foto: Ministerstvo obrany, Public domain/Ministryneˇ obrany jednala na Slovensku o spolecˇny´ch projektech
Za hradbou mlčení a neurčitých sdělení připravuje krátce před volbami ministryně Černochová potenciálně velmi významnou akvizici, která se týká dělostřelecké munice. Ačkoli v České republice existuje její výrobce, ve hře je nákup na Slovensku. Boj mezi Czechoslovak Group a STV Group pokračuje.
6. března tohoto roku tiskové oddělení MO informovalo o tom, že Jana Černochová v Bratislavě podepsala Deklaraci o spolupráci obou ministerstev při pořizování vojenského materiálu a služeb. Již na konci roku 2024 Slovensko přistoupilo k rámcovému kontraktu na pořízení nákladních vozidel Tatra, kterých údajně plánuje pořídit v letech 2025–2031 asi 1300 kusů, tedy nejméně o 430 více než samotná Armáda České republiky. V tiskové zprávě zazněla věta: „Dnes podepsaná deklarace zdůrazňuje úzké spojenecké vazby a nadstandardní vztahy ve vojenské oblasti, konkretizuje také formy spolupráce při koordinacích postupů pořizování vojenského materiálu – konkrétně munice,“ ale samotný text deklarace nebyl připojen. Slovenské ministerstvo na novinářské dopisy standardně nereaguje, a i v tomto si může s tím českým podat ruce – ale podle zákona 106 se text deklarace na veřejnost přece jen dostal – zveřejnily ho 9. dubna Seznam Zprávy.
Vozidla Tatra, letouny L-39NG, C-390 a velkorážová munice
Kromě vozidel Tatra vyjmenovává údajnou spolupráci při pořizování (a dokonce provozování) pásových BVP. Prostor pro posilování vzájemné spolupráce spatřuje při pořizování letecké techniky (zmiňuje L-39NG, který si byl ministr Kaliňák prohlédnout nedávno), ručních zbraní, minometů a munice, sdílení zkušeností při pořizování letounů C-390. A také uvádí, že obě země zavádějí nebo plánují zavádět techniku využívající tankovou munici ráže 120x570 mm (tanky Leopard 2), kanónovou munici ráže 30x173 mm (v České republice BVP CV90 a v obou zemích kolová obrněná vozidla) a „případně další“ – bez explicitní zmínky dělostřelecké ráže 155 mm, která je ale klíčovým jablkem sváru mezi Czechoslovak Group a STV Group.
Při svém projevu na úvod 136. schůze Sněmovny předseda hnutí ANO Andrej Babiš řekl: „No, divím se, že to pan premiér dovolil, když v podstatě Slováci jsou na černé listině. Dotaz: Doložte znění deklarace. Jaké jsou další kroky vyplývající z deklarace? Připravuje se nějaký společný nákup? Uveďte předmět a předpokládanou hodnotu, případně množství a termín realizace smlouvy. A toto není nic tajného.“ Jednak se tedy rovněž pozastavil nad rozporem mezi rétorikou a skutečnou politikou současné vlády vůči Slovensku, a jednak tím dal najevo, že text deklarace nemají ani poslanci k dispozici. Přitom samotný fakt, že byla na žádost podle zákona o svobodném přístupu k informacím zveřejněna, ukazuje, že v žádném režimu utajení není vedena a její obsah je citlivý nanejvýš politicky.
Czechoslovak Group se nevyjadřuje
Co Jana Černochová skrývá a proč? Připravuje se nějaký společný nákup? Jasná odpověď dosud nezazněla. Otázku SM: „Je Czechoslovak Group se svými kapacitami připravena dodávat velkorážovou munici ze svých provozů na Slovensku v rámci takové případné iniciativy?“ mluvčí CSG Andrej Čírtek odmítl: „Nebudeme se k tomu vyjadřovat.“ Podle vyjádření Ministerstva obrany pro Seznam Zprávy probíhají předakviziční konzultace týkající se „sladění procesů certifikace munice a její kvalifikace pro jednotlivé zbraňové systémy.“ Což zní, jakoby ruka už byla v rukávě. A jedná-li se o „reciproční“ obchod, kdy Slovensko kupuje české Tatry a Česko slovenskou munici, stojí možná za pozornost, kdo je v obou případech dodavatelem.
Dodávky munice jsou potenciálně velmi lukrativní byznys. Armádám se dramaticky snížily v důsledku války na Ukrajině zásoby, pořizovány jsou nové systémy a zásoby je třeba doplňovat a obnovovat. Nejen proto, že v České republice existují domácí kapacity na výrobu munice, je s podivem, že její nákupy v zahraničí ministryně obrany nepředstavila Výboru pro obranu. Poslancům (natož veřejnosti) nepředložila ani text podepsané deklarace, a informace o dalších krocích jsou jen velmi mlhavé. Je výrobní kapacita v České republice nedostatečná? Nevyhovuje kvalita? Proč má Armáda České republiky dostávat munici ze zahraniční produkce a proč o takovém záměru Ministerstvo obrany neinformuje otevřeně?
Poradce majitele STV Group Martina Drdy Miroslav Kalousek to komentoval takto: „Munice je artikl, který lze kompletně vyvíjet i vyrábět na území ČR. Z obranného i ekonomického hlediska by bylo absurdní, kdyby český daňový poplatník financoval zahraniční nákupy a vzdal se výhod domácích obranných kapacit a domácí výroby.“ Není nestranným komentátorem. Ale argumenty, které předestřel, zasluhují odpověď a postup ministryně Černochové vysvětlení.
To vše se odehrává na pozadí navenek historicky nejhorších česko-slovenských vztahů. Blíží se 80. výročí konce druhé světové války. Moskva tradičně oslaví konec "Velké vlastenecké války" až v pátek 9. května. Účast vrcholných evropských politiků na moskevských oslavách je problematická vždy – v dnešní situaci, kdy Rusko pokračuje ve své bezohledné agresi proti sousední Ukrajině, cíleně zabíjí civilisty a nárokuje si část jejího území, jde o dvojnásob problematický postoj. Zaujal ho slovenský premiér Fico, který tak v krátké době navštíví ruského diktátora Putina už podruhé. Navzdory protestům Evropské komise a řady dalších západních politiků.
Jana Černochová po boku Roberta Kaliňáka
Ochlazení vzájemných vztahů po slovenských parlamentních volbách se projevilo v rétorice českých vládních politiků i v odvolání dosud standardních společných jednání obou vlád. Z nadstandardních vztahů se staly vztahy standardní. Alespoň navenek. Na pozadí naopak probíhá v oblasti obrany výše popsaná velmi intenzívní výměna a komunikace. Kromě projektů, které mají kořeny ve spolupráci s předchozí slovenskou vládou, tedy zejména přítomnost mnohonárodní bojové skupiny NATO na Slovensku, jejíž součástí jsou útvary AČR, nebo ochrana slovenského vzdušného prostoru, jde právě především o zmíněné plánované či již probíhající společné nákupy výzbroje či munice.
Slovenského ministra obrany Roberta Kaliňáka dnes vídáme po boku Jany Černochové velmi často. Je to pikantní nejen s ohledem na principálně odlišné pohledy obou vlád ve věci války na Ukrajině, ale také proto, že Jana Černochová se od okamžiku ruského útoku na Ukrajinu ostatentativně staví do role bezvýhradné podporovatelky napadené země.
Tagy