Spolek Jagello 2000, který mj. pořádá Dny NATO v Ostravě a zabývá se otázkami bezpečnostnostní politiky, uspořádal na Pražském hradě 1. listopadu 2018 pátý ročník národní bezpečnostní konference ke 100. výročí založení Československa: "Naše bezpečnost není samozřejmost." Cílem konference bylo zhodnotit vztah bezpečnostního prostředí a stavu svobody a demokracie v naší zemi. Konference byla rozdělena do tří panelů, zahájena zdravicí prezidenta republiky, projevem premiéra vlády ČR, a jako zahraniční host vystoupil bývalý zástupce náčelníka štábu Izraelských obranných sil generál Golan.
V úvodním slovu předsedy Jagello 2000 Zbyňka Pavlačíka zaznělo mj., že existence ČSR je zarámována konflikty. Během uplynulých sta let strávili Češi v průměru každý druhý den v totalitním režimu a téměř každý třetí den v okupaci cizí mocností. Zmínil význam československých legií pro vznik republiky a význam operace Anthropoid pro odvolání mnichovské dohody západními spojenci. Dnes si podle něj užíváme komfortu nejvyššího bezpečnostního zajištění v našich dějinách, nicméně mezinárodní bezpečnostní prostředí se nezlepšuje. Což následně potvrdili mnozí panelisté, a také izraelský generál Jair Golan.
Ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky přednesl zdravici Miloše Zemana. Ten označil naše členství v NATO a spolupráci v rámci EU, a také bilaterální například právě s Izraelem, za kotvu naší bezpečnosti, přičemž bezpečností situace ve světě se podle jeho slov proměňuje. V odkazu k situaci 30. let 20. století řekl, že appeasement bezpečnost nezajistí.
Premiér Andrej Babiš na úvod připomněl, že Česká republika je šestou nejbezpečnější zemí světa (žebříček nejbezpečnějších zemí nazvaný Světový index míru každoročně sestavuje tým expertů z organizace Institute for Economics and Peace). Vděčíme za to podle jeho názoru dobrému fungování našich bezpečnostních složek, dobré ekonomické situaci, nízké nezaměstnanosti a také faktu, že ČR je spolehlivým spojencem v rámci NATO. Zmínil, že do roku 2024 vláda zvýší rozpočet Ministerstva obrany, aby bylo dosaženo 2 % podílu na HDP. Problém vidí v procesu realizace armádních zakázek, jimž je třeba věnovat zvýšenou pozornost. Vyzdvihl účast našich jednotek v zahraničních misích, a v reakci na nedávnou ztrátu čtyř vojáků v Afghánistánu a nepřímo na slova exministra zahraničních věcí a předsedy Zahraničního výboru Sněmovny Zaorálka prohlásil: „Stahovat se nebudeme, nevzdáme se, neodejdeme, budeme plnit své spojenecké závazky.“
Za prioritu označil růst platů příslušníků bezpečnostních složek ve výši 7–8 %, zmínil plánované navýšení počtu policistů o 1000, z toho 150 míst pro útvary zabývající se terorismem a kybernetickou kriminalitou. Vyslovil se pro přijetí Chorvatska, Bulharska a Rumunska do schengenského prostoru. Hlavní snahou by měl být boj proti teroristům a pašerákům lidí. Agentura Frontex podle názoru premiéra odvádí dobrou práci, otázkou jsou její kompetence. Na závěr řekl, že Česká republika je sice malou zemí, ale na mezinárodním fóru může být aktivní.
1. panel: Vliv geopolitiky na historii a bezpečnost Československa
V úvodu prvního panelu konference, který byl věnován vlivu geopolitiky na historii a bezpečnost Československa, řekl Martin Povejšil, náměstek pro řízení sekce bezpečnostní a multilaterální Ministerstva zahraničních věcí, že kdykoli jsme v minulosti byli subjektem geopolitického dění, naše země prosperovala, na rozdíl od období, kdy jsme byli jeho objektem. A požádal panelisty, aby jeho slova potvrdili, nebo vyvrátili. Své příspěvky v prvním panelu přednesli profesor Jiří Hanuš, historik z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, Břetislav Dančák, politolog a děkan Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, Michael Romancov, politický geograf z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a armádní generál Petr Pavel, bývalý předseda Vojenského výboru NATO a bývalý náčelník generálního štábu AČR.
