Autor fotografie: Royal Navy, OGL v1.0|Popisek: Umělecká představa ponorky třídy Dreadnought
Třída Dreadnought má na moře postavit ponorky zcela nové generace, které mají mít výrazný profil stealth.
Třída Dreadnought má představovat pro britské námořnictvo zásadnější předěl a na svém kontě bude mít několik ,,nej". Jedná se o největší ponorky (153 m), které kdy Velká Británie postavila s výtlakem přes 17 000 t. V ponorce budou také poprvé zřízeny separované ženské ubikace s toaletami a dalším hygienickým zázemím. Ponorky bude pohánět jeden jaderný reaktor, plavidla ponesou 12 balistických raket Trident II, které budou umístěny v nových raketových silech vyvinutých v programu Common Missile Compartment.
Specikace ponorek svým způsobem hovoří o jejich útočném charakteru, což svědčí o politice Velké Británie působit mimo své území, tedy podporovat strategické síly, loďstvo, letectvo, kybernetické síly apod.
V současné době se staví dvě jednotky - HMS Dreadnought a HMS Valiant s předpokladem, že první jmenovaná jednotka vstoupí do služby na začátku třetí dekády. Plánována je stavba čtyř ponorek třídy Dreadnought. Prototypová jednotka HMS Dreadnought byla rozestavěna v říjnu 2016, na druhé jednotce HMS Valiant se pracuje od konce roku 2019. V plánu je pak konstrukce dalších dvou jednotek v této třídě - HMS Warspite a HMS King George V.
Británie své loděnice, respektive stavbu moderních plavidel a dalších klíčových zbraňových systémů, historicky přesunula severně a do Skotska, a to z bezpečnostních důvodů. Je zde menší osídlení, tedy i lepší kontrola pohybu osob a dále při pohybu cizích letounů nebo plavidel jsou prostory lépe chránitelné a kontrolovatelné, než například u velkých komerčních přístavů na jihovýchodním pobřeží. V únoru 1981 došlo poblíž v Leningradské oblasti ke strašlivému leteckému neštěstí, kdy havaroval letoun Tu-104 na trase do Chabarovska a Vladivostoku. Na jeho palubě bylo vrchní velení Pacifické flotily v čele s admirálem Emilem Spiridonovem.
Program stavby ponorek má mít dlouhodobé pozitivní multiplikační efekty, z nichž bude nejvýraznější podpora tísíců pracovních míst napříč Velkou Británií včetně Skotska. U nových ponorek má zvlášť vyniknout profil stealth a právě ,,neviditelnost" má být dovedena k dokonalosti a předčit v tomto směru své ruské či americké protějšky, které jsou ve službě.
Royal Navy přikládá právě profilu stealth velký význam, a to již nejméně od 80. let. Ten je patrný u jiné třídy Astute, a proto se Britové soustředí také na to, aby ponorky byly co nejtišší, tedy měly co nejnižší akustickou stopu, což se promítá do konstrukce k tomu upraveného trupu plavidel, respektive jejího povrchu, který má chránit plavidla před akustickou a elektromagnetickou detekcí. Nejdůležitěší součástí však zůstává hlučnost pohonné jednotky (hluk hřídele) a šum lodního šroubu. Toto byl problém mnoha ponorek, kdy pohonná jednotka i trup byly velmi tiché, ale lodní šroub vykazoval značnou akustickou stopu. A podle charakteristiky stopy je možno i identifikovat konkrétní plavidlo.
Vnější trup třídy Dreadnought tak bude mnohem odlehčenější, než je tomu například u ruských ponorek, které mají dvojitý trup, titanový trup byl testován, ale vzhledem k ceně bylo od jeho použití ustoupeno a jsou používány jiné materiály a krycí povrchy. Navíc dvojitý trup zvyšuje odolnost ve vysokých hloubkách. K tomu všemu pak má přispět i celkově tichý pohon ponorek třídy Dreadnought. Nový turbo-elektrický pohon ponorek třídy Dreadnought přispěje k ještě tiššímu chodu plavidel a ztížené detekci sonary.
Pokud vše půjde podle plánu, tak se má Royal Navy (a také její soupeři na moři) na co těšit, nejen z důvodu, že ve třídě Dreadnought vzniknou ,,tišší zabijáci". Ponorky ve třídě Dreadnought mají mít také životnost až 40 let, což je poměrně signifikantní nárůst oproti jejím předchůdcům.
Zdroj: Naval News