Popisek: Radovan Vích
Redakce SM oslovila místopředsedu Výboru pro obranu a poslance Radovana Vícha, kterého se mimo jiné zeptala na ožehavou zprávu, kterou publikoval nedávno Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ). Zpráva upozorňuje zejména na podfinancování armády, stárnutí obrněných vozidel a nedostatečný servis spojený právě s tou technikou. V neposlední řadě redakci SM zajímalo, co si Vích myslí o tendru na 210 nových bojových vozidel pěchoty, který již probíhá v nových podmínkách, tedy ,,době koronavirové“.
Začněme středečním Výborem pro obranu, kde se projednávali závěry kontroly NKÚ. Jako jedno ze zásadních témat se řešily armádní servisy a opravy, například vozidel Pandur a Iveco. Vy jste k tomuto tématu vystupoval. Uspokojily Vás odpovědi MO a co by se mělo zlepšit?
Popravdě řečeno, jsem zjištěními a kontrolními závěry NKÚ v oblasti obrněné techniky armády silně znepokojený. Ministerstvo obrany neřeší náklady na údržbu a opravy (tzv. náklady na celý životní cyklus obrněné techniky), ačkoli to má dělat podle usnesení vlády už od roku 2011, a to provoz obrněné techniky dále prodražuje. To vede k závislosti na dodavateli servisní podpory a náhradních dílů. Náklady na servisní podporu a nákup náhradních dílů prodražily provoz obrněné techniky o 194 milionů Kč v roce 2016 a v roce 2018 dokonce až o 780 milionů Kč. Týkalo se to hlavně bojových vozidel pěchoty (BVP), obrněných transportérů a technického zhodnocení tanků. Navíc některé opravy byly úplně nesmyslné. Jako úprava obrněného vozidla za 86 milionů Kč, které se tím přetížilo, muselo se znovu upravovat, nefungovalo 6,5 měsíce a AČR ho nakonec pro zahraniční mise, kde mělo sloužit jako průzkumné vozidlo, vůbec nepoužila. Stále není podepsána smlouva na servis obrněných vozidel Pandur, která vypršela v dubnu. V důsledku toho vůbec nedochází k jejich opravám, přičemž se jedná o jednu z našich nejnovějších významných akvizic, která ještě není ani v polovině životního cyklu. V této souvislosti jsem vznesl dotazy na zástupce MO, proč tato smlouva není podepsána, přestože to slibovali již v dubnu a kdy je předpoklad uzavření této smlouvy. Na to mi bylo odpovězeno, že na tom MO pracuje a bude podepsána v létě. Nález ze strany NKÚ v podstatě potvrzuje skutečnosti, že MO neplnilo v minulosti v tomto smyslu úkoly s péčí řádného hospodáře a armádní logistika se tím i nadále prodražuje. Tato odpovědnost je plně v gesci MO a armádní logistiky, resp. těch, kdo smlouvy v minulosti (nejenom na Pandury) uzavírali. To je potřeba změnit, vyvodit jasnou odpovědnost a přijmout taková opatření, aby se to již neopakovalo.
Zpráva NKÚ popisovala, že bojová připravenost Pandurů byla ve sledovaném období 70 %, tanky T-72 byly bojově nasaditelné jen z 43 %. Zároveň bylo uvedeno, že letos se zatím na opravy čerpalo jen 16 % ze schváleného rozpočtu. O čem to podle Vás vypovídá?
Je potřeba ze strany odpovědných orgánů MO a AČR přijmout taková opatření, aby v oblasti průběžného čerpání finančních prostředků vyčleněných na opravy nepojízdné techniky (NEPOTE) došlo k významným změnám. Tanky T-72 jsou samostatnou kapitolou. Tento projekt nese znaky podpory Vojenského opravárenského podniku (VOP), který ale není schopen provádět modernizaci. Proto se hovoří o snížení celkové ceny a pouze o tzv. technickém zhodnocení, které zřejmě ale bude přeprodáno do jiných států a VOP bude z této zakázky mít pouze provizi. Můj názor je v této věci takový, že bych se již soustředil na plánovaný nákup nových tanků v horizontu několika dalších let a tento plánovaný modernizační projekt bych opustil.
Hodně se diskutují i celkové výdaje na armádu. Ministryně financí alena Schillerová avizovala, že schodek rozpočtu může být až 500 miliard korun. Ministr obrany Lubomír Metnar k tomu říká, že pokud by se na obraně mělo šetřit, tak by rezignoval. Jak se k tomu stavíte?