Profesor Hanuš shrnul sto let, které uplynuly od vzniku Československa, do pěti bodů. Připomněl poslední liberální fázi habsburské monarchie, v jejímž rámci se Češi naučili, co je ústavnost, samospráva, stranictví, a měli v těchto ohledech nač navazovat. Rakousko-Uhersko v jeho konečné fázi označil za politicky mrtvé, ale bylo naším státem a patří do našich dějin. Dále připomněl, že ČSR neexistuje od roku 1938, přesto je třeba snažit se na ni navazovat. Neexistovala přitom ani 20 let, z toho 15 let relativně klidného vývoje. V letech 1938–1948 přichází období radikálního duchovního zvratu, katastrofy, zmaření suverenity republiky. Po roce 1948 již nelze hovořit o samostatném státu, ale o jedné z filiálek moskevského režimu, a střední Evropa byla v letech 1948–1989 vymazána z mapy. Na téma roku 1968 prof. Hanuš řekl, že v podstatě nešlo o okupaci. SSSR nám de facto Československu „jen“ připomněl, kam „patřilo“ – a snad mu můžeme být za probuzení z naivity a snů o komunismu s lidskou tváří vděční. Rozpad Československa označil za kultivovaný, což je nezpochybnitelnou zásluhou tehdejší politické reprezentace. Dle vlastních slov nad rámec své role historika vyslovil pochybnost ve věci úsilí o federalizaci EU s odkazem na fakt, že se nepodařilo federalizovat ani střední Evropu. Podle jeho názoru zkušenosti posledních deseti let ukazují, že jsme ve svém prostoru vybaveni zdravými instinkty a je třeba prohlubovat spolupráci v rámci V4.
Břetislav Dančák hovořil na téma uplynulých třiceti let naší transatlantické vazby. Řekl, že jsme obklopeni přátelsky nakloněnými státy, jsme členy nejúspěšnější obranné aliance i EU. Zmínil tři milníky tohoto období: změnu strategie Spojených států v éře Billa Clintona, který od dosavadní politiky zadržování přešel k politice rozšiřování liberální demokracie. Vyhlášení války terorismu v důsledku útoků z 11. září 2001 a následného vývoje v Iráku, kde zdůraznil význam tzv. Dopisu osmi, který byl deklarací podpory části států Evropské unie vojenskému zásahu proti Iráku, a který ČR dokázala podle Břetislava Dančáka obhájit, aniž by to mělo za následek oslabení naší pozice v rámci EU, což obecně označil za platné: transatlantická vazba a členství v EU jsou dle jeho názoru komplementární. A třetím milníkem pak byla bezprecedentní veřejná diskuse o bezpečnostní situaci republiky v souvislosti s plánem americké administrativy ustavit v Evropě protiraketový systém, a na území ČR pak umístit radar. Za politiky výrazně proatlantické označil především první generaci polistopadových politiků, kteří čerpali inspiraci ještě z dob disentu, a dále pravicové strany a prezidenta Havla. Západ zůstává z jeho pohledu stabilní a demokratický, a ČR se musí snažit být aktivním subjektem mezinárodního dění. Aby se nestala jeho objektem.
