Popisek: T-72M4 CZ
Otázky modernizace českých tanků se vracejí a argumenty jsou vlastně rámcově stejné jako na přelomu století. Kolik a jakých tanků má Armáda České republiky mít a k jakému účelu mají sloužit. Zejména v kontextu rozvoje schopností ozbrojených sil Aliance a v součinnosti s nejbližšími sousedy, v koordinaci s jejichž armádami by naše těžké zbraně byly v potenciálním ostrém konfliktu nasazeny. Momentálně je projekt modernizace ministrem obrany pozastaven a bude se prošetřovat, zda cena odpovídá zadání. Mělo by se ale také řešit, zda vůbec může modernizace splnit deklarovaný účel. Jestliže již v této fázi je projekt pozastaven, tím spíše může těžko fungovat jako "překlenovací" - jednoduše ho nelze stihnout. Měli bychom se soustředit na vybudování logistiky pro nové tanky pro profesionální armádu, ne na vylepšování tanků pro Aktivní zálohu.
Když čteme následující argumenty z článku "Modernizovaný T-72 do výzbroje" z doby zavádění T-72M CZ, vlastně nevíme, co se od té doby zásadně změnilo: "Válka v Evropě nehrozí a jsme členy nejsilnější vojenské aliance na světě, která se v dohledné době dále rozšíří. Tanky asi těžko využijeme při v budoucnu nejpravděpodobnějších akcích - v zahraničních misích. Jsou nejen obtížně přepravitelné vzduchem, ale hlavně vzhledem k začínající specializaci jednotlivých členských zemí Aliance se armáda zaměřuje na úplně jiné obory. Přímo se tedy nabízí otázka o smyslu celého projektu. Požadavky na modernizaci se začaly vytvářet v první polovině 90. let, kdy jsme v NATO ještě nebyli. Proto se i z dnešního pohledu jeví tehdejší záměr modernizovat již zavedené a logisticky i opravárensky plně zabezpečené tanky jako logický. To už ale nelze tvrdit o počtech, kterých se měla modernizace týkat. Původní představy o 350 nebo dokonce o více než 500 kusech byly megalomanské i tehdy. Souhrn vnějších i vnitřních faktorů po roce 2000 nakonec vyústil do finální objednávky na 30 tanků plus dalších pět modernizačních souprav. Neobjednat nakonec žádné tanky asi nešlo, protože do projektu již byly vloženy nemalé finanční prostředky a mnohaleté úsilí 20 českých a 4 zahraničních firem. Pro ně znamená zavedení tanku do výzbroje AČR důležitou referenci nezbytnou při hledání zahraničního zákazníka."
Již tehdy se nabízela otázka o smyslu projektu modernizace třiceti tanků. Ale České republice to nestačí a po dalších dvou desetiletích těch stejných třicet tanků "potřebuje" modernizovat podruhé, aby "překlenula" několik "málo" let, než profesionálním jednotkám pořídí moderní tanky. A to "málo" je v uvozovkách vzhledem ke schopnostem a rychlosti akvizičního procesu MO. Tak jako v prvních letech století, tím spíše dnes platí, že třicet tanků, byť modernizovaných, při nasycenosti současného válčiště protitankovými zbraněmi nejvyšší účinnosti jsou mnohem spíše jen symbolickým gestem než skutečným tankovým vojskem.
V Koncepci výstavby Armády České republiky 2025 čteme, že: "Vzhledem k nutnosti udržení mohutné palebné síly bude v letech 2020–2025 rozhodnuto o modernizaci či náhradě tanků," (milník 2025, a zde je třeba poznamenat, že modernizace T-72 nemůže být z tohoto hlediska včas hovotová, natož aby plnila svůj "překlenovací" účel) a v aktuální verzi 2030: "U tanků T-72M4CZ dojde k prodloužení životnosti a bude rozhodnuto o jejich náhradě," (rovněž milník 2025). Což je třeba číst ne tak, že "se bude rozhodovat", ale již bude rozhodnuto, protože již o rok později mají začít dodávky nových vozidel. A pokud začnou dodávky nových vozidel, již musí být vycvičeni instruktoři, osádky a vybudována infrastruktura včetně zásoby náhradních dílů a speciálních nástrojů k opravám a údržbě.
