Autor fotografie: Bradley Lewis, Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: Americký torpédoborec USS Fitzgerald
Čína se snaží obnovit slávu „Země středu“, kdy všichni se klaněli čínskému císaři a vazalové platili tributy. V historii však narazila na vlastní uzavřenost za Velkou čínskou zdí a stagnaci tváří v tvář technologické vyspělosti západního světa. Toto se ale mění, v technologiích začíná Čína získávat jednu z vrcholných pozic opřenou o schopnost masivní produkce a dostupnost zdrojů. Čína nikdy nebyla námořní velmocí ve stylu Španělska nebo britské monarchie, ani námořní vojenskou silou jako USA za 2. světové války, přesto již v 15. století realizovala objevné plavby, např. z Pekingu do dnešního Mogadiša v Somálsku. Jenže s obchodním cílem, nyní buduje vojenské schopnosti.
V námořní síle jsou pro Čínu hlavním protivníkem USA. Budování a modernizace PLAN (Námořnictvo čínské lidové osvobozenecké armády) nabralo nebývalé obrátky. Zcela moderních lodí není zatím až tolik, ale celkové počty a rychlost produkce jsou alarmující. Nepopiratelným faktem je, že v celkových počtech PLAN již přečíslila US NAVY, ale zatím technologicky nedosahuje kvalit amerických plavidel.
Čína se tedy orientuje více na oblasti nedaleko od svého území, a nikoliv na komplexní globální projekci síly a též na zvládnutí námořní taktiky a strategie, s níž na rozdíl od USA nemá zkušenosti. Blízká moře mají výhodu námořních základen v dosahu a tím pádem jednodušší logistiku, především zásobování vodou, potravinami, PHM, municí a náhradními díly. Kdežto USA by v podstatě vše musely přepravovat po moři a vzduchem a dostupné základny jsou vzdálené, nebo by v případě války nebyly použitelné. Třeba Japonsko, pokud by nebylo pod palbou, jistě by bylo postaveno do pozice, že jakýkoliv kontakt s USA bude aktem agrese proti Číně s patřičnými důsledky.
Situací se velmi intenzivně zaobírá americká Námořní válečná akademie (US Naval War College), kdy prvním varováním bylo, že „v námořních bojových operacích větší flotila téměř vždy zvítězí“. Profesor Sam Tangredi z US Naval War College uvedl, že pokud je historie lekcí do budoucna, pak US Navy by byla poražena při střetnutí s PLAN. Tangredi jako předseda společnosti LEIDOS při US Naval War College se zaměřením na studia budoucích válek studoval 28 námořních válek počínaje řecko-perskou válkou roku 500 př. n. l., přes současné konflikty a intervence v době studené války. Našel pouze 3 případy, kdy technologicky vyspělejší flotila porazila početnější námořnictvo. Všechny další konflikty byly vítězstvím kvantity. Při boji srovnatelných sil vítězila lepší strategie nebo velení. Obecně lze dle něj tedy říci, že velení početnější flotile obvykle vyžaduje mnohem intenzivnější výcvik velitelů což indikuje jejich schopnost vnímat a prosazovat strategické požadavky.
Například během napoleonských válek na počátku 19. století byly francouzské lodě technologicky i designem lepší, ale početní dominance Britského královského námořnictva Napoleona odradila od pokusu zaútočit na Británii. PLAN dle dokumentu Pentagonu mělo ke konci roku 2022 asi 340 válečných plavidel a do roku 2024-2025 by mohlo dosáhnout počtu 400 plavidel, kdežto US NAVY je na počtech nižších než 300. Pentagon plánuje navýšení na 350 plavidel, ale až do roku 2045. Navíc PLAN je dislokována podél východního pobřeží Číny, kdežto US NAVY je v Atlantiku i Pacifiku, takže okamžitá síla US NAVY v Pacifiku je nižší než celkové počty, ale PLAN nedělí a jen soustřeďuje a navyšuje počty na strategických směrech. Profesor Alessio Patalano působící na fakultě Válek a strategií King’s College of London dodává, že velká průmyslová základna je nezbytná, zejména proto, aby bylo možné postavit nové jednotky poté, co v bitvě utrpěly ztráty. "V námořní válce jsou ztráty skutečnou věcí, takže schopnost je nahradit je životně důležitá," řekl Patalano.
Americké velení spoléhá na technologickou převahu, ale i zde je zkušenost například z války v Pacifiku. Profesor Tangredi toto však komentoval, druhá světová válka v Tichomoří, kde japonská technologie začala jako nejlepší v porovnání s americkými, lze použít jako příklad toho, proč závěry Pentagonu nemusí nutně platit. Imperiální Japonsko vstoupilo do války s některými špičkovými technologiemi: stíhačkou Zero, torpédem Long-Lance a vzdušnými torpédy, která mohla zasáhnout v mělké vodě. Byla to však celková síla amerického průmyslu a velikost americké flotily (zejména její logistiky a obojživelných lodí), které potvrdily vítězství nad japonským císařským námořnictvem. Z toho též plyne otázka, zda obranný průmysl západních zemí, tedy nejen USA, po období konsolidace a redukce po konci studené války je schopen dostatečně rychle přejít na válečnou výrobu, a již válka na Ukrajině ukazuje, že ne. Není to jen o nahrazování ztrát, ale i doplňování munice. A výroba řízených střel či inteligentních bomb a torpéd je technologicky i časově náročná. Pokud nedokáže US NAVY Čínské PLAN odpovídat ve formátu loď za loď a raketu za raketu, je otázkou, kde je ta možnost zlomu situace.
Nelze říci, že menší, technologicky lepší flotila by nikdy nemohla porazit mnohem větší flotilu, je nutno si uvědomit pouze to, že – snad s výjimkou tří případů za posledních 1200 let – žádná. A počty jsou neúprosné.
USA mají převahu v mateřských letadlových lodích a torpédoborcích, ale Čína má převahu v lodích pro mělčí vody a bojové operace by byly pravděpodobně i v dosahu čínského letectva a pobřežní obrany s výhodou krátkých zásobovacích a komunikačních tras. Jak již bylo řečeno, Čína se učí, modernizuje a vyvíjí a zdá se, že americký vojensko-průmyslový komplex (VPK) s ní neudrží krok, což by mělo pro USA negativní důsledky i v možném budoucím konfliktu. Ale i tři vítězství technologie nad kvantitou za posledních 1200 let se počítají, proč by nemohlo být čtvrté – dokud je na udržení technologického náskoku a zvyšování počtů.
Zdroj: edition.cnn.com, csis.org, forbes.com