Psali jsme: Amerika musí proti Rusku zahájit vlastní informační válku, tvrdí bývalý náměstek Obamovy diplomacie
Michael Romancov popsal okolnosti vzniku ČSR i její zánik v roce 38, přičemž zmínil absenci tzv. východního Locarna – smlouvy, jež by garantovala německou východní hranici, což mělo být včasným varováním pro čs. politiky. Po 2. světové válce jsme přestali být suverénní zemí, v čemž se shodl s předřečníky, a suverenitu jsme znovu nabyli v souvislosti s rozpadem SSSR – nečekaným, protože podle Romancova vyvolaným zevnitř Gorbačovovým uvolněním a umožněním diskusí. Následný vývoj poznamenala ve vztahu k situaci ve střední Evropě především změna politiky USA během Obamovy administrativy. Ta položila důraz na dění v Asii, což Michael Romancov označil z pohledu Spojených států za relevantní, nicméně současně s určitou konsolidací Ruska, které je a začalo se chovat jako mocnost, to mělo dopady na dění v Evropě. Rusku je třeba podle něj naslouchat. Připomněl výrok francouzského prezidenta Charlese de Gaulla o tom, že je připraven budovat Evropu od Atlantiku po Ural, ovšem s tím, co již sovětská propaganda vynechala: až poté, kdy se SSSR opět stane Ruskem v intencích Vídeňského kongresu (1814). Pro je Rusko podle Romancova stále atraktivní koncept „Evropy v mezeře“, prostor mezi (původním) Západem a Ruskem, o který by obě strany pečovaly společně. V důsledku ruské agrese na Ukrajině je ovšem takové nastavení vztahů jako návrh neaktuální. Rusko se v důsledku obrací na východ a snaží se získat pozice v Asii – podle Romancova však nebude úspěšné, protože přeceňuje svou sílu a podceňuje svou špatnou demografickou situaci. Čína, Korea ani Japonsko nadto nejsou na jeho posilování v oblasti „zvědavé“.
První panel uzavřel armádní generál Petr Pavel. Za aktuální hrozby z pohledu Severoatlantické označil mezinárodní terorismus a politiku Ruské federace, pořadí záleží na tom, zda posuzujeme spíše aktuálnost, nebo závažnost. V České republice je akcentována migrace a související islámský terorismus, nicméně Rusko je podle generála Pavla hrozbou také. Prostor střední a východní Evropy pro ně byl vždy klíčový. Jeho prostředky nejsou jen vojenské, ale kybernetické, hybridní. Jako příklad uvedl energetickou politiku: pokud by u nás jaderné elektrárny stavělo Rusko, budeme na desítky let na této zemi do značné míry závislí, a je přitom třeba reflektovat bezpečnostní hrozby. Pro USA je podle generála Pavla hrozbou číslo jedna Čína, následuje terorismus, a Rusko je až na třetím místě. Problém terorismu označil za široký a řešitelný nejen fyzickou silou, ale kombinací ekonomických i sociálních prostředků s cílem stabilizace společností, které terorismus plodí. S Ruskem je třeba komunikovat, abychom porozuměli jeho zájmům. Snaží se prosazovat svou vizi, že je tvůrcem nové bezpečnostní architektury a že liberální demokracie se přežila. Což je podle generála Pavla v rozporu s hodnotami, s nimiž jsme vstupovali do NATO a EU.
2. panel: Vztah svoboda-bezpečnost-ekonomická prosperita
Panel věnovaný vztahům mezi bezpečností a ekonomikou země otevřel náčelník generálního štábu armádní generál Aleš Opata. Zmínil nedávnou Přehlídku 2018, která symbolicky připomněla roli armády při vzniku samostatného státu, a současně doložila hrdost a patriotismus současné generace. Generál Opata řekl, že jej těší podpora prezidenta a vlády a příslib, že rozpočet na obranu se bude navyšovat až na žádoucí 2 % podílu na HDP. Za velkou hrozbu bezpečnosti země označit nekontrolovanou migraci a zmínil příchod radikálů spolu s vlnami uprchlíků. Vyjádřil přesvědčení, že problém je třeba řešit v zemích jejich původu, a že na hranicích Evropy nebo ČR je již pozdě. A to právě AČR dělá mj. svým nasazením v Afghánistánu.
Armáda disponuje jednak podle generála Opaty skvěle vycvičenou lehkou pěchotou schopnou nasazení v pestré škále úkolů, ale potřebuje také těžké jednotky pro konflikty velkého měřítka, které jsou důležité pro odstrašení případného agresora. Zmínil záměr vytvořit třetí manévrový prvek – nový výsadkový pluk, rozšíření logistické podpory a vytvoření velitelství kybernetických sil. Na téma rozpočtového rámce řekl, že armáda vnímá ekonomickou realitu, nicméně velké akviziční a modernizační projekty nejsou otázkou jednoho roku, a armáda, která ví, co potřebuje, musí mít určitou jistotu a předvídatelnost financování. Nemůže se připravovat na minulou válku, a bezpečnost nemůže garantovat sama o sobě: je třeba spolupráce napříč rezorty i společností.
