foto: AČR / Public domain/SPYDER
V polovině ledna 2026, během jednání o důvěře nové vládě, ve Sněmovně zaznělo několik klíčových priorit v oblasti obrany a bezpečnosti. Jednou z nejvýraznějších je v programovém prohlášení nové vlády protivzdušná obrana.
Současná vláda se při formulaci svých plánů evidentně inspirovala lekcemi z téměř čtyřletého konfliktu na Ukrajině, kde se každý den ukazuje, jak zásadní je schopnost chránit klíčovou státní infrastrukturu – elektrárny, nemocnice, vodní zdroje, průmyslové areály či telekomunikační uzly, tedy takzvané objekty důležité pro obranu státu (ODOS). Právě tato oblast se stala jedním z hlavních rozdílných bodů oproti předchozímu čtyřletému období, kdy resort obrany vedla Jana Černochová.
Moderní protivzdušná obrana
Moderní protivzdušná obrana se v praxi dělí na dvě základní složky. První chrání pozemní vojska a manévrové jednotky přímo na bojišti, druhá má za úkol bránit celé území státu a jeho kritickou infrastrukturu. V minulosti byly tyto dvě složky řízeny samostatně, ale informačně propojeny, aby radiolokátory nejprve detekovaly hrozbu, poté ji identifikovaly jako cizí či vlastní a nakonec – ideálně ještě daleko před hranicemi nebo předním okrajem obrany – umožnily její zničení. Nejúčinnějšími prostředky pro tento úkol jsou dnes moderní pozemní protiletadlové systémy, ať už stacionární, nebo mobilní – od amerického Patriot přes evropský SAMP/T, izraelský SPYDER, Barak, Skyshield až po lehčí systémy typu Mistral či RBS-70. K nim se přidávají specializované systémy C-RAM proti dělostřeleckým raketám a minometným granátům, protidronové systémy (C-UAS), rušičky elektronického boje a v blízké budoucnosti i laserové zbraně, jako je izraelský Iron Beam.
Přestože bývalá ministryně obrany Jana Černochová během čtyř let vlády Petra Fialy opakovaně ujišťovala veřejnost, že došlo k významnému pokroku v oblasti protivzdušné obrany, realita podle veřejně dostupných informací a hodnocení odborníků vypadá velmi odlišně. Klíčové projekty nabraly dramatická zpoždění, některé byly zcela zrušeny nebo odsunuty za horizont roku 2035. Tento vývoj je o to zarážející, že potřeba urychleného posílení pozemní PVO byla zřejmá už před ruským vpádem na Ukrajinu v únoru 2022. Právě v roce 2019 byly pořízeny systémy RBS-70NG, které však primárně slouží k ochraně manévrových jednotek a jen omezeně dokážou chránit menší objekty. V roce 2021 vláda ANO podepsala smlouvu na mobilní komplex Spyder CZE, který měl nahradit zcela zastaralé sovětské komplexy 2K12 Kub a přinést schopnost detekce i ničení cílů na vzdálenost 20 až 50 kilometrů. Systém je navržen s vysokou variabilitou díky kombinaci střel Python a Derby s různými systémy navedení.
Pod vedením Jany Černochové se situace dramaticky zhoršila
K tomu přibyly moderní radiolokátory ELM 2084 MMR (známé jako MADR) v počtu osmi kusů a mobilní rušiče STARKOM pro radioelektronický boj. Tyto kroky byly správné a v mnoha ohledech vizionářské. Přesto se pod vedením Jany Černochové situace dramaticky zhoršila. Nejvýraznějším symbolem selhání je právě projekt Spyder CZE. Smlouva počítala s dodáním čtyř baterií do tří let od podpisu, první měla být předána už v roce 2024. V únoru 2026 však stále probíhají vojskové zkoušky a plné operační nasazení se očekává nejdříve na jaře téhož roku – tedy se zpožděním více než dvou let. Současně se výrazně protáhla i výstavba potřebné infrastruktury ve Strakonicích, kam má být systém umístěn.
Ještě horší je osud dalších projektů. Systémy C-RAM (obrana proti raketové, dělostřelecké a minometné munici; využitelné také proti bezpilotním prostředkům a vyčkávací munici) byly původně plánovány Generálním štábem a ministerstvem za éry Lubomíra Metnara, ale pod Černochovou byly odsunuty až do let 2031–2035 (KVAČR 2035). V oblasti protidronové obrany (C-UAS) nebyly za celou dobu bojů na Ukrajině podniknuty jiné kroky než zadání zpracování nové koncepce PVO v roce 2025, tedy ve čtvrtém roce války. Obecně v oblasti PVO, kromě problémů se zaváděním radarů MADR a systému SPYDER, došlo jen k pořízení vozidel MARS se systémem RBS-70 NG, které však nelze označit za zásadní systémovou změnu – dotýká se v převážné míře „jen“ obrany manévrových jednotek, a to jen proti některým hrozbám.
Upřednostněny byly F-35 a dopravní letouny, které od nás NATO nepožaduje
Dalším symbolem nekompetentnosti bylo promarnění výhodné nabídky na rakety pro systém Spyder. Nabídka propadla kvůli liknavosti vedení resortu, takže stejné rakety byly o několik měsíců později nakoupeny o 200 milionů korun dráž. Finance a kapacity byly přesměrovány na projekty F-35 (plné operační schopnosti až po roce 2035 včetně infrastruktury a amerických prověrek) a střední transportní letoun (C-390), který nebyl úkolem NATO a o který Česko nemělo zájem. Přitom právě NATO v posledních letech označuje posílení pozemní protivzdušné obrany a dělostřelectva za absolutní priority.
Posílení PVO je prioritou současné vlády
Současná vláda naopak v programovém prohlášení z ledna 2026 explicitně zařadila posílení protivzdušné obrany státu mezi klíčové úkoly. Po jednání výboru pro obranu 20. ledna 2026 ministr obrany označil PVO za dlouho opomíjenou prioritu a potvrdil, že armáda připravuje doporučení pro výstavbu PVOS po roce 2030. Důraz je kladen na komplexní protidronovou ochranu, vícevrstvou strukturu a kombinaci národních i evropských kapacit – nikoliv jen na spoléhání na alianční stíhačky. Tento obrat je po letech stagnace a odkladů logický a nutný.
Čtyři roky pod vedením Jany Černochové přinesly v oblasti pozemní protivzdušné obrany především zpoždění, rušení projektů a promarněné příležitosti. Opakované ujišťování o „největší modernizaci v historii“ stojí v ostrém rozporu s fakty. Současná vláda naopak správně pochopila, že bez silné pozemní PVO nelze v 21. století zajistit reálnou obranyschopnost státu. Pokud se slova programového prohlášení promění v rychlé a konkrétní kroky – další baterie Spyder, systémy C-UAS a C-RAM, posílení radiolokační sítě a obnovení zrušených projektů –, může to být první skutečný posun k bezpečnější České republice po letech promarněného času.
Tagy