Třicet tanků je symbolickým gestem, přičemž modernizační projekt je dost možná veden podobnými pohnutkami jako ten původní: totiž ohledem na firmy, které se na něm budou podílet, v tomto případě evidentně skomírající státní VOP CZ. A současně zřejmou a opakovaně vyjádřenou nechutí armády tankové vojsko opustit. Existuje (nejen) v našich podmínkách oprávněná obava, že akvizice moderních tanků se povleče, opozdí. A jestliže již dnes je provozuschopná třetina T-72M4 CZ, můžeme říci, že naše tankové vojsko "lapá po vzduchu".
Není pochyb o tom, že vytvořením T-72M4 CZ vznikl hlavní bitevní tank vysoké kvality. Není současně též pochyb o tom, že když se neprodal do jediné jiné země, náklady na jeho vývoj a výrobu, a tím i provoz, jsou enormní, což se promítá do současného stavu i nároků na případnou další modernizaci - a též jeho neprodejnost kamkoliv i nyní. Zřejmě hlavním problémem T-72M4 CZ je fakt, že italský systém řízení palby se již nevyrábí. Je však možné a racionální jej v krátké době efektivně nahradit? Možné průtahy akvizice nových tanků ovšem nevylučují, že i složitá modernizace starých tanků se protáhne. Nebylo by racionální staré tanky uvést do provozu ve stávající konfiguraci, a napřít síly do jejich náhrady? Tedy rozhodnutí jaký MBT a k tomu vybudování logistické a výcvikové základny? T-72 ve své době nebyl špatný tank a naši tankisté s ním dosahují vynikajících výsledků i na mezinárodních cvičeních proti generačně modernějším tankům. Ale vždy přijde de, kdy je říci, dál to nejde.
Situace je poněkud paradoxní. Česká republika přednostně řeší tanky pro Aktivní zálohy, a teprve v budoucnu bude odpovídat na otázku, jakou výzbroj bude mít profesionální armáda. Možnostem jsme se již věnovali a za optimální řešení považuje velká část odborníků Leopard 2A7+ - dobré ekonomické řešení a též jako jeden z nejlepších bojových systémů. Tanky Leopard používají powerpack klasického typu, tedy jejich provoz je ekonomičtější než u MBT ABRAMS. MBT ABRAMS používá v Německu vyrobené kanónové hlavně (výrobcem je Rheinmetall). Hlavní sousedi či blízké země, jako Německo, Polsko, Rakousko a nově Maďarsko mají Leopard ve výzbroji. Každý uživatel zbraňového systému chce něco, na co získá např. náhradní díly od koaličních partnerů, v nejhorším případě, tak ze zničených vozidel spojence.
Chce-li být ČR rovnoprávným členem aliance NATO, pak musí vybudovat tankové vojsko se schopností jeho doplnění. To tanky T-72M4 CZ nesplňují a splňovat nemohou, a i v rámci výzbroje Aktivních záloh jen dožijí. Ať jsou opraveny a intenzivně využívány, ale také co nejdříve nahrazeny. Preference by měla být vybudovat logistiku pro nové tanky a vynechat řeči o jejich hmotnosti, protože všichni naši spojenci, tedy ti kteří v případě války nám budou krýt záda, nebo bojovat za nás a vedle nás, budou mít těžké Leopardy 2, ABRAMSy či Leclercy, tedy tanky hmotnostní kategorie okolo 70 tun. A teprve pak se rozhodnout zda, kolik a jak modernizovat T-72. Vždy to asi bude vyžadovat zásah do konstrukce vozidla, takže je nutné dobře nová řešení naplánovat, konstrukčně vypracovat a financovat. U třiceti vozidel, která jsou vzhledem k okolnostem definitivně za zenitem, bude ovšem cena spíše nepřijatelná.