Na generála Opatu navázat Miroslav Zámečník, hlavní ekonomický komentátor týdeníků Euro a ekonomický analytik České bankovní asociace. Shrnul v historickém exkurzu do dějin globalizace význam mezinárodního obchodu, přičemž zmínil význam ochrany obchodních cest. Po druhé světové válce jsme byli svědky relativního poklesu podílu Spojených států na světové ekonomice v důsledku velkorysé hospodářské politiky, která umožnila, mj., obnovu a rozvoj poraženého Japonska. Největším generátorem bohatství je dnes Čína, která své pozice dosáhla tím, že nerespektovala právo na duševní vlastnictví, které ostatní země respektují a respektovat jsou nuceny. A nerespektováním pravidel Světové obchodní organizace, jejímž je členem (státní podpora). Česká republika zažívá historicky nejlepší vztahy s Německem, ale nejsme podle Zámečníka zcela spokojeni úrovní závislostí na jeho ekonomice. Abychom se z ní vymanili, potřebujeme vzdělanostní společnost, vysokou produktivitu práce a stabilní bezpečnostní prostředí. Abychom si je zachovali, radí Zámečník, abychom zůstali loajálními spojenci. Kromě sázky na spojenectví v rámci NATO nemá podle jeho slov Česká republika reálnou alternativu.
Panel uzavřel plukovník Vladan Holcner z Univerzity obrany. Představil vývoj financování obrany v období první republiky, ovlivněné hospodářskou krizí a následně nástupem Hitlera a rozstoucí hrozbou ze strany nacistického Německa. Podíl armádních výdajů na státním rozpočtu vystoupal v letech 1933–1938 od 15 na více než 50 %. Pokud bychom promítli financování obrany plánované pro rok 1938 do dnešních čísel, rozpočet Ministerstva obrany by dosahoval 310 miliard korun, tedy asi 6% podílu na HDP (aktuálně je to asi 60 miliard a 1,11 %). Vyjádřil přesvědčení, že aktuální ekonomická situace nemá mít vliv na financování obrany, která řeší dlouhodobé projekty, a nestačí reagovat na aktuální hrozby, je třeba se připravovat soustavně a předem. Obrana je podle jeho slov jeden z mála příkladů čistě veřejných statků, a současně platí, že bezpečnost a stabilita jsou podstatné pro samotnou ekonomiku. Pokud s politickými cykly dochází ke změnám v přístupu k financování obrany, ta na ně není schopna efektivně reagovat.
K tématu se pak ještě vrátil generál Opata v rámci diskuse, kdy řekl, že při životnosti techniky 15–20 let není třeba vnímat 2% hranici jako pevnou, a že po skončení modernizačních projektů armády si lze představit, že obrana bude spotřebovávat méně prostředků. Nicméně zdůraznil, že pro armádu je stabilita rozpočtového rámce zásadní.
Zahraniční host: generál Jair Golan, IDF
Tomáš Pojar, prorektor Vysoké školy CEVRO Institut a bývalý velvyslanec v Izraeli uvedl zahraničního hosta konference, bývalého náčelníka generálního štábu Izraelských obranných sil, generála Golana. Generál Golan byl hostem konference při příležitosti 100. výročí vzniku ČSR a 70. výročí založení státu Izrael na zvláštní přání prezidenta Zemana, který svůj dobrý vztah k Izraeli demonstruje dlouhodobě a mj. tím, že Izrael byl po Slovensku druhou zemí, kterou ve funkci navštívil. Dle Tomáše Pjara dává Izrael na obranu 5,2 % HDP, a 4 % na vědu, a jakkoli je v obtížně srovnatelné situaci, je v mnoha ohledech tato země hodná následování. Je zemí demokratickou, která je prakticky neustále ve válečném stavu. Generál Golan má dlouhé služební zkušenosti z nasazení v Libanonu, na Západním břehu či v pásmu Gazy.
