvrdilo se, jak důležité je právě to bilaterální projednávání pro naše priority – od spolupráce v Sahelu přes evropský průmysl až po transatlantické vztahy.
Jedním z hlavních témat byla podpora transatlantického a evropského obranného průmyslu – jak hodnotíte současnou pozici českého obranného průmyslu v těchto diskusích? Jsou na obzoru zajímavé příležitosti pro české firmy?
Český obranný průmysl je v dobré pozici – může jít příkladem v akceleraci průmyslové základny. Diskuse v Bruselu i Mnichově ukazují, že příležitosti jsou – v inovacích, v podpoře Ukrajiny, v navyšování kapacit. České firmy mají know-how, a pokud budeme držet trend výdajů a koncepční přístup, tak se to projeví v kontraktech a spolupráci.
Zásadním domácím tématem je aktuálně obranný rozpočet, jeho výše a vývoj. Podle Vás není klíčové soustředit se na procentuální ukazatele výdajů na obranu. Na co je tedy třeba se soustředit?
Nikoliv procenta, trend výdajů na obranu je determinující. Protože budujeme a modernizujeme armádu v podmínkách tržní ekonomiky. Procenta výdajů na obranu ještě nikdy nevybudovala vojenskou schopnost, bojovou hodnotu, nebo nevyhrála vojenský konflikt. Nadto jsme na procenta výdajů na obranu jako základního faktoru ve výstavbě naší armády v minulosti již několikrát tzv. „dojeli“. Nemáme zájem takové chyby cyklicky opakovat.
Procentuální závazky vůči NATO ve vztahu k reálné výstavbě armády tedy nejsou správným ukazatelem?
Již několikrát jsem se ve svých odborných textech vyjádřil, že procentuální závazky k NATO ve výdajích na obranu se dlouhodobě chovají obdobně jako Maastrichtská kritéria. Tak jako ony nemají oporu v ekonomické teorii, tak ani v případě výdajů na obranu nemají formální kritéria v podobě procent žádnou souvislost s teorií výstavby armády. Jde o pouhý politický úzus. Nemáme proto v podmínkách České republiky k dispozici teorii ve vojenství, která by smysluplně umožnila s tímto formálním kritériem ve výstavbě armády řešit základní vztah účel-typ-velikost armády a hrozba-riziko-ohrožení.
Co si myslíte o tvrzeních, že bez dosažení 5 % HDP na obranu do roku 2035 nelze splnit cíle výstavby armády a závazky vůči spojencům?
Pokud někdo tvrdí, že pokud nebudou k dispozici do roku 2035 výdaje na obranu ve výši 5 % HDP (3.5 % Hard/1.5 % Soft), nelze zajistit dosažení cílů výstavby armády a splnění závazků vůči spojencům, potom neví o výstavbě armády nic. Zřejmě takoví lidé žijí v představě o stálé existenci státní plánovací komise. Takové myšlení zde již bylo v době zpracování Koncepce výstavby AČR do roku 2025. „Finance řešit nebudeme, ty dostaneme. Personál řešit nebudeme, ten dostaneme. Teoretický a koncepční základ nepotřebujeme, protože schopnosti budeme průběžně nabývat. Předložíme koncepci jak armáda požaduje a ať to řeší politika.“ Jako bych dnes slyšel opětovný návrat těchto veskrze chybných myšlenkových pochodů. Stačí pohlédnout na stav zajišťování obrany České republiky a vidíme k jakým výsledkům tyto hloupé myšlenky vedou.
Jaký je zásadní předpoklad pro systematický postup při naplňování cílů výstavby armády?
Systematický a metodický postup při naplňování cílů výstavby armády vyžaduje jistotu trendu zvyšování výdajů na obranu. Obdobně jako tomu bylo v letech 2014–2022, kdy se výdaje na obranu zvýšily ze 42,0 mld. Kč na 90,80 mld. Kč. Pak lze zajistit výstavbu armády jdoucí v pravidelném taktu, efektivně a účelně. Proto je také uvedené období hodnoceno ve výstavbě naší armády v kritériích koncepční rozvoj/modernizace. Zatímco výdaje na obranu v podobě neuchopitelných „%“ provedených v rázových vlnách, jako tomu bylo v uplynulých čtyřech letech, nevyhnutelně srazily hodnocení výstavby armády do kritéria stagnace/stagnace. Od početních stavů, přes výstavbu těžké brigády, až po plnění cílů výstavby vojenských schopností.
S tím souvisí i moje otázka, kde dnes v roce 2026 bereme jistotu, že v roce 2035 Česká republika nesplní procentuální závazek k NATO ve výdajích na obranu? Úspěšnost strategií spočívá v tom, že jste při jejich tvorbě schopni klást ty správné otázky. V tomto případě jedna z nich zní, jakou kriteriální roli budou „procenta“ sehrávat v požadavcích na plnění závazků vůči Alianci v roce 2035? Myslím, že je srozumitelné, co tím říkám. Od vstupu České republiky do NATO byly principiální parametry hodnocení zemí v rámci obranného plánování NATO, těch které se podstatným způsobem dotýkaly naší armády, změněny čtyřikrát.
Pokud bychom se věnovali konkrétnímu příkladu – k 1. lednu 2026 jsme měli mít moderně vyzbrojené brigádní úkolové uskupení těžkého typu...
V letech 2014–2025 se výdaje na obranu zvýšily zhruba o 400 %. Výstavbu těžké brigády jsme jako závazek k NATO přijali, zplánovali a koncepčně rozpracovali jako cíl do roku 2026 v době, kdy výše výdajů na obranu dosahovala v roce 2017 okolo 52.5 mld. Kč. Jak potom vysvětlit, že její výstavba byla minulou vládou a velením armády odložena až někde k roku 2035, když výdaje na obranu dosáhly v roce 2025 téměř 160 mld. Kč? Na jaké logice spočívá tvrzení, že pokud rozpočet kapitoly ministerstva obrany nedosáhne v roce 2026 výše 175.8 mld. Kč nebudou splněny cíle výstavby schopností přijaté na NATO Summit Hague 2025, když nejsou dosud splněny ani cíle z roku 2017? Při těchto otázkách zavládá na jednáních hrobové mlčení. Protože podstatou problému nejsou finance, ale způsob výstavby naší armády.
Není nic praktičtějšího ve výstavbě armády než kvalitní teorie. Čím více teoretických vstupů máte k dispozici, tím optimálnější lze nalézt řešení pro danou situaci. Proto se v minulosti mnou a společně s kolegy předkládaná řešení potvrzovala. Ideologie, vehemence a rádoby zásadové postoje v prosazování subjektivních představ o výstavbě armády prostě nevedou nikam a v minulosti nás stály miliardy bez hmatatelného výsledku. Požadujme proto po lidech, kteří dnes spouští alarm ohledně nedostatečné výše výdajů na obranu v roce 2026 (!), zdůvodnění mající oporu v teorii a v koncepčním řešení. Pokud je nepředloží, chápu to jako ztrátu času a ukončeme tuto plytkou diskusi.
Často se mluví o nutnosti navyšovat výrobu munice a střeliva v Evropě – jakou prioritu podle Vás má v české obranné politice posilování a rozvoj domácí výroby munice a střeliva, a jak to zapadá do celkového trendu budování dlouhodobé odolnosti a soběstačnosti našich ozbrojených sil?
To je základ. Když vezmeme projekty vyzbrojování za posledních deset let, všude byla podmínka, aby tam byla česká munice – i když to vyvolávalo komplikace na začátku. Třeba u děl 155 mm to přímo Výbor pro obranu požadoval: z hlediska podílů české výroby a bezpečnosti dodávek v krizi musí být munice vyráběna v České republice. Stejně to bude u nových systémů – musíme uzavřít servisní smlouvy, smlouvy na podporu životního cyklu, smlouvy na dodávky munice pro všechny nové zbraňové systémy. Je to jeden z velkých úkolů. Proto jsem to dal do programového prohlášení: musíme dát do rovnováhy centrální běžné výdaje s investičními. Munice a servisy – to jsou totiž běžné výdaje, ne investice. Pokud rozpočet nebude metodicky růst, bude to obtížné. A to zapadá přesně do trendu dlouhodobé odolnosti a soběstačnosti – procenta nejsou garance, trend ano. V tržní ekonomice potřebujeme vidět nominální růst, abychom plánovali.
V Bruselu jste hovořil o shodě na posilování odstrašení a obrany proti dronům – můžete naznačit, jakými směry se v této oblasti bude Armáda České republiky rozvíjet?
Ano, shoda byla jasná – posilování odstrašení vůči všem potenciálním protivníkům a obrana proti dronům všech kategorií. My se budeme rozvíjet vyváženě: posilování protivzdušné obrany, protidronových schopností, ale v souladu s teorií – účel, typ, velikost armády vůči hrozbě, riziku, ohrožení. Nebudeme se upínat jen k jednomu směru, ale budovat celistvé schopnosti, které zapadají do dlouhodobého trendu.
Tagy