Nechci jen montování švédských komponent. Klíčová je česká přidaná hodnota. Garantuji, že si to pohlídáme, říká o zakázce na CV90 místopředseda Havlíček

Nechci jen montování švédských komponent. Klíčová je česká přidaná hodnota. Garantuji, že si to pohlídáme, říká o zakázce na CV90 místopředseda Havlíček
Autor fotografie: redakce|Popisek: Karel Havlíček (ANO)
11 / 03 / 2024, 12:30

Po interpelaci místopředsedy PSP Karla Havlíčka (ANO) na premiéra Petra Fialu (ODS) ve věci zakázky na pásová BVP jsme jej požádali o rozhovor. Zajímal nás jeho pohled na nastavení a vývoj zapojení českého obranného průmyslu: „Chci vidět skutečně ten absolutní detail a to, že to nebude pouze přeprodáno, ale že to zde bude vyvinuto, vyrobeno,“ řekl.

Pane místopředsedo, vy osobně jste ještě v době probíhajícího tendru na BVP navrhoval změnu přístupu a pořízení vozidel formou mezivládní dohody s důrazem na maximální zapojení českého průmyslu. Jak z této své tehdejší pozice hodnotíte průběh dnešní zakázky na CV90?

No, s rozpaky. Máte pravdu, že já jsem tehdy dokonce kritizoval i naší vládu, nebo ne naši vládu, ale náš postoj, který se mi tehdy zdál příliš benevolentní vůči dodavatelům. Jinými slovy, já jsem potřeboval, aby když se má někde proinvestovat více než 50 miliard korun, tak aby bylo jasně garantováno, kdo tam bude co dodávat z českého průmyslu, za kolik tam bude dodávat, jaká se na tom bude tvořit přidaná hodnota, jak se do toho zapojí naši lidé, jak se do toho zapojí náš výzkum.

Ne aby to bylo v jakési úrovni memorand a takových těch povrchních dohod ano, zapojíme vysoké školy, a párkrát se tam někdo otočí a český průmysl nakonec bude zapojen tak, že se to tady bude montovat, nikoli vyrábět, nikoli vyvíjet. Proto jsem tenkrát navrhoval jinou formu, ale uznal jsem prostě, že už na to bohužel nebyl vůbec čas.

Ministerstvo obrany vysvětluje zvýhodnění státních podniků v rámci započtení jejich podílu na celkových alespoň 40 % pro český obranný průmysl ochranou bezpečnostních zájmů ČR či zájem zhodnocovat majetek ČR. Nehrozí ale právě v případě státních podniků de facto přeprodej švédské produkce, a tedy v důsledku výrazně nižší reálný podíl domácího průmyslu?

To je právě to, co jsem říkal, že ve mně budí značné rozpaky. Jedna věc je, že je ta zakázka dnes za vyšší cenu, ale zase je tady více těch BVP, to já nerozporuji. Čili je to zakázka za 60 miliard korun, ale s inflací to pravděpodobně bude až 70 miliard korun, a já chci konkrétně vidět těch 40 %, jak se to promítne. Ne v tom smyslu, že se sem komponenty dovezou odněkud ze Švédska, nebo z jiné země, tady si nabarvíme trávu na zeleno, a budeme se tvářit, že se to tady domontovalo a že to je tuzemský produkt.

Já chci vidět participaci našich firem, a konkrétní produkty, chci vidět, kdo to bude vyrábět, kde to bude vyrábět, kdy to bude vyrábět. Kolik se na tom vygeneruje té přidané hodnoty, a ne to, že se tady na oko něco smontuje. Protože z mého pohledu 24 miliard korun, a beru pouze těch celkových 60 miliard, čili 40 % z těch 60, vláda zdaleka nemá vyskládáno. Ona k tomu přistupuje politicky. Máme zde memorandum, jakési číslo, a oni to určitě naplní. A teď se samozřejmě budou chlubit tím, že tam mají pět, sedm, deset firem, ale to je pro mě málo. Já chci vidět skutečně ten absolutní detail a to, že to nebude pouze přeprodáno, ale že to zde bude vyvinuto, vyrobeno.

Nedávno zazněla také informace o tom, že kromě toho, že byla ke smlouvě přidána inflační doložka, kterou jste zmínil, že právě podílu českého obranného průmyslu na zakázce se inflační doložka vlastně netýká. Že cena bude navýšena jen celková, ale české firmy budou vycházet v rámci svého zapojení do zakázky z té původní stanovené smluvní ceny. Je toto přijatelné?