Na úvod svého příspěvku generál Golan uvedl, že službu opustil teprve před šesti dny, a auditoriu nechat pustit populární izraelskou píseň z roku 1969 „Praha“, aby ilustroval úzký vztah Izraelců a Čechů. A to nejen, jak řekl, s ohledem na vojenskou pomoc, kterou Izraeli poskytlo Československo v roce 1948. V Izraeli je dodnes velmi populární Masaryk, Dubček, ale také třeba Jaroslav Hašek a jeho kniha Švejk. Svou přednášku pak věnoval budoucnosti války z izraelské perspektivy.
Psali jsme: Izraelský generálmajor Jair Golan - na sílu musíme odpovědět silou
Izrael je dle slov generála Golana neustále ve válce, jen se mění její intenzita. Při nízké intenzitě se promítá do izraelské každodennosti terorismem a „měkkými prostředky“ jako ovlivňováním médií či riziky pro kybernetickou bezpečnost. S velkou intenzitou pak roste ohrožení země, na kterou neustále míří velké množství raket, přičemž nepřátelé se snaží neřízené rakety nahradit řízenými střelami. V Izraeli je přitom jen 23 nemocnic nebo 16 elektráren, a počet střel, které by dokázaly zemi ochromit, je tedy velmi nízký – Izrael tedy musí být neustále připraven takovému riziku čelit. Kromě konvenční hrozby v důsledku celkové nestability regionu čelí také hrozbě jaderné ze strany Íránu. Generál Golan řekl, že v České republice není obtížné vysvětlit, proč se nelze spolehnout na mezinárodní dohodu. Přičemž specifikem íránské hrozby je, že nejde ani o teritorium, Írán je od Izraele 1000 km, ani o přístup k nerostnému bohatství, což jsou oblasti, ve kterých lze hledat dohody, ale jde o střet civilizační. Jakým způsobem Izrael přistupuje ke své bezpečnosti, co je obecně třeba mít:
1) kvalitní zpravodajskou službu, která dokáže čelit jak situacím ojedinělých teroristických aktů, tak systematické strategické špionáži,
2) válka nemůže být jen o armádě: je třeba úzké spolupráce napříč rezorty, a spolupráce mezinárodní,
3) je třeba investic do kybernetické bezpečnosti,
4) je třeba disponovat aktivní obranou: Izrael má čtyři vrstvy aktivní protiraketové ochrany, která je schopna zachytit jakoukoli střelu či dron nad jeho územím; tento problém je velkou výzvou i pro ostatní státy, protože rakety či střely jsou relativně levnou technologií a snadno se dostanou do dispozice teroristů,
5) civilní obrana: v každém obytném domě v Izraeli musí být ze zákona zbudován kryt; současně Izrael pravidelně cvičí všechny civilisty, aby uměli v nebezpečných situacích reagovat,
6) současně musí armáda disponovat útočnými schopnostmi, protože válku nelze vyhrát sebeúčinnějí obranou; je třeba rozvinutých leteckých, námořních, kybernetických sil, ale nakonec nejdůležitější jsou síly pozemní. Zde generál Golan přítomné prosil, aby si z izraelské reality vzali ponaučení. Aby byla země úspěšná ve válce, je třeba zlomit vůli nepřítele bojovat, a k tomu jsou nezbytné dobře vycvičené pozemní síly. Je třeba, aby tyto síly byly schopné nasazení v městském prostředí a proti nepříteli, který není schopen manévrovat v otevřeném terénu, ale své prostředí zná. Je přitom třeba využít jeho slabostí. Klíčem jsou flexibilita, moderní prostředky, taktické zpravodajské prostředky – a to nejen na nejvyšší armádní úrovni, ale již na úrovni brigády. Je třeba mít přesnější zbraně: od útočných pušek po řízené střely.
7) lidský kapitál – schopné velitele na všech úrovních velení, kde každá složka vede svou vlastní válku.
Generál Golan svůj příspěvek uzavřel výzvou připravovat se společně na budoucí války.
Po generálu Golanovi vystoupil náměstek ministra obrany Jakub Landovský. Řekl, že po období, kdy byla obrana „Popelkou“ a šetřilo se na ní, změnily situaci konflikty na Ukrajině, Blízkém východě či v Africe. Obranyschopnost země dle jeho slov plyne z demokratické diskuse, která může formulovat různé dílčí směry, ale konverguje vždy k zakotvení České republiky ve struktuře NATO a EU.
