Mohou Američané přesunout svou základnu Incirlik z Turecka? Erdogan je stále více nečitelný

Jak Američané ,,naloží" se svým důležitým opěrným bodem, leteckou základnou Incirlik v Turecku ve zhoršeném ovzduší vzájemných vztahů Ankara-Washington?

Letecká základna Incirlik v Turecku patří k důležitým opěrným americkým bodům na Blízkém východě. Základna byla důležitým článkem v dlouhotrvající operaci Trvalá svoboda, která začala v roce 2001, od roku 2015 odsud vzlétávají americké letouny proti Islámskému státu. Incirlik je v podstatě produktem studené války, který vznikl již v 50. letech, a byl namířen proti hlavnímu geopolitickému nepříteli Sovětskému svazu. 

Americký magazín National Interest se pak zamýšlí, zda je v současné době udržitelné pro USA vydržovat v ovzduší zhoršených vztahů mezi Washingtonem a Ankarou tuto leteckou základnu dál. Už jsme zmínili, že Incirlik byl dříve namířen proti nepříteli, který představoval v době svého vzniku Sovětský svaz. Přesuňme se o dekády v čase dopředu do současnosti a zaměřme se právě na Turecko. Ač člen NATO, Turecko se rozhodně nechová jako jeho standardní součást a nepůsobí ani jako spřátelená země vůči USA a dalším zemím.

Jedním z prubířských kamenů vzájemné důvěry na trase Washington-Ankara se stal nákup ruských protivzdušných kompletů S-400, s nímž USA rezolutně nesouhlasily a odhodlaly se v prosinci minulého roku uvalit po průtazích na Turecko sankce. Mimochodem stejným trestem hrozí i Indii, která rovněž nakupuje zmíněné protivzdušné systémy. Další zhoršení vztahů pak přinesla turecká invaze do Sýrie, která přinesla pohromu také pro místní Kurdy.

A ještě jedna důležitá věc: Na Incirliku se nachází 50 jaderných bomb B61, které si sem Američané přivezli. Ty se samy o sobě mohou stát předmětem dalšího sporu. Američané přemýšlí, jak by mohli jaderné bomby odvézt zpět, jenže to by zřejmě mělo pro vzájemné vztahy další vážné konsekvence, protože Ankara by se mohla pokusit o vývoj vlastní jaderné zbraně. Ze spojenců NATO by se tak mohli stát už jen formální partneři.

Jiným, ale o to důležitějším problémem je dozajista autokratická politika Recepa Erdogana, kdysi velkého přítele EU, do níž chtěl před mnoha lety vstoupit. Ankara od té doby urazila dlouhou cestu, která však nebyla cestou k nějakému rozvolňování poměrů, ale naopak k osobní Erdoganově diktatuře, ,,zabalenou" navíc do jasně rozpoznatelného islámského hávu. Taková země nemůže být z podstaty členskou zemí EU, protože nesplňuje ani Kodaňská kritéria přijatá 1993. V nich se uvádí, že stát, který chce vstoupit do EU, musí mít funkční demokratický řád, právní stát a dodržovat lidská práva. A to se Turecka v současné podobě rozhodně netýká.

Na druhé straně je Turecko členem NATO, a to poměrně důležitým. Pokud si však USA domnívaly, že Turecko bude určitým ,,nárazníkovým pásmem" proti Rusku, tak se hluboce mýlily, je to totiž naopak, o čemž svědčí poměrně čilá vojensko-technická spolupráce mezi Tureckem a Ruskem. NATO se navíc díky Erdoganovi dostalo do velmi zvláštní situace, kdy propukají ostré spory mezi jeho členy, a to nejen mezi USA a Tureckem, ale také Řeckem a Tureckem.  Řecko i další státy (Francie) nesouhlasí s průzkumem těžby plynu a ropy ve východním Středomoří. Řecko tak v poslední době začíná investovat více finančních prostředků do vlastního zbrojení. Rozhodlo se pořídit vojenské vybavení od Francie - 18 letounů Dassault Rafale, čtyři fregaty a další vojenský materiál, protože Turecko jedná nevypočitatelně a netransparentně.

Abychom se však vrátili k podstatě věci. Za současných podmínek vyvstává otázka, zda je pro USA dále udržitelné mít v Turecku svou leteckou základnu a nepřesunout ji do ,,bezpečnějších vod", tedy do Řecka, jak se zamýšlí National Interest. Pro Američany by přesun základny do Řecka byl vyřešením trvale napjaté situace, která hrozí dalším zhoršením. Jako alternativy se nabízejí i základny v Kuvajtu nebo Jordánsku. Erdogan je politik nečitelný a hlavně nevypočitatelný, který za sebou neváhá pálit mosty, jen aby dosáhl svých stále ambicióznějších cílů.

