Místo obrany teritoria se armáda stává výsadkovou velmocí. Co bude s modernizací pozemních sil?

Místo obrany teritoria se armáda stává výsadkovou velmocí. Co bude s modernizací pozemních sil?
Autor: Ivo Zelinka, CC BY-SA 4.0|Popisek: 43. výsadkový pluk
19 / 03 / 2021, 13:00

Na úrovni hlav vlád bylo přijato usnesení NATO o orientaci na teritoriální obranu, tedy posílení pozemních sil a modernizaci jejich výzbroje, jako BVP, tanky děla apod. V duchu tohoto usnesení se ČR zavázala poskytnout silám NATO k dispozici zmodernizovanou 7. mechanizovanou brigádu, tzv. těžkou – s pásovými BVP a zmodernizovanými tanky. Skutečnost je, že tendr na BVP je ohrožen a modernizace tanků nereálná, protože nejsou náhradní díly. Zcela v rozporu s usnesením hlav států a závazky ČR si AČR potichu postavila výsadkový pluk, který tak dlouhodobě odčerpává životně důležité finance na modernizaci 7. mb, jež je pod různými záminkami neustále odkládána. Místo obrany teritoria se AČR stává výsadkovou velmocí. Takže jaký je stav?

Modernizace a výstavba AČR je materiálem na čtivou detektivku nebo na satirický román. Z obojího jde strach, pokud si za kulisu dosadíme obranyschopnost země, výši obranného rozpočtu, ne/čerpání financí na modernizaci, způsob provádění výběrových řízení apod. Ale bez tohoto, by to jistě mohly být velmi čtivé možná bestsellery s mnoha neuvěřitelnými zápletkami.

SM již jednou otevřel diskusi o stavu současných tankových sil AČR a směřování využití a konstrukce tanků obecně. Nyní se opět objevily informace o stavu tanků AČR (publikováno na hlavních zpravodajských serverech ČR), jež jen potvrzují informace SM poskytnuté dříve. O co se jedná? V tomto případě opět o modernizaci – dle náčelníka generálního štábu Aleše Opaty zhodnocení tanků T-72 M4CZ. S trochou nadsázky se zdá, že tyto tanky budou zhodnoceny tak, že po zaplacení všeho „budou mít cenu zlata“ a vzhledem k jejich ceně a riziku poškození či zničení budou sice funkční, ale nikdo nepodepíše jejich nasazení a tím možnou ztrátu nebo odepsání obrovských financí do nich vložených. Cenově se bude skoro jednat o gripeny na pásech.

Ministr obrany Lubomír Metnar to jistě „s péči správného hospodáře“ vede v patrnosti a společně s generálem Opatou „vědí, co chtějí“. Hlasy ne tak profesně zdatných lidí z různých institucí, škol ale i od útvarů říkají, že modernizovaný šrot bude i nadále šrotem, jen o hodně dražším a navíc neprodejným. Ale pece ve Vítkovicích prý nabízejí řešení a MO podpoří domácí ekonomiku. Teď vážně, všichni volají po logickém, efektivním a dlouhodobém řešení, což „zhodnocení“ T-72 M4CZ rozhodně není, možností je pouze akvizice nebo zrušení schopností. Ale ztracené schopnosti se získávají zpět dlouho a draze, takže nejefektivnější je akvizice moderních zbraňových systémů, v tomto případě hlavních bojových tanků (MBT), a nebavíme se o konkrétním typu, ale o technologii. Co nás opět vede k těmto závěrům?

Jak v současnosti bylo například na serveru novinky.cz zveřejněno, že zhodnocení tanků se bude muset obejít bez modernizace motorů, na něž nejsou náhradní díly. Toto zapadá do kontextu nečekaného navýšení ceny plánované modernizace. Byly dva hlavní případy masivního, až dvojnásobného zdražení akvizice/modernizace, a to pasivní systémy ERA a T-72 M4CZ. Dle získaných informací byla ze strany VOP CZ po jednáních s MO cena snížena na původní, ale již nebylo zveřejněno, že údajně toho bylo dosaženo tím, že se nebude modernizovat celý powerpack, tedy motor i automatická převodovka, ale jen motor. Zřejmě již tehdy bylo zjištěno, že náhradní díly nejsou, respektive jejich pořízení bude znamenat reverzní inženýrství, repase nebo obnovení výroby – na náklady pořizovatele, tedy AČR. Pak je cenový skok pochopitelný, a snížení ceny vypuštěním klíčové položky je logické.

