foto: Se souhlasem Tomáše Zdechovského/Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL)
Europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL) poskytl Security Magazínu rozhovor na téma alianční spolupráce z pohledu ČR a Evropy v kontextu probíhajících krizí na Ukrajině a Blízkém východě.
Jak hodnotíte současný stav alianční spolupráce v rámci NATO z pohledu České republiky a Evropy? Vidíte v posledních měsících posun k plnění závazků (výdaje na obranu, společné kapacity jako protivzdušná obrana nebo logistika), nebo naopak rizika oslabení transatlantického pouta?
Současný stav alianční spolupráce v NATO hodnotím jako lepší než před několika lety, protože Evropa konečně začíná chápat, že bezpečnost není samozřejmost a že bez investic do obrany nebude schopna čelit hrozbám z Ruska ani rostoucím ambicím Číny. Vidíme posun ve výdajích i v budování kapacit, ale zároveň je zřejmé, že část evropských vlád stále reaguje pomalu a bez potřebné rozhodnosti.
Česká republika by měla být aktivnější a důslednější, protože dnešní liknavost vlády a bagatelizace obranných nákupů některými vládními stranami vysílají špatný signál našim spojencům. Transatlantické pouto je stále klíčové, ale udržíme ho jen tehdy, pokud Evropa převezme větší díl odpovědnosti za vlastní obranu, což se postupně děje. NATO však musí zůstat pevným pilířem naší bezpečnosti, nikoli alibi pro domácí nečinnost.
Evropský parlament se dlouhodobě zabývá posilováním evropské obranné dimenze v rámci, i paralelně k NATO. Jaké konkrétní kroky by podle vás měla EU urychlit v oblasti společného obranného průmyslu, společných nákupů nebo vývoje kapacit, aby doplňovala, nikoliv nahrazovala Alianci?
Evropská unie musí urychlit především společné nákupy, posilování obranného průmyslu a rychlejší výrobu munice, protivzdušné obrany, dronů a další kritické techniky. Evropa nesmí nahrazovat NATO, ale musí se stát mnohem silnějším evropským pilířem Aliance, který dokáže dodat kapacity, logistiku i průmyslové zázemí. Dnes už víme, že bez koordinace výroby a bez dlouhodobých investic budeme jen dohánět náskok autoritářských režimů. Proto potřebujeme méně ideologických debat a více konkrétních rozhodnutí, která zvýší naši připravenost. Bezpečnost občanů musí být přednější než výmluvy, proč něco zrovna nejde. V EU už jedou nejrůznější podpůrně zbrojařské programy a strategie, ale musíme to zrychlit. Na můj vkus je to pomalé.
Po maďarských parlamentních volbách, kde zvítězila strana Tisza pod vedením Pétera Magyara, se otevřel prostor pro přehodnocení spolupráce V4. Jaký potenciál vidíte v nové konfiguraci Visegrádské čtyřky pro prohloubení obranné spolupráce (např. společný výcvik, sdílení zpravodajských informací nebo koordinace postojů v NATO)?
Pokud se Maďarsko pod novým premiérem Péterem Magyarem skutečně odstřihne od vazalského vztahu s Ruskem a vrátí se mezi spolehlivé západní partnery, může to být pro V4 zásadní nový impuls. Já v to pevně věřím. Visegrád má smysl jen tehdy, pokud všechny jeho země chtějí spolupracovat, ctít společné hodnoty a nevést dvojí hru vůči svým partnerům. V obraně to může znamenat větší koordinaci výcviku, sdílení informací i společné postoje uvnitř NATO a EU.
Zároveň ale platí, že vedle proruského Roberta Fica bude obnova důvěry složitější. I on by si měl vzít ponaučení z vývoje v Maďarsku a pochopit, že ruská karta Evropě bezpečnost ani respekt nepřinese. A hlavně jemu nepřinese další vládní angažmá. A o to mu jde především.
Maďarský vítěz voleb Péter Magyar explicitně mluvil o rozšíření a přebudování spolupráce V4. V čem by podle vás mohla být obranná a bezpečnostní dimenze V4 užitečnější než v minulosti – například v oblasti kybernetické bezpečnosti, hybridních hrozeb nebo podpory východního křídla NATO?
Obranná a bezpečnostní dimenze V4 může být užitečnější než v minulosti hlavně v oblasti kybernetické bezpečnosti, boje proti hybridním hrozbám, ochrany kritické infrastruktury a podpory východního křídla NATO. Právě státy střední Evropy mají přímou zkušenost s ruským tlakem, dezinformacemi i pokusy o politické rozkládání společnosti.
Pokud bude Maďarsko po změně vlády znovu hrát férově, může V4 přestat být brzdou a stát se znovu praktickou platformou pro společné projekty. Nesmí to ale být formát, kde jeden partner hledá porozumění s Moskvou, donáší na ostatní a podráží společnou pozici. V bezpečnostní politice totiž funguje jen důvěra, ne přetvářka. A ta zatím není v rámci V4 obnovena.
Rada EU nedávno schválila český národní plán na využití prostředků z evropského nástroje SAFE – Česko tak získává přístup k půjčce až 2,06 miliardy eur (s první platbou 309 milionů eur) na posílení obranných schopností. Jak hodnotíte tento nástroj v kontextu evropské obranné spolupráce? Na jaké konkrétní projekty by podle vás měly být tyto prostředky v Česku prioritně zaměřeny?
Nástroj SAFE hodnotím pozitivně, protože přesně odpovídá tomu, co dnes Evropa potřebuje, tedy rychleji investovat do obranných schopností a posilovat společnou připravenost. Pro Českou republiku je to velká příležitost, ale jen za předpokladu, že peníze neskončí v politických sporech, odkladech nebo v alibismu těch, kteří zpochybňují význam obranných investic. Zároveň jsme nedokázali dostatečně využít potenciál, který tento program nabízí a sáhnout si na víc peněz. Ve hře byl mnohem větší balík, ale my jsme nebyli schopni připravit víc projektů, na které by peníze šly. To je za mě promarněná příležitost. V takto důležitých chvílích musí na tak zásadním rozdělování peněz pracovat velký tým expertů, ne dva tři lidi na ministerstvu, kteří nemají kapacitu to kvalitně a ve velkém připravit.
Za mě by měly mít prioritu projekty v oblasti protivzdušné obrany, munice, dronů, modernizace logistiky, vojenské mobility a ochrany kritické infrastruktury. Vedle toho musíme podpořit i český obranný průmysl, aby byl součástí evropských dodavatelských řetězců a nebyli jsme závislí na pomoci zvenčí. Bez moderní techniky a robustního zázemí nelze garantovat bezpečnost státu ani jeho občanů.
Jak vnímáte roli České republiky v alianční spolupráci v kontextu aktuálních globálních krizí (Blízký východ, pokračující podpora Ukrajiny)? Měla by ČR prosazovat konkrétní iniciativy na summitech NATO, například v oblasti munice, dronů nebo protivzdušné obrany?
V době pokračující podpory Ukrajině a dalších globálních krizí je zřejmé, že potřebujeme větší důraz na výrobu munice, rozvoj dronových kapacit a posílení protivzdušné obrany. Právě v těchto oblastech může Česko nabídnout zkušenost, průmyslové zázemí i politickou iniciativu. Místo toho ale příliš často slyšíme z vládních kruhů pochybnosti, jestli se do obrany vůbec vyplatí investovat. To považuji za krátkozraké a vůči našim občanům i spojencům nezodpovědné. Vzpomeňme na fenomenální úspěch v podobě české muniční iniciativy. Teď je potřeba sehnat finance, aby mohla úspěšně dál pokračovat.
Byl jste členem Výboru pro zahraniční věci (AFET) a s dlouhodobou zkušeností v evropských otázkách – jak by měla ČR a další země V4 koordinovat své postoje v Evropském parlamentu a Radě EU, aby posílily hlas střední Evropy v obranné politice NATO a EU?
ČR a další země V4 by měly v Evropském parlamentu i v Radě EU mnohem lépe koordinovat postoje tam, kde se shodneme na bezpečnostních zájmech střední Evropy. Společný hlas může být silný zejména v otázkách podpory Ukrajiny, ochrany vnějších hranic, boje s hybridními hrozbami nebo posilování evropského obranného průmyslu.
Zároveň ale tato koordinace může fungovat jen tehdy, když všichni partneři budou stát jednoznačně na straně Západu a nebudou relativizovat ruskou hrozbu. V4 má smysl jako společenství loajálních partnerů, ne jako fórum, kde jeden stát blokuje společný postup. Pokud se to podaří, může střední Evropa výrazně posílit svůj vliv na evropskou obrannou politiku.
Jak celkově hodnotíte perspektivy alianční a regionální spolupráce pro Českou republiku v příštích 5–10 letech? Co lze v Evropském parlamentu aktivně prosazovat, aby se posílila jak transatlantická vazba NATO, tak praktická spolupráce v rámci V4 v dnešním politickém kontextu?
V příštích pěti až deseti letech bude pro Českou republiku klíčové, zda pochopí, že obrana není okrajové téma, ale základní podmínka svobody, prosperity a bezpečí našich občanů. Bez bezpečí není prosperita. To by si měli politici uvědomit. Perspektiva alianční i regionální spolupráce je dobrá, pokud budeme mít politickou odvahu investovat do armády, podporovat NATO a současně rozvíjet praktickou spolupráci v našem regionu.
V Evropském parlamentu je třeba dál prosazovat silnější evropský pilíř NATO, společné obranné projekty, rychlejší výrobu techniky a podporu států, které nesou reálnou bezpečnostní odpovědnost. Musíme také pomáhat Ukrajině, která brání i naši bezpečnost. V4 může znovu fungovat jako plnohodnotný projekt, ale jen pokud budou všechny státy nastavené podobně, budou chtít spolupracovat a ctít společné hodnoty. Jakmile někdo znovu začne hledat partnerství s Ruskem, donášet mu a podrážet své spojence, nemůže žádná důvěryhodná regionální spolupráce fungovat.
Tagy