Rusko chtělo být nej za každou cenu. Nejrychlejší ponorku světa K-222 ale postavilo jedinou. Problém byl titan

Rusko chtělo být nej za každou cenu. Nejrychlejší ponorku světa K-222 ale postavilo jedinou. Problém byl titan
Autor fotografie: The U.S. National Archives / Picryl|Popisek: Sovětská jaderná ponorka K-162/K-222
30 / 04 / 2024, 14:00

Sovětská jaderná ponorka K-162, později přejmenována na K-222, byla a patrně dodnes stále je nejrychlejší ponorkou světa. Závratná rychlost plavidla si však vybrala svou daň.

Ponorky vybavené řízenými střelami, mezi které patřila právě také K-162 později známá jako K-222, byly oběma stranami studenoválečného konfliktu vyvíjeny již od 50. let minulého století. Sověti se však ve spojení s touto technologií potýkali s jedním závažným problémem. Jejich starší jaderné ponorky třídy Echo sice dokázaly odpalovat řízené střely, ale pro tento úkon se musely nejprve vynořit. Na konci 60. let proto bylo rozhodnuto o vývoji nové třídy ponorek se sovětským označením Project 661 Anchar, které vešly ve známost také pod NATO jménem PAPA class. 

Každá legrace ale něco stojí a v případě této ponorky tomu nebylo jinak. Stoj si totiž vyžádal obrovské náklady na vývoj, konstrukci, stavbu a následně také údržbu. Hlavním problémem plavidla však byla současně jeho největší přednost, vysoká rychlost, která poškozovala jeho trup při plavbě. Loď K-162 zařazená do Severní flotily sovětského námořnictva již v roce 1970 se totiž měla pohybovat maximální rychlostí až 44,7 uzlů (asi 82,7 km/h). Tato vysoká rychlost plavidla však nezpůsobovala pouze konstrukční poškození, ale takto náročný provoz s sebou nesl také velký hluk, který přibližující se plavidlo prozrazoval  nepřátelům. 

 

O výše ceny výdajů spojených se sestavením, provozem a především také údržbou stroje koneckonců hovoří samotná přezdívka ponorky, která byla v sovětském námořnictvu neoficiálně označována jako „zlatá rybka". Pravděpodobně v důsledku konstrukčních vad a vysokých rychlostí stroje se na lodi jen dva roky po jejím začlenění do arzenálu sovětského námořnictva objevila velká prasklina na trupu, která vedla k několikaletým opravám. Po nich bylo plavidlo v roce 1978 přejmenováno na K-222.

Potopené plavidlo mělo váhu přibližně 7 000 tun, na délku měřilo 106 metrů a její posádku tvořilo až 82 vojáků. Ponorku poháněly dva jaderné reaktory VM-5M, které dodávaly páru turbínám otáčejícím s hřídelí vrtule. Hlavním účelem plavidla bylo ničit americké vojenské lodě k čemuž bylo přímo na palubě ponorky určeno 10 protilodních střel P-70 Amethyst. 

 

Jaderná K-222 nebyla až tak ztraceným projektem 

 

Především problém vysokého hluku ponorky nakonec vedl k tomu, že stroj nebyl nikdy uveden do sériové výroby a ve své třídě byl nakonec vyroben jen jediný kus K-222. I přesto se však ponorka K-222 stala průkopníkem nových technologií a především napomohla k poznatkům práce s titanem. Díky nim proto nakonec došlo ke konstrukci o něco úspěšnějších jaderných ponorek Projektu 705 Lira nebo 945A Kondor. Následníkem projektu 661 Anchar se následně stala třída jaderných ponorek Oscar z 80. a 90. let mezi něž patřily plavidla Voroněž nebo Kursk. Některé z lodí této třídy jsou stále součástí arzenálu ruského námořnictva. 

Ponorka Tomsk třídy Oskar

Oficiálně nejrychlejší ponorka světa byla po poškození jaderného reaktoru v roce 1980 převedena do rezervy a v roce 2010 rozebrána v jediné ruské loděnici určené pro práci s titanem, Sevmaš. Ve stejném doku nyní dochází k opravě křižníku Admirál Nachimov patřící do třídy Kirov. Z těchto obávaných těžkých raketových křižníků Kirov bude pravděpodobně po modernizaci opět navrácen do provozu pouze plavidlo Petr Veliký

 

Tagy článku