Otázkou zůstává, jak by reagoval Erdogan na tento krok svého spojence v NATO a zda by použil svou ,,osvědčenou" vydírací politiku nejen proti USA, ale i NATO, a připoutal se se ještě ostentativněji k Rusku, čímž by mohl vrazit do NATO klín. Umístění základny v Incirliku je pro USA i NATO velmi cenné, a Turecko si je toho dobře vědomo. V dané situaci totiž není příliš mnoho možností. Pokud by se základna kamkoliv přesunula, vždy by to bylo bez jaderných zbraní v nové destinaci.

A nyní si představme, že by USA přesunuly z Turecka do Řecka (ať již kontinentálního, nebo například na Krétu) svoji základnu a k tomu přidaly jaderné bomby. Reakce Ankary by mohla být téměř explozivní.  Ale jak již bylo řečeno, Incirlik byl vybudován jako klíčová základna jižního křídla NATO, kdysi proti SSSR, dnes stále sleduje prostor Černého moře a jižní hranice Ruska a Ukrajiny, ale více se zaměřuje na Sýrii, Irán a regionálně operující ISIS. 

Turecko je navíc teoreticky tranzitní zemí pozemního spojení mezi Evropou a zeměmi Blízkého východu včetně Izraele a má též plně pod kontrolou lodní dopravu mezi Středozemním, Marmarským a Černým mořem. Turecko prostě v mnohém nejde obejít. S výjimkou OSN a tureckého členství v NATO jsou to právě Turecko, Arménie, Ázerbájdžán a Gruzie, jež nejsou členem žádné významné mezinárodní (regionální i globální) organizace. Turecko vzhledem ke své populaci, poloze a rostoucí ekonomické síle se stává oblastním hegemonem.

A ještě připomeňme jednu věc - armáda byla v Turecku dlouhodobě garantem bezpečnosti a sekulárního státu. S demografickými změnami, tedy rostoucí průmyslovou výrobou a s ní spojeným přesunem obyvatelstva z venkova do měst, došlo k zahuštění obyvatelstva v průmyslových oblastech a snadnějšímu přenosu radikálních myšlenek. Armáda postupně ztrácela vliv a po nezdařeném puči a čistkách přebírá ve státě moc klér. Nelze tedy vyloučit, že i v armádě se postupně rozšíří náboženské radikální myšlenky. Vyloučení Turecka z NATO nebo zásadní snížení jeho vlivu na úkor Řecka by mohlo být jedním z impulsů k takovému nežádoucímu vývoji.

Na Turecko má poměrně značný vliv současná německá kancléřka Merkelová, jež však oznámila postupný odchod z funkce. Nový americký prezident a jeho administrativa budou v počátku funkčního období mít jiné priority než usměrnění Erdogana. Ten si je jistě dobře vědom, že toto ,,Window of Opportunity" má omezenou časovou platnost. Lze se tedy domnívat, že tlak ze strany Turecka na EU a NATO poroste, kdy vůči EU by si možná chtěl Erdogan vyjednat zvláštní pozici, jakési členství bez členství, kdy bude využívat velké turecké diaspory v jednotlivých členských zemích EU. Turecko obviňuje právě Německo a Francii, že z obav z jeho rostoucí síly a počtu obyvatel blokovalo členství Turecka v EU. V rámci NATO bude provokovat svými vztahy s Ruskem, nebo islámskými zeměmi jako Irán nebo země Arabského poloostrova.

Vzájemné spory USA a Turecka tak nebudou v nejbližší době lepší, což je zřejmě matematická jistota, to by musel Erdogan ve funkci skončit a na jeho místo by musel přijít konsensuální člověk bez diktátorských ambic a snahy za každou cenu učinit z Turecka regionální velmoc. To je scénář za současných podmínek více nez nepravděpodobný. Každopádně pro všechny zúčastněné to bude diplomaticky i bezpečnostně velmi složité období, kdy ztráta Turecka s jeho ,,know-how" z NATO a lidským, průmyslovým, vojenským i geopolitickým potenciálem by pro NATO i Evropu byla téměř katastrofální a pro Rusko a islámský svět dar tisíciletí. 

 

Zdroj: National Interest

Tagy