Autor fotografie: IDF / Public domain|Popisek: Raketa země-země vypálená na Izrael
Ozbrojené skupiny z Gazy vystřelily na Izrael v období posledních dvaceti dvou let desítky tisíc raket. Mezi střelami typu Qassam a Quds se ale objevují také rakety dlouhého doletu schopné dostřelit až na sever Izraele.
Mezi nějčastější rakety, kterými dle informací IDF disponují skupiny v Gaze, by měly patřit střely typu R-160, M-75, Qassam a Quds. R-160 je 302mm raketa, která vznikla jako modifikace syrského modelu M-302. Její maximální dolet by se měl pohybovat okolo 100 km a je schopna nést 60 kg výbušnin. Tato střela je proto z Gazy schopná bez problémů dostřelit do měst Tel Avivu i Jeruzaléma. Raketa M-75 má o něco menší dosah než R-160 a to asi 75 km. V její hlavici by však mělo být obsaženo stejné množství munice jako v R-160 a také by z Gazy dokázala zasáhnout obě významná izraelská města.
Raketa Qassam jako synonymum teroru organizací z Gazy
Nejznámějším typem raket vysílaných z Gazy teroristickými organizacemi na území státu Izrael je střela Qassam, která oproti dvou výše zmíněným střelám nedisponuje takovým doletem. Od svého vzniku v roce 2001 se Qassam dočkala tří a podle některých zdrojů až čtyř variant, které se od sebe odlišují jak doletem, tak i množstvím munice v hlavici. Typ Qassam 1 byl schopen zaútočit na cíle ve vzdálenosti 2-3 km, Qassam 2 přibližně 9-12 km a Qassam 3 v rozmezí mezi 15-17 km. Největší město, které mohou tyto střely zasáhnout, je Aškelon. Rakety jsou proto určeny především pro ostřelování izraelských kibuců poblíž hranic s Pásmem Gazy.
Tyto rakety byly původně vyvinuty vojenským křídlem Hamásu, tzv. Izz ad-Din al-Qassam brigádami (IQB, brigády al-Qassam), ale nyní jsou izraelskými a zahraničními médii většinou veškeré rakety krátkého doletu vystřelené z Gazy běžně označovány jako Qassam. Náklady na vyrobení jedné rakety Qassam se pohybují v rozmezí 300-800 amerických dolarů (asi 6 800 - 18 000 Kč), což je vzhledem k výdajům na provoz izraelské protiraketové obrany, jehož součástí jsou systémy jako Iron dome, David's Sling nebo Arrow většinou zanedbatelná částka. Izrael proto v současné době vyvíjí laserové dělo Iron Beam, které by mělo být schopné likvidovat malé rakety nebo UAV na základě koncentrovaného laserového paprsku.
Konkurent pro rakety Qassam jménem Quds z Gazy
Podobnými raketami vyvinutými přímo v Gaze jsou modely Quds, které jsou vyráběny organzizací Islámský džihád. Původní Quds 101 měla dolet mezi 16 a 18 km. Její nová verze Quds 3, vytvořená po vzoru ruského Gradu, by tak měla mít schopnost doletu až 55 km. Standardní rakety Grad vyvinuté v SSSR zasáhnou cíl ve vzdálenosti 20 km a poslední verze této rakety doletí 35 až 40 km. Bežná ráže 122mm rakety je odpalována ze salvového raketometu BM-21 Grad, který však pravděpodobně v Gaze není k dispozici. Pro odstřel střel se proto většinou používají hrubé odpalovače skládající se z kovové konstrukce nebo mobilní tubusy umístěné na korbách aut.
Palestinské zdroje jako webový portál Palestine chronicle řadí mezi další novější rakety používané skupinami v Gaze s označením A-120 a Ayash-250. Tyto modely byly poprvé využity v květnu 2021. Raketa A-120 by měla být schopna zasáhnout cíl vzdálený až 120 km a nese vysoce explozivní hlavici s velkou kapacitou destrukce. SH-85 by podle palestinských informací měla disponovat maximálním dosahem až 220 km. Palestinské vojenské a teroristické organizace by údajně měly mít k dispozici také rakety Ayyash-250 s doletem 250 km. Tyto rakety byly podle TOI pravděpodobně použity na začátku listopadu 2023 při ostřelování jiho-izraelského Eilatu.