Nevidím důvod, když se ta cena navýší třeba kvůli inflaci, proč by se to nemělo zohlednit i v tom podílu českých firem. Takže buď mě ta zakázka stojí 60 miliard korun a bude tam dodávka za 24 miliard korun, anebo bude stát 70 miliard korun, tak já budu chtít, aby tam bylo za 28 miliard korun. Znovu říkám, důležitější než se jenom pochlubit tím obratem, je to, co je to za výrobek a jak ten výrobek v České republice vznikl. To znamená vidět životní cyklus toho výrobku, a vidět to samozřejmě i v nějaké servisní fázi poté, kdy se to dodá. Toto není zakázka jen o dodání něčeho. Jde o dlouhodobý kontrakt, který bude nesmírně zajímavý i z toho servisního úhlu pohledu.

Zapojení českých firem do zakázky je plně v kompetenci švédského dodavatele, MO kromě celkového zapojení českého průmyslu jen zdůraznilo zájem o zapojení státního podniku VOP CZ (a LOM Praha). Nemá být MO v podpoře českých firem důslednější?

Já bych možná to o něco méně vyčítal Ministerstvu obrany. Ministerstvo obrany chce, a tomu rozumím, stejně tak jako vojáci pochopitelně, nejlepší možný produkt, chtějí ho za nějakou přiměřenou cenu, a chtějí ho v nějakém čase. Tomu celkem rozumím. Ale musí to být zájmem českého průmyslu, českého byznysu, a proto tady máme také ministra průmyslu. Ono je s podivem vlastně to, že já jsem ten, který do toho tepe, který okolo toho létá, který chce, aby na tom český průmysl participoval nikoli jenom smluvně a tak jaksi politicky, na oko, ale aby to byly konkrétní zakázky, na kterých se dá vydělávat.

Ale tohle má řídit někdo z ministerstva průmyslu. Takže úplně v pohodě si dovedu představit, že by v tom projektu měl být ministr Síkela. Ne aby ten to zadal svému náměstkovi, on to musí řídit, protože to je o tom mikromanagementu. On musí být informován o tom, co se tam odehrává. On musí vědět, jaké firmy jsou těmi potenciálními dodavateli. On by se s nimi měl čas od času sejít. Neříkám, že to musí být na bázi jednou za měsíc, ale já kdybych byl ministrem, tak si jednou za čtvrt roku všechny pozvu, podívám se, co kdo bude dodávat, a potom už třeba náměstci, nebo vrchní ředitelé, atd., zjišťují další detaily. Ale nenechal bych si to vyklouznout zpod kontroly.

A svým způsobem bych vytvářel, ani bych neřekl oponenturu, ale jakýsi další kontrolní mechanismus a pomohl bych tomu ministerstvu obrany. Protože oni na to nemají ten produkt, oni tam nemají lidi. Lidi na ministerstvu obrany nepřemýšlejí hospodářsky. Oni přemýšlejí produktově, vojensky, připusťme i ekonomicky, ale to ještě neznamená, že ti lidé dokážou rozlišit, jestli jim někdo průmyslově maluje trávu na zeleno, nebo ne. To znamená, jestli za tím produktem, který se bude dodávat, je opravdu něco, co tady vzniká. Nebo jestli to jen vypadá, že tady vzniká. Tomu se musíte trošku věnovat.

V rámci interpelace minulý týden (rozhovor byl pořízen 8. března, pozn. red.) jste se s ministryní Černochovou prakticky domluvili na pravidelných schůzkách s cílem ověřit průběh zapojování českých firem. Máte již domluvený nějaký první termín takového „kontrolního dne“? Jak často by se takové schůzky měly konat?

Já nevím, jestli to je kontrolní den. Vážím si toho, že mi to paní ministryně chce vysvětlit, a že to nebude jen přátelská schůzka u kávy, kdy si politicky řekneme, že tam máme 40 %, ale že to bude konkrétní. To znamená, že tam budou lidé, kteří se tomu věnují, že mi konkrétně ukážou, jaké subjekty jsou již dnes podepsány. Protože to mě zajímá. Co se tam bude dodávat. Znovu říkám: co budou ryze české produkty, které u nás vznikly, které u nás byly reálně vyvinuty. Co skýtá nějakou šanci, že do budoucna ještě budeme využívat třeba v rámci exportu, atd. Tedy že by to nemělo být mířeno jen na tuto zakázku, ale ty firmy by pak z toho mohly profitovat, budou mít nějaký produkt, nějakou zkušenost, nějaký kontakt, atd. A samozřejmě nějaký výhled, co se třeba chystá.

No a já pak udělám to za b, tedy toto si vyslechnu, pak se se všemi sejdu, budu to opakovat, budu spolupracovat s tou skupinou, která se bude podílet na dodávkách, která se bude pravděpodobně rozrůstat. A budu si odškrtávat to, jak ten český podnikatel, ty české firmy se toho fakticky zúčastňují, a co konkrétně tam dodávají. A rád se sejdu i s těmi Švédy, protože to jsou byznysmeni, kteří samozřejmě mají svůj zájem, aby vydodali, ale primárně je zajímá byznys jejich, o něco méně byznys našich firem. Já nechci, aby to bylo tak, že jen z povinnosti se to někde nějak doplní, a že se budeme tvářit, jak na tom naši podnikatelé participují.