Motor se zdál zřejmě být jednodušší oříšek, než je automatická převodovka, proto byl motor ponechán ke zhodnocení, rozumějme po vynechání vzletných slov, k celkové generální opravě, u některých tanků by se, vzhledem k jejich stavu, možná mohlo hovořit spíše o rekonstrukci veteránů. Každý motorista, ať jezdí nebo jezdil na Jawa Pionýr, ve Ferrari nebo v tanku, si uvědomuje, je mezi převodovkou a motorem je jasná vazba, jedno je sladěno s druhým. U starších modelů techniky se mluvilo o motorovém prostoru a převodovce, pak byl motoro-převodový prostor, což jasně indikuje vždy přítomnost dvou samostatných, ale precizně sesynchronizovaných jednotek.

Dnes mají moderní tanky powerpack, jenž jasně říká, že se jedná o v podstatě homogenní soustrojí, kdy funkčnost jednoho jednoznačně ovlivňuje funkčnost druhého a jsou neoddělitelné. A typicky českou cestou budeme pro AČR modernizovat jen polovinu z celku, a to ještě nejsou náhradní díly ani pro tu druhou. Jistě radostné překvapení a poznání. Kdysi kdosi řekl, že „překvapení nemusí být jen kladná, hlavní je, když jsou silná, člověk si je pak dlouho pamatuje…“ Zdá se, že MO ČR a AČR v modernizačních projektech tuto filozofii dotáhlo do absolutního konce  – „Překvapení budou jen negativní a nikdo si je nesmí pamatovat, aby příště mohla být stejná a silnější …“  

V článku SM o tom, zda umí naše armáda nakupovat jsme zmiňovali řešení procesu. V návaznosti na uvedený článek a obsah zde uvedeného je potřeba doplnit jednu drobnou poznámku, a to jsou kontrolní mechanismy. Ministr samozřejmě nemusí a nemůže vědět vše, od toho má odborníky. Dnes má ministr, aby se mohl správně rozhodovat a nebyl přetížen jinou agendou, k dispozici neuvěřitelných a historicky nebývalých osm (skutečně 8) náměstků, dále státního tajemníka a náčelníka generálního štábu. A aby bylo možno kontrolovat i věci možná nestandardní, jako je korupce, ovlivňování, cizí či zahraniční vlivy, manipulace, nedodržení povinností správného hospodáře atd., má k dispozici inspekci ministra, vojenskou policii a tajnou službu (Vojenské zpravodajství). Jak je tedy možné, že se něco tak pro laiky i odborníky nepochopitelného pořád děje? Zkuste si někdo spočítat, kolik lidí by to vše mělo kontrolovat a kolik financí se na ně vynakládá. Hodně lidí a hodně peněz je nejobecnější odhad.

A podívejme se trochu za horizont české kotliny. Po anexi Krymu, kdy „zelení mužíci“ s moderní výzbrojí odkrojili kus území suverénního státu, NATO na svých summitech 2014 ve Walesu i 2016 ve Varšavě potvrdilo platnost základní doktríny NATO, tedy posílení teritoriální obrany posílením hlavních bojových jednotek těžkého typu, což znamená obrany jednotlivých členských zemí i aliance jako celku a odklon od budování lehkých expedičních sil. Zároveň se členské státy zavázaly k vybudování a kolektivnímu přispívaní jednotkami do VJTF (Very High Readiness Task Force) a námořního ekvivalentu. Úkolem VJTF je ve velmi krátké době nasadit silné komplexně strukturované obranné síly schopné provést robustní protiútok proti jakkoliv vyzbrojenému protivníkovi ohrožujícímu teritorium kterékoliv členské země.