Zmínil ztráty, které AČR utrpěla v Afghánistánu, a řekl, že média jim věnují přirozeně pozornost, ale že by to nemělo zastřít celkový pohled na situaci a na fakt, že neseme odpovědnost za vlastní bezpečnost. Nasazení v Afghánistánu se nás týká, nejde o „americkou válku“, jak ji někteří nazývají. Naše jednotky jsou tam nasazeny podle článku 5 Severoatlantické smlouvy v důsledku napadení Spojených států. Přičemž Evropa má vůči USA, které ve 20. století opakovaně zasáhly a ztratily na jejím území stovky tisíc vojáků, určitý dluh. Navýšení obranných rozpočtů na dohodnutá 2 % HDP je nejen v našem bezpečnostním zájmu, ale také v zájmu udržení transatlantické vazby. Je současně zásadní, uvedl dále Landovský, převedení finančních prostředků do vojenských schopností. Hovořil o podpoře českému obrannému průmyslu, který však na druhou stranu musí přesvědčit o svých kvalitách a nespoléhat na jistotu podpory domácím výrobcům. Zároveň je třeba podporovat výzkum a vývoj, v čemž hraje podle Landovského úlohu armáda, která musí formulovat požadavky odpovídající technologické náročnosti. Uvedl, že Česká republika patří v řadě oblastí vývoje a výzkumu ke světové špičce.
3. panel: politická debata
Na úvod politické debaty předsedů a zástupců politických stran zastoupených ve Sněmovně uvedl Tomáš Pojar, že k zachování bezpečnosti státu je třeba konsenzu politických stran v této oblasti. Armádní generál v.v. Jiří Šedivý, bývalý náčelník generálního štábu, přítomným politikům shrnul obsah příspěvků prvního a druhého panelu, a Tomáš Pojar dodal sedm bodů zmíněných generálem Golanem. Každý ze zástupců politických stran měl pětiminutový limit, aby vyjádřil postoj své strany či hnutí k otázce národní bezpečnosti.
Jako první hovořil Radek Vondráček, člen předsednictva hnutí ANO. Zopakoval, že ČR je 6. nejbezpečnější zemí světa. Za alfu a omegu naší bezpečnosti označil členství ČR v NATO. Zmínil, že mezi státy tzv. Bukurešťské devítky (Bulharsko, Česká republika, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko a Slovensko) má ČR 3. nejvyšší obranný rozpočet ve vztahu k HDP. Zmínil také kulatý stůl, který nedávno proběhl na téma zbraňové směrnice EP, a možné zapojení držitelů soukromých zbraní do zajišťování bezpečnosti formou zákona o branněbezpečnostních spolcích. Jako důležité na mezinárodním poli zmínil navazování obchodních vztahů, protože, podle jeho názoru, se obchodní partneři vzájemně nenapadají.
Ivan Bartoš, předseda České pirátské strany, uvedl, že s bezpečností souvisí otázka zachování parlamentarismu, a že klíčovým prvkem bezpečnosti státu je demokratický charakter republiky a EU. S obavami v tomto kontextu sleduje vývoj v Turecku. Podle jeho názoru jsme ohroženi především zevnitř, státy se mění a odklánějí od liberální demokracie. Jako příklad kromě Turecka zmínil Maďarsko. Za důležitou z hlediska bezpečnosti označil schopnost práce s informacemi, kyberbezpečnost – a odolnost společnosti, „resilience“. Všechny moderní státy fungují na základě čtyř typů operačních systémů, a v důsledku toho jsou rizika snadno přenositelná. Řekl, že NUKIB (Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost) nemá dostatečné kompetence a že vláda by měla na tomto poli být aktivnější. Odpovědí na rizika je dle jeho názoru vzdělaná společnost.
