Pandemie koronaviru způsobila značné zpomalení ekonomiky a vyžádala si a ještě vyžádá obrovské finanční náklady, což se zákonitě projeví na stavu státní pokladny. Vláda proto musí zvýšit zadlužení a současně hledat úspory, takže se okamžitě začalo mluvit o škrtech v armádním rozpočtu, resp. o zrušení některých akvizicí. Část obav rozptýlily prohlášení vlády, premiéra i ministra obrany z května i června, že hlavní modernizační programy Armády České republiky musejí pokračovat. Avšak přesto dosud zůstává řada nezodpovězených otázek, které se týkají dalších důležitých projektů a možností pro uplatnění domácího zbrojního průmyslu.
Na jedné z květnových tiskových konferencí se předseda vlády Andrej Babiš, ministr obrany Lubomír Metnar a náčelník generálního štábu generál Aleš Opata vyjádřili v tom smyslu, že se již nesmí a nebude opakovat dřívější situace, kdy je armáda první „obětí“ při potřebě úspor ve veřejných financích. Ostatně právě skvělé výkony armády v krizi zřejmě přispěly k tomu, že by se obranný rozpočet neměl redukovat tak, jak se někteří v uplynulých měsících obávali. Premiér Babiš a ministr Metnar se zmínili i o potřebě podporovat domácí zbrojní průmysl, kde pracuje množství kvalifikovaných zaměstnanců a z něhož plynou daňové příjmy a moderní technologie. Modernizace armády by tedy měla maximálně zohledňovat zapojení českých podniků. Jako konkrétní příklady byly na konferenci uvedeny nákupy útočných pušek BREN od České zbrojovky a nákupy balistických vest od STV Group. Zazněl rovněž příslib, že by měly pokračovat čtyři rozsáhlé modernizační programy, které se týkají „velké“ vojenské techniky.
Nová bojová vozidla pěchoty
Na prvním místě je to nákup 210 nových bojových vozidel pěchoty za sumu 53 miliard korun. Právě o této akvizici, vůbec největší v historii Armády ČR, se v poslední době hovořilo jako o nejvíce ohrožené zamýšlenými škrty. Potřeba vystřídat stávající vozidla BVP-2 je však prostě již natolik akutní, že tento plán zrušit nelze, ačkoliv na konferenci bylo avizováno, že se hledá způsob, jak dodávky a platby rozložit do delšího časového horizontu. Na tomto projektu by se měly české firmy podílet minimálně ze 40 %, což znamená, že by měly získat přes 21 miliard korun z celkové hodnoty projektu. To je nepochybně pozitivní zpráva bez ohledu na to, kterou z nabídek ministerstvo vybere, byť je také nutno podotknout, že největší část domácího podílu patrně získá státní podnik VOP CZ, který má působit jako systémový integrátor, resp. který se bude zabývat finální kompletací obrněnců. V současnosti jde o podnik silně ztrátový a již dřív se vyskytovaly spekulace, že lpění ministerstva na rozsáhlém zapojení VOP CZ do projektu je především projevem snahy tento podnik zachránit. Tím spíše by proto mělo platit, že by celou zakázku na vozidla měl získat uchazeč, který kromě „povinného“ angažmá VOP CZ nabídne i maximální možný podíl pro další české dodavatele.
Tři další rozsáhlé projekty
Také bylo oznámeno, že se zakoupí samohybná děla ráže NATO (tzn. 155 mm), která nahradí současné 152mm houfnice DANA, a nové protivzdušné systémy krátkého dosahu (SHORAD) jako náhrada za komplety Kub. Dle původních plánů má jít o 52 samohybných děl za sumu až 6 miliard korun a čtyři protivzdušné baterie za sumu až 10 miliard korun. V prvním případě se už bylo rozhodnuto o francouzském typu CAESAR, kdežto ve druhém případě se neoficiální zdroje shodují, že mezi favority náleží americký systém SL-AMRAAM a izraelský SPYDER. Samohybná děla i protivzdušné komplety by každopádně měly obdržet podvozky Tatra, takže u obou projektů se dá počítat s nějakým (byť menšinovým) zapojením českých firem. Čtvrtým velkým projektem modernizace, jenž pokračuje, je pořízení 600 až 1200 osobních terénních automobilů za sumu až dvou miliard korun. Také tady jde o akutní náhradu, neboť vozy Land Rover už dosluhují a sovětské automobily UAZ již vůbec nevyhovují. Nad zapojením českých firem se však vznáší otazník, protože žádný z vážných kandidátů se v Česku nevyrábí, ačkoliv se mluví o možnosti pořízení na Slovensku vyráběného vozu Land Rover New Defender ve vojenské verzi, do kterého jsou zabudované některé komponenty českých subdodavatelů.
.jpg)
Osudy dalších programů
Tím výčet modernizačních programů Armády ČR samozřejmě nekončí, ale na oné tiskové konferenci se o dalších položkách v seznamu nemluvilo a žádný z přítomných novinářů bohužel potřebné otázky nepoložil. Musí se totiž zdůraznit, že kromě oné výše popsané čtveřice existuje mnoho dalších záležitostí, které si zasluhují pozornost, a to jak z hlediska zajištění funkčnosti armády (a tedy bezpečnosti země), tak z hlediska zapojení domácího průmyslu. V uplynulých týdnech se navíc vyskytly určité neoficiální spekulace, které naznačují, že některé z těchto projektů by se měly zrušit, a to navzdory skutečnosti, že podíl českých firem na jejich realizaci je výrazně vyšší než u těch, jejichž pokračování bylo přislíbeno. Jde např. o samohybné minomety, které by mohla používat jak 7. mechanizovaná brigáda, tak 4. brigáda rychlého nasazení. Někdy na počátku roku se údajně rozhodlo, že armáda zakoupí minometnou obměnu kolového bojového vozidla Pandur II, ale tento záměr byl aktuálně zrušen. Stejně tak se údajně nepočítá s nákupy dalších vozidel řady Pandur II (kromě 20 již objednaných velitelských a spojovacích vozidel), ačkoli produkce této platformy probíhá z 80 % v Česku.
