Mozaikové válčiště – koncept budoucnosti?

Představiteli agentury DARPA byl prezentován koncept „Mosaic Warfare“ (MW), tedy něco jako mozaikové válčiště, jež by mělo být způsobem použití sil a prostředků a vedení boje v budoucnosti. Tento koncept obsahuje mnoho zajímavých myšlenek, zároveň však vyvolává nemalou řadu otázek.

Hlavním cílem MW je umožnit veliteli mít vždy k dispozici síly a prostředky adekvátní nastalé situaci, neboť je všeobecně známo, že plán přestává platit s prvním výstřelem a že i přes sebelepší přípravu vždy něco chybí. Proto má MW v podstatě vyplňovat okamžitě prázdná okénka v komplexní mozaice válčiště, a to jak sdílením dat, tak i prostředků.

Koncept v zárodku připomíná úkolová uskupení, jež se již osvědčila, ale většího rozsahu, a to propojením všech druhů sil, tedy pozemní síly, letectvo i námořnictvo za podpory kosmických senzorů. V současnosti mají vojenská uskupení pevnou organizační strukturu a vybavení, tedy i protivník může počítat s určitými silami a schopností bojového/palebného nasazení a k tomu uzpůsobit svoje obranná postavení nebo útočnou formaci a zásobování množstvím a typem munice. V případě mozaikového pojetí by však pevná struktura vymizela a rozhodující by byl komplexní obraz a cíl. Tedy protivník by neměl jasnou představu o protistojících silách, operační velitel by měl být též schopen mnohem pružněji měnit své plány v závislosti na vývoji komplexní situace nebo v jednotlivých krizových bodech a tím vždy protivníka zmást nebo předejít v určitém kroku. Zde budou zásadní roli hrát průzkum a klamné prostředky.

Zajímavou myšlenkou též je, že například do leteckého souboje není nutné poslat své nejmodernější stíhače, ale třeba bezpilotní stíhače o nějakou tu generaci starší, avšak ve vyšším počtu. Přečíslení nepřítele zajistí vzdušnou nadvládu a ztráty jsou akceptovatelné a povolené. V podstatě je jedno, zda je raketa odpálena z F-22 nebo z F-4, hlavní je, aby zničila cíl, a při zničení nosiče, F-4 stojí mnohokrát méně než F-22. Myšlenka možnosti přečíslení protivníka a reaktivací či prodloužením životnosti již dosluhujících letounů se velení USAF velmi intenzivně zaobírá. Připomeňme si „nestárnoucí“ A-10 nebo B-52 a v poslední řadě objednávku na dodávku dalších F-16.

Koncepce MW naznačuje, kam se moderní vojenské myšlení ubírá, avšak kde jsou též v současnosti jeho limity. MW předpokládá masivní nasazení bezpilotních/neřízených prostředků ve všech typech prostředí, tedy ve vzduchu, na zemi, na vodě i pod vodou, a to prostředků průzkumných i bojových. Přečíslení protivníka množstvím robotických nebo dálkově řízených prostředků enormně zvyšuje nároky na přenos dat v reálném čase a zároveň na stanovení stupňů odpovědnosti a priorit. Doposud měl velitel jasně stanovený sektor/úsek odpovědnost, úkol a věděl sektory a úkoly svých sousedů. Toto se nyní stírá a přehled by mělo jen nejvyšší velení, jež by úkoly i sektory mohlo měnit dle situace. Zde vzniká vysoké riziko „Friendly Fires“. Zároveň je nutno příslušně adaptovat zásobovací trasy, opravy/odsun techniky a odsun raněných tak, aby se nekřížily s manévrujícími bojovými jednotkami, ale aby je vždy včas zabezpečily. Nejčernějším scénářem by bylo, kdyby se vítězně rozpracovaná a překvapivě vedená operace zastavila pro nedostatek munice a paliva.

Reaktivací starých typů zbraňových systémů, byť v dálkově ovládaném módu znamená další nároky na prostory k jejich uskladnění/zaparkování/zakotvení a též obnovení dostatečných zásob náhradních dílů a munice. A nedělejme si iluze, mnohdy by bylo nutné též zcela od začátku vycvičit nové obsluhy i techniky. Ti poslední znalí věci již mohou být v důchodu.

Jednoznačným benefitem MW je schopnost okamžité reakce na situaci kdekoliv v komplexu mozaiky a rekalkulovat možnosti v mnoha variantách. Toto však klade nároky na kapacity výpočetní techniky, přenosových sítí, ochranu dat, utajenou komunikaci, kybernetickou bezpečnost a též nutnost modelovat nasazení různých typů techniky v dané situaci – tedy nasazením moderního letounu, přečíslením starými dálkově řízenými nebo použitím například speciální munice dělostřelectva nebo malého bojového dronu – různé rychlosti, různý účinek, různý vliv na další síly a prostředky. A za tím vším stojí jako obrovské strašidlo udržení komplexní a pružné logistiky.

Při akvizicích moderních zbraní se počítá, že 1/3 stojí systém a 2/3 pak jsou náklady na logistiku na životní cyklus. Takže se to dá parafrázovat, že představiteli DARPA představená vize „Mosaic Warfare“ je zajímavá, ale popsala pouze tu jednu třetinu a větší díl práce stále ještě čeká.

 

Zdroj: National Interest

Tagy