Autor fotografie: Vitalij V. Kuzmin / Wikimedia Commons / CC BY-SA|Popisek: Gibka-S na vozidle Tigr
Přestože dostupná specifikace zbraně hovoří o tom, že Gibka dokáže zasahovat i drony, s malými FVP prostředky bude s největší pravděpodobností problém.
Aktuálně s největší pravděpodobností nejžhavější technický problém války na Ukrajině, jak čelit malým FPV dronům. Nejnovější ruský systém protivzdušné obrany (PVO) se mimo jiné chlubí tím, že je schopen sestřelovat blíže nespecifikovaná UAV. Pojďme se blíže podívat na realitu systému, který patří mezi poslední produkty ruské konstrukční kanceláře KBM a její partnery JE Rubin, FGUP nebo třeba VNII Signal. Na vývoji se podílelo celkem sedm firem.
Armádní zkoušky proběhly v roce 2019, jedná se tedy opravdu o jeden z nejnovějších produktů ruské konstrukce. Úkolem Gibky je přímo chránit pozemní jednotky před hrozbou nízko a extrémně nízko letícími prostředky nepřítele. A to ve dne i v noci. Systém je osazený na vozidle Tigr a měl by být schopen zasahovat letadla, vrtulníky, řízené střely a drony. VSHORAD znamená protivzdušnou obranu velmi krátkého dosahu.
Systém může být dálkově ovládaný, přesto, kromě řidiče a velitele, jedou ve voze i dva střelci. Gibka může odpalovat střely Igla-S 9M342 ráže 72,2 mm s hmotností 11,3 kg a vahou hlavice 2,5 nebo 5,5 kg. Igla je poháněna motorem na tuhá paliva a může zasáhnout cíle letící ve výšce 3,5 kilometru, jež letí rychlostí 1 440 km/h. Maximální schopnost zásahu je ve výšce 6 000 metrů. Hlavice je naplněna vysoce tříštivou výbušninou s přibližovací a dopadovou roznětkou.
Druhou střelou, kterou lze použít, je Verba, jež má podobné parametry jako Igla, akorát má ráži 72 mm. Obě střely mají infračervené navádění a jsou typu vystřel a zapomeň. Tigr je vybaven malým radarem Garmon 1L122E, který má dosah 40 km a detekuje do výšky 10 km, což je v dané kategorii, na ruské poměry, velmi slušné číslo. Zároveň má vozidlo zabudovaný řídící systém CRVC, jenž pochopitelně pracuje on-line a jiný systém může Gibku ovládat až do vzdálenosti 17 km.
Celý systém vypadá velmi moderně, parametry komunikačního systému a radaru jsou velmi solidní. Tiger je navíc poměrně moderní vozidlo s velmi slušným pancéřováním, dojezdem a rychlostí. Hlavní slabinou celého kompletu jsou ovšem používané rakety, které jsou zkrátka a dobře pro protivzdušnou obranu velmi krátkého dosahu fakticky zastaralé.
Už prvním otazníkem je faktor zaměření UAV. Jestliže radar dokáže zachytit malý FVP dron a systém na něj vystřelí, infračervené navádění raket nebude fungovat. Stopa je tak malá, že rakety prostě ztratí cíl a stejně pravděpodobné je totéž u středních UAV. Další položkou jsou hlavice Igly a Verby. Jsou jednoduše zastaralé. I kdyby nakonec infra bylo funkční, což je vysoce nepravděpodobné, stejně by to bylo v řadě případů k ničemu.
Pokud by se pozemní jednotky ocitly pod útokem hejna dronů, systém nemá kapacitu tomu zabránit. Zde je právě grow problému. Západ i Čína se zaměřují na programovatelnou munici, která je prakticky kazetová. Časovač, nastavený systémem, odpálí střelu na předpokládaném místě střetu s drony a vyletí tisíce projektilů, které udělají v hejnu opravdu paseku. Tato zdánlivá maličkost naprosto hendikepuje jinak zjevně zcela povedený systém.
Zdroj: Army Technology