Autor fotografie: redakce|Popisek: 26. schůze výboru pro obranu
Zpravodajem bodu věnovaného na 26. schůzi výboru pro obranu akvizici bojových vozidel pro speciální síly (SOV) byl místopředseda výboru, poslanec Pavel Růžička (ANO). V průběhu února se v médiích o zakázce na 24 vozidel objevila první informace. Poslanec Růžička navrhl zařadit tento bod na program schůze, protože poslanci výboru ani podvýboru pro akvizice o ní dosud neměli žádnou informaci. V rozhovoru vysvětluje, co poslance na dosavadním průběhu zakázky zajímá.
Pane místopředsedo, do programu schůze jste navrhl zařadit bod věnující se pořízení zbraňových systémů a bojových vozidel pro speciální síly. Co bylo cílem jeho projednání?
Jako poslanci výboru pro obranu jsme až do teď mohli ohledně nákupu bojových vozidel pro speciální síly vycházet jen z veřejných zdrojů, v nichž se objevovaly různé informace, nejasnosti a spekulace. Mým cílem bylo vnést do věci jasné světlo a pokud možno různé spekulace utnout. Především musím říci, a tím jsem také uvedl svou zpravodajskou zprávu, že nezpochybňuji ani zvolené řešení, a už vůbec nezpochybňuji potřebu modernizovat vybavení speciálních sil. Považoval jsem však za nešťastné, že dva měsíce sledujeme různé mediální články, ale jako členové výboru nemáme o zakázce informace přímo od ministerstva.
Zakázka na tato vozidla pro speciální síly nebyla obsažena v informaci o stavu vybraných strategických a zvlášť významných projektů vyzbrojování, kterou jsme jako členové výboru dostali v lednu. Přehled zahrnoval jen příbuznou, ale zcela odlišnou a oddělenou zakázku na lehká útočná vozidla pro výsadkáře. Bojová vozidla pro speciální síly jsem nenašel ani v kapitolním sešitě, v rozpočtu pro rok 2023. Přitom jde o zakázku v hodnotě asi 1,5 miliardy korun, což považuji za významnou částku, a to i ve srovnání s dalšími projekty, které v obou dokumentech obsaženy jsou.
Ministryně obrany Jana Černochová opakovaně vyvrací a i během zmíněné schůze důrazně vyvracela spekulace o tom, že na průběh této zakázky má vliv první náměstek František Šulc, který dříve podnikal společně s majitelem dodavatele, s jehož přímým oslovením kolegium souhlasilo. Vnímáte tuto vazbu jako problematickou?
Pan náměstek podle toho, co řekla paní ministryně, jednak vypracoval čestné prohlášení, že se rozhodovacích procesů spojených s LPP nebude účastnit, jednak disponuje právním posouzením, podle kterého není ve střetu zájmů, a přesto se jednání neúčastnil, což potvrdil náčelník generálního štábu i ředitel Koudelka. Nemám žádný důvod tomu nevěřit. Připojuji se v tomto ohledu ovšem k tomu, co ještě ve veřejné části jednání výboru řekl kolega Josef Bělica. Své spolupracovníky si vybírá paní ministryně, ona nese politickou odpovědnost, a ona si to musí obhájit před svými voliči a před veřejností.
Paní ministryně vysvětlovala, že celý projekt je dlouhodobě připravovaný. Mluvila o neúspěšné zakázce na vozidla Perun a o tom, že studie proveditelnosti ve VTÚ a specifikace na vozidlo vznikly v červnu 2021, tedy ještě před jejím příchodem na ministerstvo a před příchodem náměstka Šulce. Podle generála Řehky bylo zvažováno několik možností a zvolené řešení je postavené na základě požadavků speciálních sil. To v žádném případě nerozporuji. Každá akvizice prochází několika fázemi. Faktem zůstává, že kolegium ministryně obrany souhlasilo s konkrétním řešením letos v lednu, a kdyby se informace nedostala do médií, ani my jako poslanci výboru pro obranu bychom o ní neměli povědomí.
Zmínil jste, že zakázka nebyla obsažena v rozpočtu na rok 2023. Čím to ministerstvo vysvětluje?
Musím říci, že moc nerozumím určitému rozporu, který vidím v tom, že na jednu stranu jde údajně o dlouhodobě připravovanou zakázku, ale na druhou stranu se neobjevila v přehledu aktuálních zakázek, který máme jako poslanci od ledna k dispozici. A není obsažena právě ani v kapitolním sešitě pro rok 2023. To znamená, že ministerstvo pracuje na akvizici, na kterou dosud nemá vyhrazené prostředky. Pan ředitel Koudelka to vysvětlil tím, že realizace má být až v letech 2024 a 2025, a že tedy zakázka bude v rozpočtu na další rok. V kapitolním sešitě jsou ale běžně uváděné zakázky, kde je pro aktuální období nula a výdaje jsou plánovány až později. Podle sdělení jednoho vysoce postaveného zástupce armády, kterého nechci jmenovat, se zakázka jednoduše do rozpočtu „zapomněla dát“.
Rozumím tomu, že jde o vozidla pro speciální síly a z podstaty věci je tedy specifikace utajovaná. Pan generál Řehka to vysvětlil jasně. Na mě to ale působí, jakoby utajovaná byla samotná existence této zakázky. Informace, že vozidla budou stát tolik a tolik, životy vojáků ničím neohrožuje.
V médiích byla uvedena cena vozidel ve výši 2 miliardy korun. Vy jste na výboru řekl, že to bude asi 1,5 miliardy vč. DPH. To je stále přes 60 milionů korun za vozidlo. Obsahuje ta částka i zabezpečení životního cyklu?
Neumím posoudit, jestli jde o odpovídající cenu, a nemohu komentovat informace, které nám byly sděleny ve vyhrazeném režimu. Zda byla cena zakázky nezávisle ověřena, na to se ptal také předseda výboru Lubomír Metnar. Paní ministryně uvedla, že dosud nebylo o ničem rozhodnuto a že výběrové řízení je v procesu.
Kolegium ministryně obrany ale 26. ledna souhlasilo se způsobem zadání zakázky přímo společnosti LPP. A to na základě potřeb AČR. Co znamená, že nebylo o ničem rozhodnuto, a jakou formu má mít zmíněné výběrové řízení?
To je asi dobrá otázka, ale já vám na ni odpovědět neumím. Členy kolegia jsou náměstci, vrchní ředitelé sekcí MO, náčelník generálního štábu a jeho zástupci. Všichni přítomní souhlasili s tím, aby tato zakázka byla přidělena jmenované společnosti. Předpokládám, že následovat budou kroky akviziční sekce MO, bude podaná nabídka a podepsaná smlouva. O jaké jde výběrovém řízení, které by probíhalo, kdo se ho účastní a na jakém základě, nevím. Z dosavadních informací jsem vyrozuměl, že vznikla studie proveditelnosti a specifikace vozidla, následně bylo identifikováno jedno vybrané řešení, a kolegium schválilo, že bude přímo oslovena společnost, která je výhradním zástupcem britského výrobce Supacat.
video: youtube