Naše tanky, Pandury nebo gripeny v Litvě nebo na hranicích Ukrajiny chrání i naše území, nemusíme a nemůžeme čekat, až když to ,,bouchá" u Hodonína. A proto se AČR zavázala modernizovat 7. mb, tzv. těžkou brigádu, a tu poskytnout ve prospěch kolektivního velení. Není to, že cizáci velí našim nebohým vojákům, ČR/AČR má ve všech politických i vojenských orgánech NATO odpovídající zastoupení. A přispívají všichni, ale v otázce našeho příspěvku cestou 7.mb se jeví, že ji Češi papírově připraví, ale jinak budou ochotni bojovat za vlastní ochranu do posledního amerického, německého, slovenského nebo litevského vojáka. Sami nebudou mít čím.

Takže úkol zněl jasně – a potažmo i závazek, těžká technika k obraně ČR a NATO. Pro MO ČR a AČR se zřejmě v překladu něco VELMI POKAZILO A ZTRATILO. Tendr na BVP má zpoždění již na smrtelnou mez, modernizace tanků je odsouvána, a navíc bude zřejmě nekompletní, dělostřelci se snad dočkají. A zde vzniká onen český paradox. V roce 2020, přesně 1.října, dosáhl počátečních operačních schopností 43. výsadkový pluk, kdy jeho výstavba měla být zahájena transformací 43. výsadkového praporu v roce 2014. Plných operačních schopností má dosáhnout v roce 2026, shodou okolností zrovna na toto období je odsunuta modernizace tanků AČR, jež společně s BVP je odsouvána po řadu let minulých. Po celou dobu závazku modernizovat 7. mechanizovanou brigádu je budován výsadkový pluk, tedy útvar určený na vše jiné než k obraně vlastního teritoria. Proti tankům, dělům, dronům raketometům či jiné technice není určen. Sice je tvrzeno, že je určen k reakcím na nové hrozby doma i ve světě, a to prostřednictvím bojových akcí typu:

  • vzdušně-výsadkové operace,
  • operace v týlu nepřítele,
  • operace „vyhledej a znič“,
  • boj na zdrženou,
  • přepadové operace,
  • léčky,
  • operace na ovládnutí,
  • stabilizační operace,
  • evakuace civilistů,
  • záchrana leteckých osádek

Těžko se tam hledá nová hrozba doma, že? A k tomu má mít více než 1200 vojáků a kolem 100 lehkých obrněných bojových vozidel, vrtulníky a další výzbroj a výstroj.

AČR se stane tedy výsadkovou mocností světa, protože v její organizaci jsou výsadkáři schováni ve 4. brigádě rychlého nasazení, 102. průzkumném praporu v Prostějově, 601. skupině speciálních sil v Prostějově a nově v 43. výsadkovém pluku v Chrudimi.

A pak má AČR 7. mechanizovanou brigádu s dvěma prapory na BVP-2 a jedním praporem na T-72 M4CZ a jednu dělostřeleckou brigádu na starých ShKH vz.70 DANA. Na každého pozemního bojovníka s přestárlou nebo nefunkční technikou jeden luxusně vyzbrojený a vystrojený výsadkář. Není to paradox v kontextu našich závazků vůči spojencům? A není to zvláštní vyházet „polovinu“ AČR z letadel a vrtulníků s lehkou výstrojí kamsi do tajgy, stepi nebo buše a pro vlastní obranu mít „luky a cepy“?

Ministr Metnar tvrdí, že pokud armáda nedostane zbylých 5 miliard, tak rezignuje, neboť se nechce koukat na to, jak se nebude moci modernizovat. Ale vždyť se na to dívá celou dobu, a on, jeho poradci, náměstci a kontrolní orgány s tím dělají co? Spíše je zajímavá otázka, co se s těmi 5 miliardami Kč stane, když je dostane. Nakoupí další padáky a odsune BVP a tanky a systémy řízení a PVO a děla a raketomety a samohybné minomety a všechno co pozemní síly potřebují do pekla nenávratnosti? Spíše než rezignovat by měl asi Metnar vzít někoho k odpovědnosti, a pak možná také odejít.

Zde lze jen parafrázovat jednu známou a smutnou píseň:

Kdepak že ty prachy jsou?

Co se s nima mohlo stát?

Kdo to kdy odpoví?

Kdo to kdy odpoví …

 

 

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace