Nákup BVP a čarování s podílem českého průmyslu. Domácí firmy paběrkují, miliardy mohou odtéct za hranice

Na projektu dodání 210 pásových BVP CV90 Armádě České republiky se mají tři desítky českých firem podílet ze 40 % pořizovací ceny. Přes zdánlivě neprostupnou hradbu mlčení ze strany Ministerstva obrany, které v průběhu jednání o smlouvě neposkytuje žádná vyjádření, začínají ovšem probleskovat informace, které potvrzují podezření, že skutečný výsledek bude výrazně slabší, než by odpovídalo přibližně 20 miliardám za českou práci a českou přidanou hodnotu. Dodavatel vozidel, švédská společnost BAE Systems-Hägglunds i Ministerstvo obrany shodně potvrzují, že minimálně 40% podílu českého průmyslu bude dosaženo. Ke způsobu výpočtu tohoto podílu se ale nevyjadřují, zatímco největší do projektu zapojené české soukromé společnosti hovoří o subdodávkách v hodnotě nejvýš stovek milionů.

Televize Nova přinesla včera konkrétní čísla, která ilustrují zapojení českého obranného průmyslu do zakázky na pásová BVP, která by měla být v souladu s prosincovým memorandem podepsána koncem května a zástupci firem vyjadřují zklamání z dosavadního vývoje: "Jednáme o projektu, který je v řádu stovek milionů korun práce pro naše zaměstnance, a je to projekt spíše montážního charakteru. Přitom ten celkový podíl českého průmyslu na této rekordní zakázce má být 20 miliard," cituje Nova mluvčího skupiny CSG Andreje Čírtka. Člen skupiny, společnost Excalibur Army, se má podílet podle dřívějších informací na dodávce bojové věže vozidel CV90, zatímco korbu, podvozkovou část a celkovou integraci vozidel má mít na starosti státní podnik VOP CZ.

Přitom hodnota zmíněné zakázky pro Excalibur Army činí jen zhruba 800 milionů korun. Zmíněn je také podíl společnosti Meopta, která by měla dodat pozorovací přístroje v hodnotě 600 milionů korun. Lze očekávat, že další z dříve ministerstvem zmíněných přibližně třiceti společností dosáhnou na řádově menší subzakázky, a je tedy otázkou, jak má být naplněn celkový 40% podíl, což při ceně bezmála 52 miliard představuje zmíněných 20 miliard korun.

V nedávném rozhovoru pro magazín CZ Defence Tommy Gustafsson-Rask, prezident BAE Systems-Hägglunds, říká k tématu nespokojenosti českých společností doslova: "Nejsem si jist, zda jsou skutečně nespokojeni s podílem českého průmyslu, protože informace o něm zatím nebyly, vzhledem k probíhajícím jednáním, zveřejněny." - což je poněkud zavádějící odpověď, protože spokojenost či nespokojenost firem českého obranného průmyslu a obchodních partnerů dodavatele není závislá na veřejně dostupných informacích, kterých skutečně není mnoho, ale na jejich vnímání průběhu vyjednávání o subzakázkách se švédskou společností, která jim učinila nějaké konkrétní nabídky. A Gustafsson-Rask dodává: "Naším úkolem však nebylo, aby některé konkrétní vybrané české firmy byly šťastné a spokojené. Měli jsme splnit zadání české vlády v objemu průmyslové spolupráce."

Z pohledu BAE Systems-Hägglunds jde o logický postoj. Proč by měla švédská společnost činit české nebo jakékoli jiné firmy "šťastné a spokojené." Zájem na tom, aby český obranný průmysl prosperoval a významnou měrou se podílel na strategických zakázkách českého ministerstva obrany, musí mít v první řadě vláda České republiky. Ministerstvo nastavilo podmínky zakázky a bude kontrolovat, zda je švédský dodavatel dokázal naplnit: "Ministerstvo obrany pouze dohlíží na to, aby byl závazek na 40procentní účast českých firem ze strany BAE jasně definovaný a vymahatelný ve smlouvě," říká k věci rezort obrany dlouhodobě, a takto jej také nyní cituje TV Nova. Jedna věc je, aby byly domácí firmy subjektivně "šťastné a spokojené", jinou věcí ovšem je, jsou-li explicitně z vývoje situace zaskočené a nespokojené. Což mimochodem připomíná situaci na Slovensku.

Dosavadní vývoj na první pohled potvrzuje obavy, o nichž jsme v Security Magazínu psali již v průběhu dnes již zrušeného tendru na BVP. Jedna věc je požadavek na 40% zapojení domácích firem do zakázky, který velmi dobře vypadá, a kromě ekonomického efektu má nepochybně také efekt politický. Zásadní výdaj státního rozpočtu, jakým nákup vozidel za 52 miliard je, se tím lépe vysvětluje široké veřejnosti. Jiná věc ovšem může být, jakým způsobem je tento podíl českého průmyslu v detailu definován, a jestli skutečně jde o vlastní přidanou hodnotu na zakázce, za kterou dostanou české firmy zmíněných 20 miliard korun.

