Autor fotografie: public domain|Popisek: Pobřežní bojová loď USS Freedom (LCS 1)
Pobřežní bojová loď, to je plavidlo (Littoral Combat Ship - LCS), které teoreticky může zamíchat kartami ve sporném Jihočínském moři, na které si dělá teritoriální nárok Čína, ale i další státy. Právě na LCS hodlá US Navy sázet v Jihočínském moři, informuje magazín National Interest.
Jihočínské moře se stalo střetem teritoriálních zájmů velmocí, hlavně Číny a USA. Čína zde promyšleně a systematicky buduje síť umělých ostrovů s nemalým vojenským arzenálem. Na tento proces přirozeně reagují i další zainteresovaní ,,hráči", ať už je to například Tchaj-wan, Malajsie, ale i Brunej. Právě oni si nárokují rovněž část sporného území. Čína tvrdí, že je jejím nezadatelným a svrchovaným právem pokračovat v militarizaci ostrovů, protože Jihočínské moře, respektive jeho drtivou většinu, považuje za své teritorium.
Na expanzivní ,,choutky" Číny v mezinárodně sporné a citlivé oblasti však rovněž reagují USA, které trvale odmítají čínské nároky, když deklarují, že se jedná o mezinárodní vody, a samy se v Jihočínském moři vojensky angažují. V červenci tohoto roku operoval blízko sporných Spratlyho ostrovů americký torpédoborec USS Ralph Johnson.
O tom, že USA se dále hodlají v Jihočínském moři angažovat, svědčí skutečnost, že zde chtějí nasadit ve zvýšeném počtu pobřežní bojové lodě (LCS). Jak už název napovídá, právě LCS jsou určeny k operacím v pobřežních vodách a plní širokou paletu rozmanitých úkolů. Slouží například k průzkumu, transportním účelům, likvidaci min, záchranným misím, likvidaci moderních tichých ponorek, pašeráků drog či teroristů a dalším operacím. A taková plavidla by se mohla v Jihočínském moři hodit.
Pobřežní bojová loď USS Independence (LCS-2). Foto: Wikipedia, public domain
Jak připomíná magazín National Interest, americké námořnictvo pokračuje ve stavbě lodí LCS tempem, který ,,zde nebyl od 90. let". A co více - právě LCS jsou v současné době druhým největším hladinovým plavidlem ve výrobě po třídě torpédoborců Arleigh Burke. K dodávce americkému námořnictvu bude brzy (podle tento měsíc) připravena USS Minneapolis-Saint Paul (LCS-21).
US Navy tak doufá, že mu bude v roce 2020 dodán stejný počet LCS jako v roce 2019, tedy tři, aby mohla posléze posílit své kapacity právě v Jihočínském moři. USS Minneapolis-Saint Paul pak vyniká zejména svou rychlostí (40 uzlů - 74 km/h) a manévrovatelností a také konfigurací, která je přizpůsobena mělkým vodám, což může právě v Jihočínském moři, které je právě relativně mělké, poměrně velká výhoda.
National Interest uvedl, že pouhá přítomnost LCS v trvale sporném teritoriu by mohla hrát odstrašující roli v čínské snaze se v něm dále rozpínat a pokračovat v budování umělých ostrovů a jejich militarizaci. Na druhé straně větší přítomnost LCS v Jihočínském moři by jistě vyvolala i reakci Pekingu, jež by vedla ke zvýšení napětí už v tak ,,horké" oblasti.
Zde je evidentní, že situace bude vojensky i právně nadále velmi napjatá. Prvním bodem by měla být právní rozepře, tedy vydefinování kontinentálního šelfu a tím pádem i teritoriálního nároku jednotlivých zemí na mořské dno a přírodní zdroje pod ním uschované, respektive na právo určité země se vymezit vůči jiným zemím a zamezit jejich plavbu v určitých vodách, nehledě na geologický průzkum či jiné aktivity, jako je příklad mezi Tureckem a Řeckem.
LCS lze z jistého úhlu pohledu hodnotit jako ofenzivní zbraň, tedy jako systém určený k aktivitám v pobřežních vodách, tedy pravděpodobně v teritoriu jiné země, ať je důvod jakýkoliv. Nelze pochybovat o tom, že Čína tohoto plně využije, je otázkou, zda USA použijí argumentaci demokracie a ochrany zájmů jiných dle vlastního výkladu, nebo literu mezinárodního práva a argumetaci Číny ,,rozmetají" právním výkladem, nikoliv vojenskou prezentací. A právní spory jsou dlouholeté, kdy může vzniknout tzv. zvykové právo, tedy ,,jsme tu dlouho, je to naše" apod.
Jednoznačné je, že v dané oblasti se jedná o vlivové sféry a přírodní zdroje. Vítězem bude ten, kdo bude mít větší politický vliv, anebo vojenskou přítomnost. Konflikt mezi mocnostmi s plným nasazením všech typů zbraní si dnes zřejmě nikdo nepřeje. Riziko je však příliš velké.
Zdroj: National Interest, Wikipedia