Autor fotografie: foto: Josef Šutka, Ministerstvo obrany, army.cz|Popisek: Vypálení protitankové řízené střely Javelin
Prvním bodem programového prohlášení vlády v oblasti obrany byl slib navyšovat výdaje na obranu země v souladu s aliančními závazky tak, aby dosáhly úrovně 2 % HDP už v rozpočtu na rok 2025 a zároveň prosazení legislativního zakotvení této úrovně obranných výdajů jako minimální hranice. Po útoku Ruska na Ukrajinu toho chce vláda dosáhnout již v roce 2024. Zákon o financování obrany je nyní v mezirezortním připomínkovém řízení. Po letech nejistého a především nedostatečného financování armády, které se projevilo jejím rostoucím vnitřním dluhem, tak bude zákonodárcům předložena norma, která formálně vyjadřuje důraz na obranu jako na zásadní vládní prioritu. A to v kontextu výrazně zhoršené mezinárodní bezpečnostní situace, a také s obecnou podporou velké většiny v obou komorách parlamentu.
Česká republika patřila dosud z hlediska financování ozbrojených sil dlouhodobě spíše mezi ty méně zodpovědné členy NATO, pokud jako měřítko zodpovědnosti přijmeme závazek vydávat na obranu každoročně 2 % hrubého domácího produktu, který byl přijat na summitu ve Walesu v roce 2014. Pro Českou republiku poněkud paradoxně v roce, kdy dosáhla nejnižší hodnoty tohoto ukazatele ve své dosavadní historii: 0,96 %, v absolutní hodnotě 41,1 miliardy korun. Následoval pomalý růst z roku na rok na 1,39 % v roce 2021 (84,9 miliardy) a 1,35 % jako předpoklad pro letošní rok (v absolutní hodnotě nárůst na 89,1 miliardy; relativní pokles jde především na vrub nemožnosti realizovat akvizici BVP již v letošním roce).
Aktuální úrovně 1,3-1,4 % HDP dosáhly v posledním roce státy jako Albánie, Kanada nebo Dánsko. Výrazně méně pak Belgie (1,07 %), Lucembursko (0,54 %), Slovinsko (1,22 %) a Španělsko (1,03 %). Všechny ostatní vydávají více než Česká republika. Zároveň v posledních letech plní Česká republika minimální podíl investičních či programových výdajů na úrovni 20 % (20,2 % za rok 2021), nicméně i v tomto ohledu patří k zemím, které vydávají v této oblasti spíše menší podíl svého obranného rozpočtu. Premianty jsou v tomto ohledu Chorvatsko, Turecko, Maďarsko, Řecko a Polsko s hodnotou překračující 30 % - což je také úroveň, k níž má směřovat stávající rozpočet a střednědobý výhled prezentovaný Výboru pro obranu začátkem roku.
Česká republika, ovšem není zdaleka osamocena, prochází ekonomicky obtížným obdobím a největší problémy jsou teprve před námi. V tomto ohledu nicméně "kouzelně" funguje vyjádření obranného rozpočtu procentem HDP. Připomenout můžeme absurdní výrok bývalého premiéra Bohuslava Sobotky, který navýšení obranného rozpočtu připouštěl až pro období ekonomického růstu. Jakoby snad dvě procenta z vyššího HDP byla v principu jiná dvě procenta. Skutečným problémem rychlého navýšení obranného rozpočtu na požadovanou úroveň je přitom především spíše "absorpční schopnost" rezortu obrany, tedy schopnost vynaložit prostředky efektivně a ve prospěch udržení a rozvoje ozbrojených sil. Závazek vydávat na obranu minimálně 2 % HDP splnilo v roce 2021 devět členských zemí (přičemž Řecko vydávalo o dvě setiny procenta více než Spojené státy).
Předvídatelný a stabilní finanční rámec je v oblasti obrany důležitý zejména proto, že největší akviziční či modernizační projekty trvají zpravidla několik let. Stanovení minimálního podílu obranného rozpočtu na HDP na úrovni 2 % zákonem znamená, že vláda, nebude-li z jakéhokoli důvodu chtít tento parametr naplňovat, bude muset zákon změnit. Tj. mít pro svou politiku dostatečnou podporu v obou komorách parlamentu a u prezidenta republiky. A než k takové změně hypoteticky přistoupí, bude muset svůj každoroční rozpočet sestavovat s respektem vůči platnému závazku.
Nejde však jen o relativní či absolutní výši prostředků alokovaných pro obranný rozpočet. Neméně důležitá je efektivita vynakládání těchto prostředků, efektivní řízení výdajů na obranu státu, což se týká především zmíněné kapitoly programového financování. Cílem je v tomto ohledu možnost využít nespotřebované výdaje v daném roce na vládou schválené strategické projekty. V tomto směru jde o kompromis mezi ministerstvy obrany a financí - původní záměr zřídit za účelem financování strategických projektů speciální "obranný fond" nebude z důvodu vysokých nákladů obsluhy státního dluhu realizován.
Návrh zákona zakotvující v právním řádu obranné výdaje ve výši minimálně 2 % HDP ministryně obrany Jana Černochová předkládá v době, kdy před Českou republikou stojí zásadní akviziční projekty. Kromě financování již uzavřených akvizice radarů, vrtulníků, samohybných děl nebo systému PVO je to především nákup 210 pásových bojových vozidel pěchoty, nákup pěti desítek moderních tanků a modernizace čtrnácti starších tanků, které ČR obdrží darem z Německa, nákup 159 lehkých útočných vozidel, šesti desítek samohybných minometů, sedmi desítek nových vozidel Pandur II a modernizace stávajících, nákup obrněných vozidel TITUS, nebo a z hlediska celkových nákladů především nákup 24 nadzvukových bojových letounů, které po roce 2027 (resp. 2029) nahradí stávajících 14 letounů Gripen C/D.
Výdaje na obranu ve výši 2 % HDP mohou působit pohledem posledních dvou desítek let jako značné. Bezpečnost státu není samozřejmost ani zadarmo; stát potřebuje dobře připravenou, vycvičenou, vyzbrojenou a motivovanou armádu, a tohoto stavu nedocílí úsporami, škrtáním, nakupováním nejlevnějšího zboří ani vršením vnitřního dluhu ozbrojených sil. Přitom díky budování kolektivní obrany v rámci NATO máme možnost dosáhnout lepších výsledků ekonomicky efektivněji.
Účinnost návrhu zákona je navrhována 1. července 2023, a v případě schválení bude podle něj sestavován již rozpočet pro rok 2024. Závazek vydávat na obranu 2 % HDP přitom nezpochybňuje žádná relevantní politická síla a byl součástí programového prohlášení minulé vlády, stejně jako součástí volebních programů. Lze tedy očekávat, že alespoň v obecných rysech bude mít návrh podporu i od nejsilnějšího opozičního hnutí. Ministryně obrany tím splní předvolební slib a první bod programového prohlášení vlády, včetně zpřesnění v reakci na ruskou agresi vůči Ukrajině z února letošního roku.
Zdroj: nato.int; Ministerstvo obrany