Ze strany ministra obrany Lubomíra Metnara (ANO) je to odvážné tvrzení a hozená pomyslná rukavice. Faktem je skutečnost, že naposledy měla armáda 2 % HDP, když byl premiérem Miloš Zeman. Od roku 2004 všechny vlády na armádu kašlaly a rozpočet klesal až na ostudných 0,97 % HDP. Nyní se to sice obrací, ale přišla koronavirová rána. Armáda je dnes podfinancovaná, přežívající a umírající, a to v řádech stovek miliard korun. Po posledním prohlášení ministryně financí Aleny Schillerové (ANO), že deficit letošního státního rozpočtu bude atakovat částku 500 miliard korun si ale osobně nedokážu představit, že by se armádní rozpočet škrtům vyhnul. Škrtat se bude všude a bezpečně bude o výši deficitu ve sněmovně velká diskuse, protože ekonomická pokoronavirová krize teprve začíná. Vládní program Antivirus končí v létě a odhad míry nezaměstnanosti na podzim je ve výši až 10 % ze současných 3,76 %, a to budou velké výpadky v příjmech, a naopak velké neplánované výdaje z rozpočtu státu. A to raději nehovořím o plánovaném rozpočtu na příští volební rok a přijatém zákonu o rozpočtové odpovědnosti, které zadlužil náš stát na dalších minimálně sedm let. Rozpočet MO by se snižovat neměl, ale na druhou stranu má rezort i vnitřní rezervy například v oblasti velké byrokracie, předražených amerických vrtulníků, nemovité infrastruktury včetně počtu zahraničních operací.
Největším armádním tendrem současnosti je nákup 210 bojových vozidel pěchoty za 52 miliard korun. Myslíte, že takto velkoryse pojatý tendr je správně nastavený, co se týče rozsahu? Myslíte, že variantou by mohlo být snížení počtu nakupovaných vozidel?
Já bych navrhoval tento tendr odsunout, anebo zcela zrušit. Chápu požadavek vojáků na nová BVP, ale koronavirová krize je bezprecedentní a její dopady na společnost budou obrovské. Armáda je dnes směšných 25 tisíc vojáků, přičemž jenom například Škoda Mladá Boleslav má 35 tisíc zaměstnanců. Jinými slovy jsou tady mnohem větší profesní skupiny, na které dopadlo vypnutí ekonomiky a těm je potřeba z úrovně státu pomoci v první řadě.
Možností řešení je modernizovat stávající BVP-2. Je potřeba upozadit nevýhody (balistická ochrana) a hledat jejich výhody. Těchto vozidel AČR dosud provozuje cca 180 ks a nutno dodat, že od roku 2015 jsou za oficiální hranicí životnosti. Mnohé z nich jsou ale přitom stále ještě v poměrně dobrém technickém stavu. Mezi výhody patří především jednoduchost a technická odolnost. Vysoce je hodnocena průchodnost BVP-2 těžkým terénem, možnost rychlého manévru, nízká hmotnost a zejména schopnost plavby. Velice důležitým faktorem je stávající úroveň učebně výcvikové základny, vyškolený personál, prostředky technické diagnostiky a stav náhradních dílů. To jsou faktory, které dnes poněkud ustupují do pozadí v případě České republiky, ve které dosud nebyla plně vybudována silniční infrastruktura a kde většina mostů nedovoluje nasazení moderních a těžkých BVP, která navíc nemají schopnost plavby. Jeví se jako neúčelné zbavovat se vozidel, která mají ještě dostatečnou technickou životnost. Úprava ve formě zvětšení prostoru osádek v roji se dá také řešit například úpravou sedaček. Pro modernizaci se rozhodlo ze sousedních států například Polsko a Slovensko. Přitom kompatibilita výzbroje se sousedními státy (V4) by měla být klíčová. Myslím, že to je krizová varianta řešení. Ale taková je situace.
Navíc modernizace stávajících BVP na území České republiky může v situaci, kdy přichází ekonomická krize a s ní související nezaměstnanost, zmírnit starost, kde zaměstnat ty, kdo přišli o svou dosavadní pracovní pozici. Firem i státních podniků schopným různých vojenských dodávek nemáme málo. Namátkou VOP CZ, který se sloučil s VOP Šternberk i se začleněnými výzkumnými ústavy VTÚPV Vyškov, VTÚVM Slavičín a VTÚO Brno. Dále firmy Tatra Defence Vehicles, Česká zbrojovka a mnoho dalších.