foto: Soviet military force / Flickr/Ka-52 Alligator
Musela proběhnout spousta konfliktů s masivními ztrátami od počátku než Moskvě konečně došlo, že budou muset přejmout nové vojenské doktríny a taktiky. Pak teprve se jim začala situace zlepšovat a to ne vždy.
Začněme nedávným a názorným příkladem z 17. října 2023, který se stal na ruských základnách Berďansk a Luhansk nacházejících se v dosahu právě obdržených raket ATACMS z USA. Kyjev je po dodání neprodleně použil a výsledkem bylo zničení až 14 ruských vrtulníků, včetně vysoce ceněných helikoptér Ka-52 Aligator. Tím, že je ruské letectvo v defenzivní pozici kvůli ukrajinské protivzdušné obraně, začali Rusové při ukrajinské protiofenzivě více používat bojové vrtulníky.
Rusko, ATACMS a ztráty Ka-52
Bojové vrtulníky se naučily nalétavát proti útočícím jednotkám na linii svých zákopů a nízko, aby se nevystavily ukrajinské PVO a současně způsobily Kyjevu težké ztráty. Ukrajinci to moc dobře věděli a na výše zmíněné základny neprodleně odpálili ATACMS. Kreml o dodávce těchto raket však byl informován. Možná žádná jiná dodávaná zbraň na Ukrajinu neměla takovou medializaci. Přesto ruské velení nenapadlo uklidit vrtulníky z dostřelu těchto raket dlouhého doletu. O to víc tyto ztráty Kreml bolí, protože při probíhající ofenzivě jsou Ka-52 hlavní vzdušnou silou, byť v poslední době stále více využívají bitevníky Su-25, které ovšem také padají jako kachny.
Pochopitelně to není poprvé. Hned na počátku konfliktu utpělo Rusko obrovské ztráty díky používaní amerických Javelinů a britsko-švédských NLAW. Tyto přenosné protitankové střely rozsévaly zkázu mezi ruskými kolonami a zcela zastavili jejich postup. Totéž se dělo s britskými MANPADS (protivzdušné přenosné systémy) Starstreak. Rusům chvíli trvalo, než pochopili, že se jim neumí bránit a stáhli své letectvo. Po stažení letectva se logickou volbou staly vrtulníky.
Moskva měla na začátku války k dispozici asi 900 helikoptér. Newsweek tvrdí, že jich Kreml už ztratil asi třetinu. S největší pravděpodobností nadnesený údaj, který nelze ověřit. Respektovaný Oryx uvádí zdokumentované zničení nebo poškození zhruba 160 kusů vrtulníků. I to je velmi vysoké číslo. Pochopitelně útok na základny v Luhansku a Berďansku byl výrazným zásahem do počtů provozuschopné techniky. Pochopitelně tímto výčet nekončí.
Britské střely s plochou dráhou letu Storm Shadow zasáhly Krymský most a především se podílely na poškození nebo zničení řady lodí ruské Černomořské flotily. Salvové raketomety HIMARS ihned po dodání v létě 2022 zlikvidovaly velké množství muničních skladů a řídících center, než Rusové začali rušit jejich GPS navádění. A samozřejmě až po těchto ztrátách prodloužili zásobovací linie a umístili sklady mimo dosah HIMARSů. Jenže po obnovení vojenských dodávek ze strany USA v květnu 2024 ruské minely pokračovaly. Ztráta až deseti PVO S-400, neschopnost zastavit ATACMS, další potopené lodi v Sevastopolu, který už je aktuálně úplně vyklizený, ale především stále pokračující nesmyslná útočná taktika Rusů.
Rusko v druhoválečné ofenzivě
Kreml zřejmě v červenci 2024 ustoupil od cíle dobýt Charkov, čímž si nepochybně chtěl umést cestu na Kyjev, která by takto byla logisticky nejlepší. Ale v současnosti celý svět zná v minulosti zcela neznámá místa jako je třeba Časiv Jar, Avdijivka nebo řadu dalších. Ruská kvaziofenziva probíhá na větší části fronty víceméně neúspěšně. Celá situace občas připomíná stav druhé světové války. Rusové na obranné pozice Ukrajinců místy buší s velkým množstvím techniky a většími skupinami vojáků, pravidelně o velikosti jedné roty.
Ukrajinci jsou natolik zastřílení a připravení, že drtivou většinu útoků dokáží odrazit s velkými ztrátami na straně ruských jednotek. Ze strany Kremlu se nejedná ani o průzkum bojem ani o skutečně vážně míněné útoky. Ruský důstojnický sbor vzdáleně stále připomíná ten sovětský položený na druhoválečné doktríně bez výraznějších znalostí moderního válčení a bez jakékoli úcty k životům vojáků. A to vše v situaci, kdy se ruské sklady vyprazdňují a modernízované T-90M Proryv, T-80BVM nebo T-72B3 jsou k vidění stále méně. Ztráty zastaralých T-55, BMP-1 a BMP-2 narůstají geometrickou řadou
Obecně je v konfliktech důležitá schopnost se přizpůsobit a včas reagovat na taktiku nepřítele. Příkladem může být Jomkipurská válka v říjnu 1973. Na počátku byly izraelské kolony tanků decimovány egyptskou pěchotou, která byla nově vyzbrojená PTŘS Sagger ruské výroby a RPG-7. Izraelci během týdne změnili taktiku a přeorganizovali útočné jednotky, jež byly dopněny pěchotou a lehčí technikou, které zcela změnily výsledky na bojišti a egyptské síly zahnaly zpátky na Sinaj.
U Rusů je toto selhávání doslova tradiční. V Rusko-japonské válce 1904-1905 Japonci začali nově používat taktiku střelby zpoza kopce za použití pozorovatelů. Ruské jednotky s taženými děly tradičně vyjížděly na kopec a začaly pálit. Výsledek byl jasný. Zkostnatělé carské armádě trvalo dost dlouhou dobu, než začala taktiku měnit. Počátek druhé světové války však v rámci operace Barbarossa ukázal na podobnou skutečnost. Rusové byli bez rádiových stanic, měli zoufalou logistiku a především trpěli nedostatkem komunikace.
Proti skvěle organizovaným a bleskovým průnikům Wehrmachtu byla Rudá armáda zcela bezbranná. Političtí komisaři s nulovými schopnostmi a čekání na pokyny z velení, kterému se informace prakticky nedostávaly nebo příliš pozdě. Výsledkem byla ztráta téměř čtyř milionů mužů a kritická sitiace u Moskvy, kterou zachránily jen dvě věci: Němcům došly síly a Stalin povolal sibiřské jednotky po uzavření paktu o neútočení s Japonskem. Hledíme-li z těchto úhlů pohledu na současný konflikt na Ukrajině, v Rusku se prakticky nic nezměnilo. Možná má Ukrajina šanci s tím, že bude neustále měnit taktiku a nasazení zbraní.
Zdroj: Insider, autorský komentář Jaroslava Červenky
Tagy