Pavel Bělobrádek, předseda KDU-ČSL, řekl, že zkušenost ČSR ukazuje, že bilaterální smlouvy z hlediska zajištění bezpečností nejsou dostatečné, a že funkční se ukazují jen ty multilaterální. V souvislosti s naším členstvím v NATO je podle jeho názoru klíčová spolehlivost a důvěra, kterou je třeba budovat dlouhodobě. Pokud se nám něco nelíbí, máme to otevřeně svým partnerům sdělit, a ne pokrytecky skrývat. Vláda musí podle jeho názoru říkat totéž venku partnerům i doma svým občanů. Svou roli pro bezpečnosti státu hraje také sociální soudržnost. Řekl, že jsme možná propásli dobré časy, když ministr obrany hlasoval proti navýšení rozpočtu v oblasti vědy a výzkumu. Za hrozby pro bezpečnost ČR označil cílené dezinformační kampaně, působení čínských a ruských firem, jež jsou pevně v rukách svých států. A rizikem jsme si podle něho také sami sobě.
Petr Fiala, předseda ODS, řekl, že za pozici 6. nejbezpečnější země světa vděčíme 1) zvládnuté ekonomické transformaci, 2) integraci v rámci NATO a EU, 3) výhodné geografické pozici. Také ochotě USA rozšířit garance pro státy střední Evropy, vlivu EU v oblasti a relativní slabosti Ruska – nyní se ovšem situace podle jeho názoru mění. Rusko se stává revizionistickou mocností (konflikt na Ukrajině). Spojené státy jsou ve svém přístupu selektivnější, protože zjistily, že nemohou obsáhnout veškeré světové dění. Evropská unie se potýká s vnitřními problémy. Na obranu nevynakládá dostatečné prostředky a nedostatečně chrání své vnější hranice. Bezpečnost státu podle Petra Fialy odpovídá vynaloženým prostředkům. Je třeba modernizovat armádu a aktivně se zapojovat do zahraničních misí. NATO je pilířem naší bezpečnosti. Je třeba dále posilovat svou obranyschopnost proti hybridním hrozbám, a posilovat také odhodlání občanů svou zemi bránit. Podporovat domácí obranný průmysl, a snažit se zabraňovat eskalaci obchodních sporů mezi USA a EU. Podle jeho názoru musí být obrana a bezpečnost prioritou vlády, a není. Vyslovil se proti rozkladu Evropské unie. Pokud budou tyto body respektovány, vysokou úroveň bezpečnosti si podle Fialy udržíme, a posílíme.
Psali jsme: Konference v CEVRO ukázala nedostatečnou připravenost státu čelit bezpečnostním rizikům v budoucnu
Vojtěch Filip, předsedy KSČM, se vyslovil proti obnovení bipolárního světa, a řekl, že transatlantická vazba nesmí omezovat Evropu ve snaze stát se významným světovým hráčem. Chybou byla podle něj privatizace strategických podniků. Nesouhlasil s tvrzením předřečníků, že bezpečnosti naší země souvisí s členstvím v NATO, protože Rakousko, Švédsko či Finsko členy NATO nejsou, a úroveň bezpečnosti je v těchto zemích s námi srovnatelná. Současně však řekl, že respektuje rozhodnutí o členství v NATO, a bez alternativy není zastáncem jeho opuštění. Vymezil se vůči výroku prezidenta Zemana o tom, že nebudou-li naši vojáci nasazeni v Afghánistánu, přijdou teroristé do České republiky. Řekl, že Afghánistán nikdy jinou zemi nenapadl, a že nezpůsobil ani 11. září 2001. Uvedl, že za vlády Talibanu byla v Afghánistánů také nejnižší míra intenzity obchodu s narkotiky. A že i Gustav Husák odmítl vyslat do Afghánistánu jednotky ČSLA.
Petr Gazdík, předseda STAN, řekl, že nesouhlasí s tvrzením, že Rusko není hrozbou pro českou bezpečnost. Podle jeho názoru probíhá dezinformační kampaň a hrozí, že lidé „svobodně nakráčejí do diktatury“ – a v tomto smyslu možná již probíhá válka. Musíme si podle jeho názoru vybrat, chceme-li demokracii, nebo autokracii. A chce-li někdo hovořit o alternativě ve vztahu k zajištění bezpečnosti ČR, měl by napřed říci, co taková alternativa vůči členství v NATO je. Chybí mu intenzivnější bezpečností spolupráce s regiony, což zasluhuje vyšší pozornost.
