Místopředseda Staněk: obranný průmysl je rodinným stříbrem, BVP bychom měli umět vyrobit v ČR

Místopředseda Staněk: obranný průmysl je rodinným stříbrem, BVP bychom měli umět vyrobit v ČR
Autor: Ministerstvo obrany (army.cz), volné dílo|Popisek: CV90, LYNX KF41, ASCOD 42
02 / 06 / 2021, 17:30

Do diskuse o záměru ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka změnit parametry zakázky na 210 pásových bojových vozidel pěchoty za 52 miliard korun tak, aby byla účast českého obranného průmyslu maximální možná, se kromě například poslankyně TOP09 Heleny Langšádlové, zapojil na svém blogu také místopředseda sněmovního Výboru pro obranu Antonín Staněk (ČSSD). Zatímco TOP09 mluví o "kalení vody" a interpeluje ve věci premiéra, Antonín Staněk píše o obranném průmyslu jako o rodinném stříbru, které je třeba nejen chránit, ale také rozmnožovat.

Helena Langšádlová dává úpravu tendru do souvislosti s prosincovým dopisem generálního ředitele společnosti Rheinmetall Armina Pappergera premiéru Babišovi. Přesně v intencích toho, jak o věci informovala některá média, od nichž přebírá do své interpelace také některé otázky, jako proč vláda neprojednala změny v zakázce s rozpravou a následným usnesením, ale jen ji vzala na vědomí jako informaci. Tím de facto námitku ministra Havlíčka ignorovala a rozpor mezi Ministerstvem obrany a MPO neřešila. Podle námitky MPO požadovalo vyšší zapojení českého obranného průmyslu do zakázky než minimálních 40 % stanovených v březnu 2019.

Výsledkem tedy je, že tendr pokračuje ve svých původních kolejích bez změn (kromě úpravy harmonogramu financování a dodávek) tak, jak byl na jaře 2019 zahájen, a v situaci, do níž se dostal díky vynuceným i nevynuceným průtahům a odkladům, problému s dočasným omezením obranného rozpočtu o 10 miliard podle komunistického požadavku a obecně důsledky opatření proti pandemii. Šance, že bude do voleb úspěšně skončen, je prakticky nulová, pokud se lze spolehnout, že v březnu Výboru pro obranu představený harmonogram skutečně počítal, jak bylo uvedeno a opakováno, s minimálními možnými lhůtami. Jejich součet pro na sebe navazující kroky vede nejdříve do prosince, tedy do doby dvou měsíců po říjnových volbách.

Zakázky na obraně byly v různých dobách měněny nebo rušeny podle vývoje situace, podle možností a měnících se záměrů. Z nějakého důvodu je ale pro některé politiky nepředstavitelné, aby se měnily parametry nákupu právě BVP. Jakoby snad stamiliardové schodky a celkový hospodářský propad nejen u nás nebyly dobrým důvodem podívat se, jestli je přes dva roky se vlekoucí akvizice nastavena a vlastně i prováděna rozumně a zodpovědně. Byť jen pokus o tom vést diskusi vzbuzuje vášnivé reakce, které neodeznívají ani ve chvíli, kdy se vláda rozhodne do požadavků nezasahovat.

Helenu Langšádlovou podpořil na twitteru Miroslav Kalousek. Podle "proslulého" náměstka Ministerstva obrany z 90. let "Je-li premiérem Andrej Babiš, tendr za 58 miliard nemůže proběhnout férově." Což tedy účastníci tendru neříkají. Ve čtvrtek 27. května proběhl na Libavé prezentační den v rámci testování funkčních vzorků BVP, a při té příležitosti zástupci všech tří potenciálních dodavatelů vyjadřovali spokojenost a naději, že se zakázku podaří zdárně dokončit. Riziko stížností po vyhlášení výsledku a návazně dalších průtahů tím současně samozřejmě nezaniká.

Ministra Havlíčka a jeho dnes již neaktuální záměr změnit nákup BVP tak, aby byla posílena role českého obranného průmyslu, včera naopak podpořil místopředseda Výboru pro obranu Antonín Staněk. V tak významné zakázce jde jeho slovy o to, že by "republika měla mít něco víc než jen kvalitní pancíř kolem několika set vojenských specialistů." Návrh MPO označil za dobrý a měli jsme díky němu "chvilkovou naději" na plnou kontrolu nad výrobou, jistotu zaměstnanosti pro několik set rodin, zvýšení mezinárodního renomé a podporu rozvoje české výrobní specificity, jistotu servisu a zajištění životního cyklu vozidel a nebyli bychom v pozici platícího, který čeká na dodávku, ale v podstatě bychom si sami vozidla vyrobili.

Staněk připomíná problém se zpožděnými dodávkami vakcín a dává jej do souvislosti s riziky dodávek pro armádu a říká, že pandemie ukázala, že ten, kdo ve smlouvě tahá za kratší provaz, může "dopadnout všelijak". Na druhou stranu také připomíná tradice předválečného československého obranného průmyslu, mluví o rodinném stříbru, které je třeba podporovat a rozmnožovat. Podobně jako ministr Havlíček přitom netvrdí, že přes požadavek vyššího zapojení českých firem nejede vlak. Podle místopředsedy Výboru pro obranu můžeme být přes pomalost postupu ministerských úředníků vlastně rádi, že "to funguje" a že byla předána výzva k podání finálních nabídek (právě 27. května), a všímá si i rizika dalších průtahů a odkladů, pokud by se po volbách muselo začít znovu.

Problém vidí Staněk v úřednících Ministerstva obrany. Podle něho s nimi dnes "nikdo nehne", ať již má politická reprezentace názor jakýkoli. Možná trochu zapomíná, že tu přece jen byl rozpor mezi ministrem obrany Metnarem, který trval na nastavených parametrech dodávky, a ministrem Havlíčkem, který by do nich byl rád zasáhl, a vláda se v podstatě a v konečném důsledku postavila na Metnarovu stranu. Je přitom lhostejné, zda k námitce Havlíčka inspiroval dopis ředitele Rheinmetallu premiérovi, jak se snaží vypátrat nyní třeba Helena Langšádlová, která explicitně o Rheinmetallu napsala, že jde o firmu, která má vazbu do Ruska. Klíčová společnost německého zbrojního průmyslu, která dodává mnoho různých systémů mnoha západním armádám, mj. nově také modernizuje britské tanky Challenger 2, dodává Boxery do Austrálie, "má vazby do Ruska"? Podobně jako Rheinmetall se přitom vyjádřila společnost GDELS. Ta má také vazby do Ruska?

Nešlo přitom o tajnou šifrovanou zprávu předávanou někde v příšeří hotelové lobby, ale standardní dopis generálního ředitele významné evropské zbrojovky premiérovi členské země NATO, a následně standardní proces v připomínkovém řízení. Česká republika na jaře 2021 nechce pro svůj obranný průmysl udělat v této věci více, škoda, co se dá dělat. Tak by se dal shrnout pohled Antonína Staňka. Má pravdu. Možná jsou skutečně rozběhnuté, či spíše "rozklopýtané" procesy ve fázi, kdy se nedá nic dělat. Tlačíme káru dál, a po volbách uvidíme.

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace