Navoněná bída: Proč MiG-25 nikdy nedohnal americký SR-71 Blackbird

Letouny SR-71, které létaly do blízkosti sovětských hranic, si se stroji MiG-25 v podstatě zahrávaly. Důvodem bylo hned několik parametrů amerického letounu.

Existenci smrtícího stroje s označením MiG-25 odhalil Sovětský svaz na konci 60. let minulého století. Letoun dostal v NATO označení „Foxbat“ a byl schopen letět vyšší rychlostí než jakýkoliv jiný vojenský stroj té doby, mimo amerického špionážního letounu SR-71 Blackbird. Vývoj MiG-25 reagoval na informace o gigantickém americkém bombardéru B-70 Valkyrie, schopného proniknout do vzdušného prostoru SSSR rychlostí přes 3 Mach. A i když projekt Valkýrie skončil pouze stavbou dvou prototypů, když byl další vývoj zastaven kvůli novým protiletadlovým raketám (SAM, neboli Surface to Air Missile) a mezikontinentálním balistickým raketám, MiG-25 zde zůstal a jeho výkony byly pro Západ dlouho tajemstvím.

MiG-25 vystrašil Američany

 

Tento letoun byl navržen primárně tak, aby mohl potenciálně likvidovat zmíněné americké stroje. Do vínku tak dostal především vysokou rychlost, kdy měl představovat již ,,třímachový" letoun, a to vše ve velké výšce, které mělo dosáhnout v té době jen málo letadel. První let MiGu-25 se uskutečnil 1964 a prototypy letounu dosahovaly velmi dobrých výsledků především v rychlosti, stoupavosti a velkých výškách. V USA a u jejich západních spojenců vyvolal tento stroj na nějakou dobu paniku, protože letoun dosahující rychlosti skoro 3 500 km/h je alespoň na krátkou dobu vyděsil.

Nasazení a druhá strana mince MiG-25

 

MiG-25 tak byl zařazen do služby v roce 1970. Nicméně každá mince má dvě strany a nejinak tomu bylo i u MiG-25. Ten měl vlastní problémy, které se ukázaly být většími, než se původně zdálo. Především stroj neměl dobrou manévrovatelnost, což se projevovalo zvláště v nízkých výškách. Byl také moc těžký díky malému použití titanu. I když byl proto MiG-25 schopen letět rychlostí až Mach 3.2, mohla tyto rychlost nevratně poškodit jeho motory, takže praktická rychlost letounu byla ,,jen" Mach 2.8. Jeho koncepce trupu však nebyla zdaleka tak sofistikovaná jako u Blackbirdu.

MiG-25 EDIT (ショート動画) pic.twitter.com/qNI3z3COBb

— 𝙋𝙀𝙈𝙊𝙉🇺🇸 (@L1N7lMAIE9T2Aqm) October 14, 2024

 

Nablýskaná bída, MiG-25 pomohl zaplatit SR-71 Blackbird

 

Tento záchytný stíhací či průzkumný letoun pak postrádal výkonný radar potřebný k samotné likvidaci amerických bombardérů či špionážních letounů. Jeho existence a potencionální hrozba, ale ospravedlnily americké výdaje na další zbrojení a daňový poplatník, který vše zaplatil, mohl být spokojen. To, že se tak trochu jedná o nablýskanou bídu, prokázalo až zkoumání stroje, se kterým zběhnul sovětský pilot Bělenko 6. září 1976, kdy ho přijmulo Japonsko. Tehdy měli američtí odborníci čas dva měsíce, aby podrobili stroj zkoumání, než byl rozebraný letoun „v krabicích“ vrácen běsnícím Sovětům.

Technologická konstrukce letounu MiG-25 byla sice revoluční pro svou dobu, ale měla své limity, které ho činily neefektivním proti SR-71 Blackbird. Zatímco MiG-25 dosahoval vysokých rychlostí, jeho konstrukce z oceli vedla k problémům s přehříváním motorů a omezenému času, po který mohl operovat ve vysokých rychlostech. SR-71, na druhé straně, využíval titan, což mu umožnilo létat nad Mach 3 po dlouhou dobu a bez přehřívání. Paradoxně, titan pocházel ze Sovětského svazu, odkud jej USA dovážely přes nastrčené firmy.

MiG-25 vs. SR-71 Blackbird

 

Jak ve své knize napsal pilot Bělenko v roce 1980, piloti strojů MiG-25 měli zakázáno se strojem přesáhnout rychlost Mach 2,5 a Foxbat nebyl schopen bezpečně překročit rychlost Mach 2,8. Stroje MiG-25, které přelétaly nad Izraelem rychlostí Mach 3,2, měly kompletně zničené motory a jejich piloti byli rádi, že své lety přežili. Bělenko také popisuje, jak si Blackbirdy hrály u pobřeží SSSR s piloty strojů Foxbat, které proti nim byly vyslány. Americké stroje vystoupaly výše než ty sovětské a údajně nad Migy „líně poletovaly“, a když je to přestalo bavit, odletěly rychlostí, kterou sovětští piloti nemohli bezpečně dosáhnout. Se dvěma raketami R-40 totiž stroje Foxbat měly téměř o 3 kilometry nižší dostup než bez raketové výzbroje, a hlavňovou výzbrojí nebyl stroj vybaven. Navíc rychlost raket R-40 byla nižší než cestovní rychlost Blackbirdu.

Nepolapitelný SR-71 Blackbird, kde byl MiG-25 pomalejší?

 

Navzdory opakovaným pokusům sovětské protivzdušné obrany včetně nasazení MiG-25 se nikdy nepodařilo SR-71 úspěšně sestřelit. Sověti odpálili tisíce raket a nasadili své nejmodernější stíhačky, včetně MiG-25. Vysoká rychlost v kombinaci s velkou operační výškou a pokročilá protiopatření Blackbirdu umožnily letounu vždy bezpečně uniknout. MiG-25 měl však nejen problémy s rychlostí, ale také omezené schopnosti manévrovatelnosti. Sovětské stroje tak byly proti svým černým protivníkům zcela bezmocné. Stejně by ale MiG-25 dopadl i vůči svému původnímu nepříteli, B-70 Valkyrie. Situace se ale změnila příchodem nástupce Foxbatu, letounu MiG-31 Foxhound, který díky své rychlosti, pasivnímu radaru a schopnosti komunikovat datovou síti s dalšími letouny MiG-31 a výkonnějším raketám R-33 znamenal pro piloty neozbrojených Blackbirdů velkou výzvu a nebezpečí.

Zdroj: The Aviation Geek, nationalinterest.org, theaviationgeekclub.com,

Tagy