Obrněná vozidla TITUS
Obdobně je tomu i s šestikolovými obrněnými vozidly TITUS, která mají český původ v ještě vyšší míře, a to z 85 %, jelikož využívají podvozky firmy Tatra. Armáda chtěla nejprve zavést 62 exemplářů pro velitelské a spojovací účely a výhledově i další vozidla (celkem prý snad až tři stovky), která by sloužila hlavně jako platformy pro nejrůznější podpůrné účely, které dnes zastávají vozidla na šasi Tatra T 815 a Tatra T 810, případně dokonce ještě Praga V3S. Právě onen posledně uvedený, kdysi zajisté vynikající, ovšem nyní již beznadějně zastaralý vůz se dodnes používá mj. jako základ mobilních velitelských a spojovacích stanovišť, tedy právě v roli, pro niž by měly být koupeny první obrněnce TITUS. Známá vojenská poučka říká, že bez spojení není velení, takže náhrada prostředků této kategorie by se určitě neměla podceňovat. Zastaralá vozidla Praga V3S jsou dnes v takovém stavu, že nedokážou držet krok s novější technikou už ani na běžných silničních komunikacích. Tady lze připomenout, že vozidlo TITUS kombinuje velkou odolnost s vysokou pohyblivostí na silnici i v terénu a díky modulární koncepci má potenciál zastat v armádě velmi širokou škálu úkolů.
Dopravní a ženijní technika
Povážlivě stárne také vozový park 14. pluku logistické podpory a 15. ženijního pluku, protože oba tyto útvary stále provozují převážně techniku na podvozcích Tatra T 815 starých sérií, které pocházejí nejen z 90. let, ale často ještě z 80. let. Právě činnost armádních nákladních vozidel se během pandemické krize projevila jako vysoce významná, protože vojáci se podíleli mj. na distribuci ochranných pomůcek. Pro logistický pluk již byl předběžně plánován nákup nových valníkových automobilů a kromě toho hákových nakladačů, které standardně slouží pro práce s nákladními paletami a kontejnery. Mohou však plnit rovněž mnoho dalších rolí, protože řada druhů speciální výbavy se dnes konstruuje právě v paletové či kontejnerové podobě, a proto ji mohou tyto nakladače převážet. Obdobná situace panuje u ženistů, v jejichž případě je potřeba nahradit mj. mostní a vyprošťovací automobily. Také v tomto případě se naplánovaly akvizice moderních nástupců, díky jejichž novým podvozkům firmy Tatra a českým nástavbám by měl podíl domácích dodavatelů přesáhnout 90 %. Na vysoké představitele armády a státu by proto měly směřovat i otázky ohledně osudu těchto akvizicí.
Plány pro tankové vojsko
Vyskytly se též zprávy, že armáda odstoupila od plánů zavést ještě do konce 20. let 20. století nový typ tanku. „Tabulkově“ dnes existuje 30 modernizovaných tanků T-72M4 CZ, ale realita současnosti je bohužel taková, že kvůli nedostupnosti náhradních dílů pro systém řízení palby se několik exemplářů nachází mimo provoz, takže jedna ze tří rot 73. tankového praporu musí používat beznadějně zastaralá vozidla T-72M. Již dříve se objevily informace, že armáda chce u třiceti tanků provést „prodloužení životního cyklu“ (jakousi „malou modernizaci“), která by se kromě systému řízení palby týkala rovněž motoru a dovolila by prodloužit jejich provoz do doby, než se vybere nástupce.
Mluvilo se mj. o variantě jít cestou lehkých tanků na podvozku nového bojového vozidla pěchoty a v poslední době si získal značnou pozornost rovněž návrh inspirovat se u Poláků, resp. dohodnout se s Jižní Koreou na nákupu a „lokalizaci“, případně i na licenční výrobě tanků K2 Black Panther. V obou případech by se jistě výrazně angažovaly domácí firmy, zatímco na modernizaci T-72M4 CZ se český průmysl bude podílet pouze omezeně (a patrně půjde opět zejména o státní podnik VOP CZ), a navíc není jasné, jak má vypadat další budoucnost českého tankového vojska.
Závěr
Poslední týdny přinesly několik pozitivních zpráv pro Armádu ČR i zbrojní průmysl, protože obranný rozpočet by neměl utrpět fatální škrty a minimálně několik významných modernizačních projektů by mělo běžet dál. To se týká především záměru koupit nová bojová vozidla pěchoty, houfnice či protiletadlové systémy. Otázky se však vznášejí nad jinými programy, které možná nejsou tolik atraktivní, ale pro armádu jsou vysoce významné a vyznačují se vysokým podílem zapojení českého průmyslu. Jde zejména o obrněnce Pandur II a TITUS či logistickou a ženijní techniku na podvozcích Tatra. Velmi nejistou budoucnost má před sebou také tankové vojsko. Příslib nešetřit na schopnostech armády a zároveň maximálně podporovat domácí zbrojní průmysl je jistě chvályhodný a prozíravý, je však třeba dohlédnout na to, aby se s ním shodovaly rovněž konkrétní činy.
Tagy