Tomio Okamura, předseda SPD, řekl, že bezpečnost je prioritou jeho hnutí. Čeští panovníci se dávno před Trumpem údajně řídili heslem „Česko na prvním místě“, čemuž podle Okamurova názoru vděčíme za svou existenci. Je podle něho iluzí, že by velmoci kdy hleděly na náš zájem, a je nezbytné náš zájem upřednostňovat. Vyzval k boji za svobodu u nás, a k respektu jiných států. NATO se podle jeho názoru připravuje na válku s již neexistujícím SSSR, a rezignuje na obranu hranic, kterou by mohlo zajišťovat ve spolupráci s Ruskem.
Podle ministra zahraničních věcí Tomáše Petříčka zastupujícího na konferenci ČSSD, patří zajištění bezpečnosti mezi hlavní úkoly státu. EU musí reagovat na méně přehledná rizika než tomu bylo v minulosti. Mají státní i nestátní původce, a současně se stírají hranice mezi vnitřní a vnější bezpečností. Je třeba, uvedl dále, uvažovat o bezpečnosti ve větší šíři v souvislosti s migrací a tzv. failed states (zhroucenými státy). Lidé by měli mít možnost žít důstojný život ve svých státech. Dále je třeba se přizpůsobovat klimatickým změnám, což má také úzký vztah k bezpečnosti. Závěrem řekl, že „nebezpečí se vyhne tomu, kdo se má na pozoru v době bezpečí“.
Jiří Pospíšil, předseda TOP09, na úvod řekl, že jeho strana jako proevropská podporuje členství v EU a NATO. Díky tomuto členství prožíváme dle jeho názoru nejlepší období historie. EU je společenstvím, které spojují lidská práva a stejná hodnotová orientace. Podle TOP09 by ČR neměla být mostem mezi Východem a Západem, a nemá být neutrální. Řekl, že ti, kdo kritizují Evropskou unii a chtějí ji opustit, současně chtějí, aby u nás mělo vliv Rusko. Hrozby pro bezpečnost ČR podle něj představují Rusko, kybernetické útoky, informační válka. Vychází přitom ze zpráv BIS, která každoročně informuje o posilování vlivu Ruska v České republice. Podle Pospíšila je ruská politika mnohdy v rozporu s mezinárodním právem, což ostřeji než my vnímá Evropský parlament, ač České republiky se to týká blíže. Zároveň řekl, že je proti vytváření evropských obranných struktur, které by měly nahradit nebo konkurovat NATO, což je zejména po odchodu Británie z EU (s její silnou armádou) „chimérou“.
Politikům následně Tomáš Pojar položil několik otázek, na které měli v krátkosti odpovědět. Jednou z nich byla výzva, aby vyjmenovali tři největší bezpečnostní hrozby pro Českou republiku během následujících 20 let.
- Ivan Bartoš: nevzdělanost společnosti, ovládnutí ekonomiky největšími technologickými společnostmi (otázka ochrany dat), kybernetická rizika
- Pavel Bělobrádek: snaha o vystoupení z EU a NATO, ztráta společenské koheze, globální oteplování
- Petr Fiala: revizionistické mocnosti, islamismus a politické náboženství, vlastní slabost se bránit
- Vojtěch Filip: neschopnost komunikace mezi národy, neochota ke kompromisu (pocit nadřazenosti, například islámu), ekonomická síla korporací
- Petr Gazdík: fakt, že nevíme, kde stojíme (hybridní hrozby); mezinárodní terorismus (a vyvolávání strachu); nezvládnutá migrace
- Tomio Okamura: ztráta identity (rozvrat tradičních hodnot), konfrontační zahraniční politika, migrace a islám
- Tomáš Petříček: hybridní hrozby, klimatická změna a související otázka kontroly zdrojů, rozklad systému mezinárodního práva
- Jiří Pospíšil: islámský radikalismus a terorismus, významné migrační vlny, otázka vývoje v Rusku po Putinovi
- Radek Vondráček: jakákoli forma extrémismu (islamismus, nacionalismus) a lidská blbost.