Obranným průmyslem se začíná šířit stanovisko, že ministerstvem obrany podporovaná VOP CZ už nesplňuje definici státního podniku. Odborná veřejnost má tak za to, že VOP CZ by měla být zrušena. VOP CZ je protěžovaným státním podnikem, který byť je několik let ve ztrátě, tak mu ministerstvo obrany „domlouvá“ zakázky. Nejnověji by VOP CZ měla být obligatorně zapojena do tendru na dodávku bojových vozidel pěchoty. Obrana požaduje, aby maximum výroby a všechna péče o životní cyklus lehkých obrněnců zajišťovala právě VOP CZ. Podpisem smlouvy mezi v budoucnu vybraným dodavatelem pásových vozidel pěchoty přitom obrana podmiňuje možnost účasti v největším tendru po roce 1989.
Ještě před samotným vyhlášením podmínek největšího tendru v novodobé historii Armády ČR prezentoval ministr obrany Lubomír Metnar to, že kromě nejnižší ceny a splnění technických parametrů budou muset zbrojaři, kteří se zapojí do tendru, také splnit třetí podmínku, a tou bude přenesení podstatné do Česka, konkrétně do Vojenského opravárenského podniku (VOP CZ) v Novém Jičíně. Požadavek z pohledu zadávání veřejných zakázek možný, nicméně jeho dopady na trh jako takový přinejmenším sporný.
Státní podnik VOP CZ byl založen v červnu 1989, přičemž mezi jeho hlavní úkoly patří strategické dodávky a služby pro obranu a bezpečnost státu, generální a jiné opravy vojenské techniky, výroby a dodávky nové speciální techniky, výzkum, vývoj a modernizace speciální vojenské techniky a materiálů, výzbroje a jejich zkoušení, montážní a servisní služby a technická pomoc vojskům. Zřizovatelem a vlastníkem tohoto státního podniku je ministerstvo obrany.
Bereme-li státní podnik jako entitu, která by primárně měla sloužit k uspokojování zájmů státu, pak VOP CZ určitě nenaplňuje jeho definici. Státní podnik totiž podle zákona provozuje svým jménem a na vlastní odpovědnost podnikatelskou činnost za účelem plnění významných strategických, hospodářských, společenských, bezpečnostních nebo dalších zájmů státu. Důležitým hlediskem je zde právě plnění zájmů státu.
Pokud se podíváme na VOP CZ, pak z jejich výročních zpráv zjistíme, že v roce 2015 VOP CZ realizovalo pro ministerstvo obrany cca 2 % veškerých zakázek, v roce 2016 cca 5 %. Pro rok 2017 není údaj ve výroční zprávě uveden, nicméně z faktu, že 70 % z obratu bylo realizováno v oblasti civilní výroby (oblast letištní techniky, odpadních vozidel, zemědělská technika, apod.) lze usuzovat, že i v tomto roce pro ministerstvo obrany nebyla vykonávána podstatná část činností za účelem plnění zájmů státu.
Jednou věcí je to, že VOP CZ neplní status státního podniku, druhou je nicméně možnost jeho zrušení. Podle odborné obce pokud VOP CZ nezabezpečuje primárně potřeby české armády, ale funguje na základě normální tržních podmínek s tím, že převážnou většinu své výroby realizuje ve vztahu k civilním zákazníkům, pak by bylo na místě VOP CZ zrušit. Otázkou zůstává, zda je zde je to podle zákona o státním podniku vůbec možné. Zákon totiž nikde explicitně neuvádí, že by státní podnik musel většinově vykonávat činnost pro svého zakladatele.
Minimálně se ale nabízí, že by bylo vhodné uvažovat o transformaci tohoto státního podniku na normální tržní subjekt, byť by to zřejmě znamenalo zánik tohoto prodělávajícího podniku. V roce 2017 byl VOP CZ ve ztrátě 60 miliónů a výrazná ztráta se očekává i za rok 2018. Podnik je tak v krizi, ze které se jej ministerstvo obrany snaží zachránit – například v úvodu tohoto komentáře zmíněnou podmínkou spolupráce s VOP CZ v rámci realizace tendru na dodávku bojových vozidel pěchoty.
Z ekonomického pohledu protěžování VOP CZ nedává přitom vůbec žádný smysl. VOP CZ, která od revoluce neprošla žádnou větší transformací nabízí své služby podstatně dráž, než-li jiní hráči na trhu. Tyto peníze pak zaplatí ministerstvo obrany, a to pouze k vykrytí ztráty VOP. Ministerstvo obrany tak při životě udržuje nefungující entitu na úkor prodražování akvizic obrany a jejich údržby.
Tagy