Teroristé z Gazy vyhrožují raketami, ale realita je odlišná
I přesto, že videa zveřejňována teroristickými skupinami z Gazy na sociálních sítích vypadají děsivě a mají za úkol ukázat sílu raket, realita je poněkud odlišná. Přesnost těchto raket totiž podle informací IDF, které střely na území Izraele likvidují, není příliš velká. Střely tak dost často nejsou schopny zasáhnout zamýšlené cíle a velké množství z nich dopadá především na civilní objekty stále na území Pásma Gazy. Důvod je jednoduchý. Rakety se povětšinou skládají z nekvalitního materiálu, jsou vyráběny ve spěchu a jejich autoři nemají dostatečnou znalost pro jejich výrobu.
Podle informací IDF je totiž majorita střel buď vyrobena přímo v Gaze z dostupných surovin mezi něž patří především stavební materiál, různé druhy trubek apod., nebo jsou na toto území propašovány různými nelegálními cestami. Většinou se jedná o tunely, které se jako síť rozkládají pod celým územím Pásma Gazy. Severní hranice, teritoriální vody a vzdušný prostor Pásma Gazy je totiž ovládán Izraelem a jižní oblasti jsou na základě smlouvy mezi Egyptem a Izraelem kontrolovány egyptskou armádou. Hranice Gazy by proto měla být teoreticky neprostupná.
Konflikt mezi teroristy z Gazy a Izraelem ve znamení raket
Od vypuknutí konfliktu dne 7. října 2023 bylo ze strany vojenských a teroristických skupin v Gaze vystřeleno na území Izraele několik desítek tisíc raket. Pouze v rámci prvního dne války se mělo podle tvrzení Hamásu jednat o 5 000 ks většinou podomácku sestavených střel. Izrael však není ostřelován pouze hnutím Hamás, které na začátku října podniklo útok na izraelské civilisty, ale především také Islámským džihádem a dalšími teroristickými organizacemi operujícími v Gaze. Podle zpráv IDF a webového portálu TOI přibližně 12 % všech raket vystřelených z Gazy selže a dopadne ještě na území Pásma.
První raketa byla vystřelena na izraelskou osadu Netzarim v Gaze v době Druhé intifády v roce 2001. V následujících letech bylo v rámci intifády z Gazy na Izrael vystřeleno přibližně 700 kusů dalších raket. Tehdejší premiér Ariel Šaron předpokládal, že se situace brzy uklidní, pokud Židé nadále nebudou obývat Pásmo Gazy. Od roku proto 2003 inicioval stažení izraelských osad z tohoto území. I přesto, že celá operace byla dokončena v září roku 2005, rakety z Gazy neustaly. Situace se oproti očekávání jen více zhoršila.
Brzy po stažení Izraelců z Gazy na začátku roku 2006 proběhly na území Palestině, tedy na Západním břehu i v Gaze, volby do zákonodárného sboru označovaného jako Palestinská legislativní rada (PLR), ve kterých se Hamás označil za hlavní sílu podle jeho názoru vítězné intifády namířené proti obyvatelům Izraele. Získal proto drtivou většinu křesel v PLR a okamžitě se ujal správy poměrů v Gaze, která nyní byla na rozdíl od Západního Břehu bez přítomnosti Izraelců i IDF. Názor Hamásu na Izrael se však brzy ukázal, protože jen za rok 2006 bylo z Gazy na Jeruzalém vystřeleno téměř stejné množství raket jako za celou dobu pět let trvající druhé intifády.
Více než 4 200 raket bylo podle internetové encyklopedie JWL vypáleno na Izrael z Gazy také v průběhu roku 2014. V této době IDF předpokládala, že mají organizace v Gaze k dispozici přibližně 10 000 raket, mezi nimiž by mělo být poprvé několik taktických střel dlouhého doletu. Situace se však rapidně zhoršila v květnu roku 2021, kdy bylo směrem k Izraeli během deset dní vypáleno přibližně 4 300 raket, mezi nimiž hráli velkou roli právě také taktické střely. Žádný z dřívějších útoků teroristických skupin na Izrael však nepřekonal stále probíhající a již téměř rok trvající válku.