Uvědomme si, že situace dnes není lehká, ani v tuzemském, ani evropském průmyslu. A když už stát vydává desítky a stovky miliard korun na obranný průmysl, tak každá gramotná země si zajistí to, aby se projekt dotkl pozitivně konkrétních regionů, konkrétních lidí v rámci zaměstnanosti. Konkrétních dodavatelů, jejich subdodavatelů. A jak už jsem říkal, i té přidané hodnoty, což je pro mě naprostý základ. Vždycky můžete něco přeprodat a tvářit se, že to je jakoby české, ale to ještě neznamená, že to je náš výrobek.

Vy jste se v rámci té interpelace ptal také na sankce, které případně budou uplatněny, pokud český průmysl nedosáhne na těch kýžených 40 %. Konkrétní odpověď na výši sankcí jste nedostal, přesto věříte ministerstvu obrany, že ty sankce jsou opravdu důrazné natolik, aby byla švédská strana motivována dosáhnout toho, k čemu se zavázala?

Tím, že nevím, jaké ty sankce jsou, nemůžu to v této chvíli komentovat. Ale je to pochopitelně jedna z těch nejzásadnějších věcí. Jestliže se k něčemu někdo zaváže, a druhá strana to bude zpochybňovat. Zajímalo by mě, co nastane, když dodávka nebude v té výši, a předpokládám, že by to mělo být nějak odstupňováno. To znamená, když se někdo zaváže k tomu, že dodá za 28 miliard, kdyby šlo o celkovou cenu 70 miliard, tak co nastane, když tam bude česká participace za 20, jenom 15, nebo jednom 10? A to ještě znovu říkám, že bych navrhoval, že se musejí vyřadit ty, které se budou tvářit, že jsou českou dodávkou, ale ve skutečnosti nejsou. To nemůžu připustit. Nemůžu připustit, že sem někdo něco dodá, tady se to hezky zabalí, a vydodá se jako český produkt. To není český produkt. Český produkt je ten, který tady bude odpracován.

Screenshot 11.3.2024

Ministerstvo obrany slibovalo, a vlastně dodnes na svém webu slibuje, že smlouvy s českými firmami budou uzavřeny do konce roku 2023. Nyní nový termín: do konce roku 2024. Přitom zakázka samotná má doběhnout v roce 2032. Do té doby bude mít dodavatel čas naplnit těch 40 %. Je vlastně vůbec možné kontrolovat v průběhu těch deseti let zapojení českého průmyslu, když to ve finále půjde sečíst až v tom roce 2032?

Je otázka, jak je celý ten projekt řízen. Pochopitelně se to musí kontrolovat trvale a průběžně. Ale zcela zjevně to půjde přes jednotlivé vládní garnitury, které tady budou, tedy tato vláda, příští vláda, pravděpodobně i ta vláda další. A musí být nějaký jízdní řád. To znamená, že musí být nějaký systém řízení projektu. Někdo za to musí odpovídat, musí mít nějaké parametry, nějaké kontroly. A to se musí průběžně vyhodnocovat, a když něco nefunguje, tak se to musí okamžitě řešit.

Nelze samozřejmě čekat až na rok 2032, a tam se těšit, že se najednou vše zvrátí. To je naivita. Jestliže bych měl kontrolovat, že je tady za 28 miliard tuzemských dodávek, takže bych měl mít připraveno, kolik jich má být zakontrahováno do konce roku 2023, 2024, 2025, a logicky bych to cpal všechno do první třetiny, protože pak už to bude víceméně kompletace, finalizace, a tam již toho v roce 2029, 2030 mnoho nevymyslím. Čili ten základ se odehrává dnes. A to je to, na čem se musejí shodnout i ty vlády.

Já vnímám pozitivně to, že se o tom paní ministryně chce bavit, a že je připravena mi ty informace dát, protože já jsem přesvědčený, že je velká šance, že my v té příští vládě budeme. A teď nechci spekulovat, kdo bude mít rezort obrany. Ale v každém případě ten, kdo to bude, bude muset v tomto pokračovat. A já, ať budu v jakékoli pozici v té příští vládě, tak si to chci zkontroloval. Já jsem vždy hrál za český průmysl. Říkám to politicky, říkám to fakticky, a hra za český průmysl není to, že o tom budu mluvit, ale že firmám pomohu. A já vám garantuju, že si tohle pohlídáme, a že budeme nekompromisní a tvrdí vůči komukoli, kdo by chtěl ten český průmysl obejít jenom nějakým lízátkem přes alobal, tak to ne.

Tagy článku