Autor fotografie: Global Panorama, (CC BY-SA 2.0)|Popisek: Vladimir Putin
Jedním z požadavků Ruska je, aby se NATO nerozšiřovalo, a to primárně o Ukrajinu. Ale konflikt či „speciální vojenská operace“, vyvolal přesně opačný efekt. Švédsko a Finsko uvažují o členství.
Obě země jsou technologicky velmi vyspělé v civilní i vojenské oblasti, společnosti Electrolux a SAAB-Gripen, respektive Nokia a Patria asi zná každý. Vstup obou zemí do NATO by byl proto jednoznačným přínosem pro především evropské země, kdy geograficky by došlo k uzavření prostoru. Členství Finska v NATO je senzitivní pro NATO i Rusko – hranice NATO se dostane k dlouhé rusko-finské státní hranici. A to může vyvolat neznámou ruskou reakci. Při vstupu dalších zemí do NATO, včetně ČR nebo Pobaltských republik se Rusko omezovalo pouze na verbální přestřelky, ale v případě Ukrajiny již padají bomby a v případě Finska jde zatím o neznámou.
I pro Finsko to není jednoduché rozhodnutí. Sice bude mít garanci kolektivní bezpečnosti, ale některé příhraniční oblasti jsou údajně ekonomicky závislé na Rusku a hlavní měnou je tam rubl. Zablokování hranice a příhraničního obchodu může způsobit Finsku velké problémy, protože prvotní nadšení pro spojenectví v NATO se najednou promítne do prázdné peněženky. Finsko je dlouhodobě ve zcela specifické pozici. Sousedí s obrovským Ruskem, dále musíme vzít v úvahu složitou geografii a klima (země tisíce jezer) a jazyk. Švédsko si rozumí s Norskem, slovanské jazyky jsou podobné a pak je Finsko, Estonsko a Maďarsko, jež jsou zcela odlišné.
Navíc Finsko vždy muselo balancovat v evropských vztazích. Sice bojovalo proti SSSR v Zimní a Pokračovací válce, podpořilo nacistické Německo, ale ve výzbroji má německou, sovětskou i československou techniku, stejně jako vlastní produkci nebo americké letouny. Být sousedem SSSR/Ruska je permanentní hra „kočky s myší“, a pokud se Finsko jednoznačně vymezí pro vstup do NATO, je jeho pozice změněna. V oblasti vyzbrojování bude nezbytně nahrazovat sovětskou/ruskou techniku, munici a zavádět západní či vlastní, stejně jako v ekonomice zmrazené vztahy s Ruskem bude muset nahradit jinými. Oboje bude Finsko stát hodně peněz, než se situace stabilizuje.
Ve zcela jiné situaci je Švédsko, jež sice dlouhodobě hovoří o neutralitě, ale nikdy vlastně neutrální nebylo. Za druhé světové války nechalo pochodovat přes své území nacistické jednotky do sousedního Finska i Norska a pak to prezentovalo jako skvělý diplomatický tah, že se nezapojilo do války. V době studené války provozovalo DC-3 s americkou špionážní technikou (SIGINT, ELINT) a SSSR jim následně letoun sestřelil. Neutrální Švédsko provozovalo americkou technologii, kterou neměli ani spojenci z NATO, proti SSSR. Skutečně neutrální Švýcarsko nikdy nic takového neudělalo. Tak trochu neutrální Švédsko udělalo cokoliv.
V rámci NATO je „neutrální“ Švédsko v podstatě ve všech strukturách, ale bez podepsaného členství. Takže se nemůže účastnit některých vybraných jednání, ale jinak má plný přístup, nemůže vlastnit některé technologie, jako Link-16, ale letouny GRIPEN jsou pro ně připraveny. Tedy jako neutrální stát a nečlen nemá tu technologii, ale má všechny údaje pro domontáž její instalace.
Finsko se musí rozhodnout tady a teď, a to již jen z důvodu společné hranice s Ruskem, naopak Švédsko jako doposud, může manévrovat. Má všechno co chce a Rusko nebo Kaliningrad jsou daleko, a okolo jsou spřátelené země. Pro Rusko je to však další komplikace. Zanikla Varšavské smlouva, ale NATO je stále rostoucí a produktivnější organizace. Zanikla RVHP, ale EU roste. Dodávky ropy, plynu, zbraní, surovin z Ruska fungují, ale postupně klesají a jsou nahrazovány z jiných trhů nebo blokovány embargem.
Z vojensko-strategického hlediska po vstupu Finska a případně Švédska do NATO bude Rusko mít jen jednu námořní flotilu s volným pohybem, a to tichomořskou. Severní je limitována klimatem, Kaspická je ve vnitřním moři, Černomořská je omezena svolením Turecka proplout úžinami Dardanely a Bospor a je uzamčena mezi státy NATO stejně jako Baltská, jež může proplout pouze kolem Dánska úžinami Kattegat a Skagerrak, a všechny okolní enklávy krom Kaliningradské oblasti, by byly pod kontrolou NATO. Tedy z pěti flotil má strategické nasazení pouze jedna. A u Baltské flotily budou pouze dvě místa, kde může doplnit třeba palivo nebo pitnou vodu, a to opět pouze záliv u Petrohradu nebo Svetlogorsk na pobřeží kaliningradské oblasti.
Všechna ostatní pobřeží a přístavy budou pod správou NATO a nebude „neutrální Švédsko“ ani samostatně se rozhodující sousední Finsko. Rozsah teritoriálních vod a mezinárodních vod se nezmění, ale změní se plocha pod kontrolou NATO a možnosti/schopnosti kolektivní obrany dle hesla 4 mušketýrů, „jeden za všechny a všichni za jednoho“.
Možný vstup Finska a Švédska tak pro z ruského pohledu znamená další bezpečnostní a vojensko-politickou komplikaci, kterou si však Kreml způsobil sám. Zahájením ruské agrese vůči Ukrajině způsobilo ve Finsku a Švédsku prudký obrat ve vnímání vlastní bezpečnosti směrem od neutrality k pevnému přičlenění do vojensko-politické aliance, která dá oběma severským zemím bezpečnostní záruky a ochranu před nepředvídatelným chováním Ruska. Důležité také v této souvislosti je, že možný vstup do NATO začala prakticky ihned po propuknutí války na Ukrajině pozitivně vnímat také veřejnost obou zemí, byť v případě Finska je podpora začlenění do Severoatlantické aliance ještě markantnější než u tradičně váhavějšího Švédska, jež nemá až takovou potřebu.
Zdroj: Defence Blog