Popisek: Němci tvrdí, že objem vzájemné výrobní spolupráce na projektu BVP PUMA, může v horizontu 3 let znamenat pro český průmysl zakázky za 35 miliard Kč
Reakce na dříve uvedený článek jménem "Německo má problémy s vlastními ozbrojenými silami, a přitom chce dodávat výzbroj pro českou armádu". Druhý pohled na věc.
Psali jsme: Německo má problémy s vlastními ozbrojenými silami, a přitom chce dodávat výzbroj pro českou armádu
Mohlo by se zdát, že autor článku navozuje dojem, že díky problémům v logistice Bundeswehru nejsou německá bojová vozidla pěchoty (BVP) PUMA pro ČR dost dobrá. Během několika měsíců se totiž chystá v ČR tendr za bezmála 50 miliard korun právě na obrněná pásová BVP. Podívejme se na problematiku trochu šířeji.
Každý, kdo se o dění v jakékoli armádě alespoň trochu zajímá, ví, že dávat souvislost mezi problémy uvnitř resortu a kvalitou dodavatelů či dokonce zbraňových systémů, je nesmysl. Čeští vojáci nemají už téměř deset let v čem pořádně chodit. Kdo za to může? Neschopné české firmy, které šijí výstroj, anebo neschopnost ministerstva dodávky a servis kvalitně vysoutěžit?
Mimochodem, to stejné se týká doslova poplašné zprávy, která v samotném Německu zdůrazňuje nemožnost nasazení BVP PUMA v nově vytvářených bojových úkolových uskupeních německého Bundeswehru. Jenže tato skutečnost se také nijak netýká kvalit bojového vozidla PUMA jako takového, ale pouze konkrétního radiokomunikačního vybavení, které si každá armáda řeší sama. Je jednoduše na zákazníkovi, jaké rádiové a komunikační prostředky si do vozidla zvolí a do jaké úrovně je schopen toto vybavení následně v rámci systému velení a řízení integrovat. Netýká se to jen BVP samotných, ale i dalších bojových prostředků, jako jsou tanky, dělostřelectvo, vrtulníky atp.
Daleko smysluplnější, je položit si jednoduchou otázku: Jaká BVP by si měla ČR pořídit a proč?
Odpovídat by měly především dvě strany – vojáci – vozidlo bude chránit jejich životy a dále politici –měli by reflektovat zejména ekonomický potenciál pro českou ekonomiku a strategické zájmy.
Více než před 30 lety jsme mohli českou Škodovku prodat Američanům, Francouzům anebo Švédům. Neudělali jsme to. Prodali jsme ji Němcům – VW, protože nás nejvíce přesvědčili o tom, že do značky budou investovat. Historie ukázala, že nelhali. Škoda Auto, stejně jako celý dodavatelský ekosystém je dnes perlou českého strojírenství. Všichni jsme myslím dnes rádi, že „naší“ škodovku nekoupili Francouzi anebo Švédové, kteří mezitím svoje automobilky prodali do Číny.
Přesto, ve finále to bude především politické rozhodnutí, jakou cestou se vydáme. Rozhodovat s velkou pravděpodobností nebudou jen parametry výkonu motoru či kanónu, ale i ekonomicko-polické zájmy ČR. Interní politika okolních armád, či jejich vnitřní kauzy, na to budou mít jen minimální vliv.
Nepřehlédněte na Security magazínu: Historie - vnímáme dějiny v souvislostech a nadhledem. Sledujte nejdůležitější okamžiky historie. S námi víte více