Upozorňovali jsme opakovaně, že zřejmě existuje rozdíl mezi výpočtem podílu na zakázce pro soukromé společnosti a pro státní podnik VOP CZ. Zatímco soukromým společnostem se do zmíněného celkového podílu započte jen skutečně čistá přidaná hodnota jejich subdodávky, očištěná od nákladů na materiál, nakupované služby a energie, v případě státního podniku se jednak do celkového podílu na zakázce připočítávají investice nezbytné k transferu technologií, jednak, a především, zcela chybí odpočet nákladů na materiál a nakupované služby.

Jestliže toto platí, pak si lze snadno představit například následující hypotetický výsledek: 29 soukromých společností získá v součtu od BAE Systems-Hägglunds zakázky za 5 miliard korun, a 1 státní podnik, tedy VOP CZ, zakázku za 15 miliard korun. V součtu 20 miliard, tedy 40 % celkové pořizovací ceny. Podmínka MO byla splněna, dodavatel dostojí podepsanému závazku, všechno je v nejlepším pořádku. Až na to, že ve zmíněných 15 miliardách korun pro státní podnik bude v zásadě libovolná částka představovat náklady na přenos švédských technologií, švédský materiál a švédské služby, za které odpovídající částka skončí nikoli v českém obranném průmyslu, ale ve Švédsku. Půjde-li jen o polovinu hypoteticky uvedené cifry 15 miliard, bude reálný podíl českého obranného průmyslu na zakázce, vlastní čistá přidaná hodnota a jí odpovídající tržba, činit nikoli 40 %, ale jen 24 %.

Tommy Gustafsson-Rask však plným právem i v takovém případě řekne, že dodavatel závazek splnil, že podle podmínek, které stanovilo české Ministerstvo obrany, dosahuje podíl českého průmyslu 40 %. Zmíní také další příležitosti pro český průmysl na nesouvisejících projektech, jako to udělal ve zmíněném rozhovoru, a člověk bez povědomí o hrozícím problému s výpočtem zapojení českého obranného průmyslu do projektu BVP uznale a spokojeně zatleská. Stejně tak Ministerstvo obrany. Zopakuje, že 40% podíl českého obranného průmyslu byl naplněn, podmínka splněna, zkontrolována, vše odpovídá nastavenému požadavku; 20 miliard korun postupně odejde z účtu MO na účty společností, mezi nimi na účet VOP CZ. Odkud pak ale část zamíří do Švédska či jiné země, jen na to již nebudou mířit reflektory velkých médií.

Nezbývá než dodat, že zájem ministerstva na účasti a významném zapojení státního podniku VOP CZ, který v uplynulých mnoha letech neoslňoval hospodářskými výkony a vojenským zakázkám se věnoval v podstatě okrajově, nespočívá ani tak v tom, aby mělo skrze tento svůj podnik na zakázku významný vliv a kontrolu, jako spíše nad popsanými kouzly s výpočtem podílu domácího průmyslu. Při větším zapojení soukromých firem by totiž 40 % z částky nebylo možno dosáhnout relativně malými projekty "spíše montážního charakteru", ale bylo by zcela nezbytné do České republiky skutečně přinést zásadní know-how výroby CV90. VOP CZ ale může "montovat" za celkově výrazně vyšší částku. A to samozřejmě vyhovuje i dodavateli. Namísto toho, aby se s českým průmyslem musel dělit v poměru 60:40, bude jeho tržba skrytě navýšena o subdodávky pro VOP CZ. Připomeňme, že zásadní přenos know-how slibovali ostatní dva uchazeči, Rheinmetall a GDELS, a oba byli také výrazně vlažnější vůči spolupráci s VOP CZ.

"Posuzovat míru zapojení českého průmyslu by měl ten, kdo vyjednává, kdo má informace a kdo také stanovil podmínky – tedy Ministerstvo obrany ČR," říká Tommy Gustafsson-Rask. A má naprostou pravdu. Pokud se ale po podpisu smlouvy na konci letošního května ukáže, že reálná přidaná hodnota českého obranného průmyslu 40 % nedosahuje, vznikne nepříjemný politický problém. Tím nepříjemnější, že největší společnosti obranného průmyslu sídlí v Moravsko-slezském kraji, a zásadní zbrojní zakázka a její efekty zde mají sehrát významnou roli a přinést příležitosti a prospěch. Ministerstvo obrany by se nemělo omezit na povrchní tvrzení o 40% podílu českého průmyslu, ale jednoznačně vysvětlit, jak bude těchto 40 % vypočteno.

Zdroj: TV Nova, CZ Defence, Ministerstvo obrany

Tagy